Stačily dva dny jednání dolní komory parlamentu, aby bylo zřejmé, co nás čeká v tomto volebním období. Za prvé, pravicové strany TOP 09 a ODS budou ostrou, nelítostnou opozicí vůči vládní trojkoalici, což zavání kdysi neblahou „nulovou tolerancí“. Za druhé, spory, byť v menší intenzitě (to ještě uvidíme) propuknou i ve vládní sestavě. Čekají nás hodně divoké časy. A čtenářům doporučuji zbavit se pojmu "konstruktivní" ve spojení "opozice".

Samozřejmě půda sněmovny je arénou právě pro politické spory o tom, jak se má řídit stát a pro koho. Kdo nemá nervy na dramata typu teletabies, může si přepnout v noci na senátní schůze, v němž „uspávači hadů“ mluví všichni jako klony se vzrušeným hlasem někdejších rozhlasových relací o teplotě, rosném bodu a nekonečné řadě čísel tlaku v milibarech. Nic se jistě nemá přehánět a ani v dolní komoře se nemusí naši milí zákonodárci vzájemně trhat saka až lítají knoflíky od košil a poprat se do krve, jako v jiných parlamentech.

Je očividné, že TOP 09 a ODS budou mezi sebou soutěžit, kdo bude pravicovější a tvrdší vůči koaliční vládě. Je to nejen přirozený proces kritiky opozice-vláda, ale skrývá se v něm i otázka dominace na pravici a kdo přesvědčí příznivce, že tím, kdo reprezentuje jejich zájmy. Zatím jednoznačně a nejen opticky vítězí Miroslav Kalousek, zkušený rétor a postrach těch, na něž zaměří svoji jízlivost. Otřesení občanští demokraté sekundují či spíše paběrkují a mluvčím liberálněkonzervativních sil se stává právě exministr financí.

Nebylo překvapivé, že se z Kalouska stal lustrátor a obhájce lustračního zákona při kritice služebního zákona, který vyjímá ministry z provětrání spisků StB. Lídr hnutí ANO Andrej Babiš je příliš lákavé sousto, nemluvě o tom, že téma „Lex Babiš“ zaměřuje hned na několik terčů – druhou nejsilnější stranu, dále na ČSSD „poklonkující“ prezidentovi, a samozřejmě na Miloše Zemana, který přijetím zákona v prvním čtení podmínil jmenování vlády.

Trochu mě zarazilo, že se zrovna pan Kalousek odvolával na to, že postup koalice podkopává důstojnost sněmovny. Kdy ji proboha měla? Chtěl bych vidět aspoň jeden průzkum libovolné agentury za posledních deset let, v němž by důvěryhodnost této instituce překročila pětinu občanů. Neodpustím si i chvíli rozjímavé piety, jak důstojnost sněmovny letitě podpořil sám autor tohoto pohoršení.

Ještě více mě pak překvapilo, že se Kalousek pustil na tenký led a nevybíravými slovy dral peří lidovcům. Nejen jejich postoj označil za servilní vůči hlavě státu a svým koaličním partnerům. Podle něj, přidal cihly, jsou lidovci pokrytci.

Odpovědí mu bylo připomenutí, že dříve pro tento zákon hlasoval právě s tím, že ministři nebudou podléhat lustracím. Od lidovců se dostalo připomenutí brutální reality moralistnímu antikomunistovi, že si v roce 2006 bezkrupulózně plácl s Jiřím Paroubkem na dohodě o vytvoření vlády s opoziční(?) podporou KSČM. A následně spolu s tehdejším šéfem ČSSD na verandě vykouřili, jistě skvělé, havana. Než mu to do dvou dnů vyděšená lidová strana zatrhla. Morální profil názorově pevného kazatele patrně musel probudit každého.

V kuloárech sněmovny se poukazuje na další motiv výpadu Kalouska vůči lidovcům. Vcelku prozaický a lidsky pochopitelný. Někdejší předseda KDU-ČSL, jejímž členem se stal ještě v dobách komunistické Národní fronty, přetáhl v době příležitosti roku 2009 do TOP 09 většinu vlivných členů a předpokládal, že to lidovce položí. Což se také stalo, protože se otřesení lidovci ve volbách v roce 2010 propadli a do sněmovny neprošli. Ale oni se letos do dolní komory parlamentu dostali, a (neuvěřitelné!)  bez Kalouska, což lze jistě vnímat jako osobní trauma.

Ten tenký led spočívá v pochopení, že KDU-ČSL se vždy považovala za středopravou konzervativní stranu. A jestli se hodlá Kalousek stát vůdcem české pravice, je existence třetí parlamentní strany napravo bez vazby na TOP 09 či ODS shrnutým kobercem.  A víme, jakou paseku dovede nadělat.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda