V prvé řadě je nutné připomenout právní základ pro činnost NATO. Tímto základem je neustále zdůrazňovaná takzvaná Washingtonská smlouva. Jak jsem zdůrazňoval ve druhé části svého článku, jediným závazným článkem této smlouvy je článek 1. Stručně řečeno, tento článek zavazuje všechny státy řešit konflikty mírovou cestou a zdržet se hrozby, nebo dokonce použití síly. Bohužel, u nás je tento článek vědomě nahrazován čl. 5, který je navíc ještě desinterpretován tak, že při napadení jednoho členského státu NATO musí ostatní státy „vstoupit do války“ na jeho obranu.

Ve své podstatě to znamená, že pokud právní subjekt, v tomto případě NATO, porušuje vlastní pravidla a smlouvy, ztrácí jakoukoliv hodnověrnost. Právní subjektivita organizace je zpochybněna, měla by podléhat sankcím, případně zákazu a zrušení této organizace. V případě NATO se to ale neděje.

Členy NATO je více jak třicet států. O žádném z nich se nedá říct, že není demokratický. Jak je tedy možné, že tyto demokratické státy vědomě a veřejně porušují smlouvy, zúčastňují se válečných konfliktů mimo území členských států a zanechávají za sebou statisíce mrtvých civilistů včetně dětí? Bylo by vhodné prověřit, zda nedochází ze strany hegemona v této organizaci – USA – k nátlaku, vydírání či jinému nezákonnému jednání vůči jiným členským státům NATO, aby se takových akcí, které jsou v zásadním rozporu s uzavřenou smlouvou, zúčastňovaly. Zde ale nevidím příliš mnoho šancí na úspěch.

Jinou otázkou je, jak se budou vyvíjet vztahy uvnitř této organizace. V současné době je celkový počet členských zemí 31 a další jsou připravovány ke vstupu. Z členských zemí se 28 nachází v Evropě, 2 v Severní Americe a 1 v Asii. Z uvedených čísel je vidět, že sice početně převažují evropské země, ale většina vojenských konfliktů, které členské státy NATO vedly, se odehrávaly mimo Evropu. Tyto konflikty řešily politické a ekonomické zájmy převážně USA a ne bezpečnost členských zemí. Obdobné tendence můžeme pozorovat i v současné době, i když konflikt na Ukrajině se odehrává v bezprostřední blízkosti evropských členských zemí NATO. Cíle a řešení tohoto konfliktu jsou však v zásadním rozporu se zájmy většiny evropských zemí.

Již v současné době se řada evropských zemí potýká s množstvím vnitřních problémů. Nejsou to jen problémy ekonomické, ale souvisí také mimo jiné s tím, s jakou neschopností EU bojuje proti masové ilegální migraci. S tím bezprostředně souvisí problematika vnitřní bezpečnosti těchto států. Poslední události ve Francii jsou toho jasným příkladem. A Francie není jediná. Obdobné problémy jsou v dalších členských zemích NATO (Itálie, Velká Británie, Dánsko, budoucí člen Švédsko a další). Také konflikt na Ukrajině s sebou přináší další rizika. Jedno z nich je například expanze ukrajinské mafie do zemí, kde uprchlíci před touto válkou vytváří potenciální zázemí pro její činnost. To vše s sebou přináší řadu problémů v oblasti sociální, ekonomické, bezpečnostní, ale také v oblasti zachování národní identity původních obyvatel těchto zemí. Tato skutečnosti si postupně vynutí to, aby členské země NATO zaměřily svoji pozornost především na řešení svých specifických vnitrostátních problémů. To do značné míry může oslabit jejich ochotu a schopnosti poskytovat podporu na řešení těch problémů, které jsou důležité pro USA a ne pro evropské země.

Válka na Ukrajině, to není jen ozbrojený konflikt mezi RF a Ukrajinou. Je to také válka na poli ekonomickém. Kolik už bylo takzvaných balíčků ekonomických sankcí uvalených na RF? Jaký dopad mají tyto sankce na RF a jaké na evropské země? Pokud se na tyto souvislosti podíváme objektivně, bez nějakých ideologických předsudků, můžeme vidět to, že ekonomické dopady jsou viditelné v každé evropské zemi. Stačí se jen podívat na naše domácnosti. Enormní inflace, vysoké ceny potravin, energií atd., atd.

V současné době se sice zpochybňuje role USA na tomto teroristickém činu, ale budoucnost, tak jako vždy, ukáže pravdu.

Zatím to vypadá tak, že jedním z mála států, které na této válce vydělávají, jsou USA.

Reálnou příčinou vyostřování vztahu Čína – USA jsou opět ekonomické a geopolitické zájmy. Čína se totiž postupně, ale rychle stává ekonomickým hegemonem a to i tam, kde dříve dominovaly anglosaské země. Blízký a Střední východ, Afrika, ale i Evropa. Navíc, Čína hraje důležitou roli v organizaci BRICS. Tato organizace, na rozdíl od EU má značný potenciál ekonomického a monetárního vlivu. Dolar, jako světová rezervní měna může být velmi rychle ohrožen a předurčen k likvidaci. To by znamenalo jediné. Ústup USA ze slávy světového lídra a obrovskou krizi (a nejen ekonomickou) celého Západu.

Pokud by se rozpad NATO a EU uskutečnil s předstihem před vojenským řešením této krize, mohl by mít jeden jediný pozitivní výsledek. Znamenal by izolaci USA (ztratila by většinu stávajících souputníků) a tím by se snížilo riziko celosvětového válečného konfliktu.

Takže uvidíme, jak se bude situace dále vyvíjet. V současné době je ještě příliš mnoho neznámých a mnoho variant řešení. Zatím je to hra s otevřeným koncem.