Sleduje v nich trend vývoje prodejnosti českých deníků. Když si vedle sebe položíte data z meziročních srovnání za poslední léta, vidíte, že původně pozvolný pokles se mění pomalu v neřízený pád.

Zatím poslední data zachycují stav v červenci letošního roku. Když jej porovnáme se stejným měsícem roku loňského, vidíme, že hlavní deníky až na výjimky zaznamenávají v průměru až 10% pokles prodaného nákladu. Týká se to Deníků Bohemia, Hospodářských novin, Mladé fronty dnes,  a Práva, o něco menší pokles zaznamenal Blesk, jen asi 5%, ale to je bulvár, a tedy těžko srovnatelná kategorie. Jediný titul, který nepatrně povyrostl, ale jen v řádu desítek kusů, je zájmový deník Sport. A kapitolou samou pro sebe jsou Lidové noviny, které se též drží zhruba svého (mají pokles kolem stovky prodaných výtisků), ale když si uvědomíme, že se jedná o celoplošný plnoformátový, a tedy dosti nákladný deník, pak jeho číslo prodeje kolem 40 tisíc navozuje domněnku, že se Lidovky záhy odeberou tam, odkud vzešly, totiž do samizdatu.

Proč se to děje a proč tak setrvale, tážou se jistě vydavatelé. A hned si odpovídají: Může za to internet, protože je rychlejší, obsažnější a interaktivní. Ano, to vše je pravda, ale nikoli celá. Je dobré připomenout, co se vlastně na mapě českého denního tisku děje:

Mám samozřejmě na mysli vlastnické změny posledních pár měsíců. Ze země postupně odcházejí zahraniční vlastníci a jsou nahrazování domácími kapitalisty. Například vydavatelství, které vydávalo mj. nejčtenější deník Blesk, AXEL-SPRINGER, prodalo svůj podnik domácím podnikatelům Křetínskému a Tkáčovi.

Německý vlastník  Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft prodal vydavatelství Mafra, vydávající mj. dva deníky, MF Dnes a Lidové noviny, podnikateli, jenž se stal ministrem financí v nové české vládě – Andreji Babišovi. Stejný podnikatel mimochodem vzápětí odkoupil od převážně německých vlastníků (Eurocast) firmu Londa, provozující nejsledovanější české celoplošné rádio Impuls.

Postupný odchod z českého trhu v kuloárech avízuje i tiskový koncern Verlagsgruppe Passau, vydávající přes sto regionálních titulů (deníky Bohemia).

Co to všechno znamená? Je zřejmé, že vstup domácích vlastníků, někdy viditelně a přímo, někdy skrytě navázaných na domácí politickou scénu, pomalu sune české deníky do role stranických věstníků a hlasatelů konkrétních politických zájmů.  To ovšem může – spolu s dalšími faktory – být také významný stimul pro českého čtenáře, aby si takové noviny nekupoval. Tedy pokud není vyhraněným sympatizantem té které strany nebo osoby.

Je zajímavé, jak se po čtvrtstoletí demokracie od listopadu 1989 uzavřel tento kruh. Na počátku byly plně politické noviny patřící stranám a organizacím Národní fronty, pak přes epochu privatizace a nezávislosti jsme zpátky v éře politicky podloženého tisku. Jaký to dál může vzít vývoj, těžko hádat.

Jedno jediné je jisté: Budoucnost periodického tisku je v jeho specializovanosti a malonákladovosti. Budoucnost mohou mít tiskoviny věnované určitým profesním, zájmovým či odborným tématům. Plnoformátové noviny na jazykově malém trhu, jako je ten český, mají čím dál méně místa. A to je objektivní trend, který výše uvedená opětovná politizace novin vlastně jen posiluje.

Petr Žantovský