Tentokrát ale svoji lišáckou smyčku, již podruhé zacílenou na spořivého a důvěřivého občana, naaranžoval Kalousek jako pestrobarevnou mašličku na vánoční „dáreček“, a tak chce občana přimět, aby se nad pravou podstatou dluhopisu moc nezamýšlel. Dáreček od všehoschopného, všemi mastmi mazaného, ministra financí, kterému se za dobu svého ministrování podařilo vymést státní kasu tak důkladně, že mu již nic jiného, než se pokusit nalákat národ na koupi vlastního dluhu, nezbývá….

Hlavním důvodem pro vydávání dalších, nic neřešících, státních dluhopisů je to, že je se svým opakujícím se deficitním návrhem státního rozpočtu již v koncích.

Pokud se Kalouskovi podaří přesvědčit část naivně důvěřivých občanů o tom, že stát je solventní (a tudíž koupí dluhopisu investovat do vlastního dluhu je vlastně velice výhodné), co se stane dál, až se tyto prostředky opět, a to již poněkolikáté, spotřebují na pokrytí vyšších výdajů, než státní ekonomika stačí vyprodukovat? Kde vezme stát další a další prostředky na úhradu neúměrné spotřeby přebujelé parazitující státní byrokracie, na nákupy vojenských nesmyslů, na církevní restituce které 80 % národa odmítá a na předražené stavební investice? Kde vezme další finance na obsluhu gigantického státního dluhu, který politici napříč všemi parlamentními stranami, včetně jeho samotného, napráskali?

A tak náš velectěný ministr sáhne po triku zvaném dluhopis, který jen prohloubí už tak propastnou dluhovou díru, a ještě přinutí zaplatit úrok i ty, co si dluhopisy nekoupili, těm, co si je koupili.

Zaplatit dluh dluhem ale přece není řešením!

Zdánlivou nelogičnost Kalouskova snažení (jelikož on samozřejmě velice dobře ví, co je jeho cílem) vystihla dobře moje žena, poté, co si nechala vysvětlit podstatu stáních dluhopisů. Její závěr zněl: Nějak pořád nechápu, proč si někdo chce koupit státní dluhy, to přece nedává žádný smysl. Vážení je to náš dluh, který si kupujeme a domníváme se, že je to chytré řešení, jak vydělat nebo alespoň jak udržet stejnou hodnotu svých úspor. Jenže občan by neměl zapomínat, že i on je (většinou) plátcem daní, takže ve své podstatě se i on podílí na penězích, které bude inkasovat od státu.  A pokud si odečte tento svůj podíl na dani, tak teprve toto výsledné číslo bude jeho pravdivým výnosem. Paradoxem této nesmyslné a hloupé transakce je skutečnost, že si část očekávaného příjmu zaplatí důvěřivý občan sobě samému.

Pokud se ti, co si dluhopisy koupí, domnívají, že jejich peníze, které svěřili do svědomité péče hospodáře Kalouska, budou použity na smysluplné hospodaření státu, tak se mýlí. Tyto peníze jdou  na úhradu státního dluhu, který se vyšplhal do výše 1,7 bilionů Kč. A protože je celý státní roční rozpočet ČR jen pouhých 1,16 biliónů Kč, a i tento rok skončí stát opět ve stomiliardové ztrátě, je nadmíru jasné, že současná ekonomická a politická garnitura naší země nezná řešení tohoto problému. Dluhopisy současný problém jen oddálí a také prohloubí, nikoli vyřeší. A o to zřejmě Kalouskovi ve skutečnosti jde. Udržet se co nejdéle u koryta a co bude následovat poté, to už mu bude jedno. V tuto chvíli Kalousek straší možným snížením ratingu ČR, nicméně již neříká, že právě on sám je příčinou možné ztráty ekonomické stability. Jde o jeho starou taktiku, jak svést odpovědnost na druhé. Dělá to takto vždy, aby se vyhnul své vlastní odpovědnosti. Zloděj křičí: Chyťte zloděje!

Hlavní problém spočívá v kruté realitě nesmyslných státních výdajů

Víte, kolik nás ročně stojí…?

- hlava státu (s celou svou kanceláří), která si své nemalé příjmy pro jistotu vylepšuje kradením protokolárních per-  329.008.000 Kč
- poslanci, kteří dokážou schválit roční schodek státního rozpočtu ve výši 100 miliard - 1 068 069 000 Kč
- senát, který nemá žádné pravomoci a je jen odkladištěm vysloužilých politiků- 519 070 000 Kč
- úřad vlády, kde se za dva roky vymění deset neschopných nebo zkorumpovaných ministrů a nestydí se stále nazývat vládou rozpočtově odpovědnou  - 676 364 000 Kč
- bezpečnostní informační služba BIS, jejímiž závěry se nikdo neřídí, i když její zprávy upozorňují na prorůstání mafie do státních struktur - 1 105 028 000 Kč
- Ministerstvo zahraničí v čele s ministrem, který trpí spavou nemocí a spí téměř vždy a všude- 5 690 938 000 Kč
- Ministerstvo obrany se všemi těmi Pandury, transportními letadly CASA, Gripeny, modernizovanými tanky, kulomety, nefunkčními padáky, válkou v Afganistánu atd. Podle výdajů to vypadá, že se ČR chystá na třetí světovou, jedná se o částku               42 041 500 000 Kč
- utajování informací národním bezpečnostním úřadem (NBÚ), který nás chrání před tím, abychom se něco náhodou nedozvěděli - 234 764 000 Kč
- ombudsman- ochránce veřejných práv suplující nefunkční soudnictví a nemá téměř žádné pravomoci k sjednání nápravy- 92 401 000 Kč
- Ministerstvo financí hospodařící tak, že by každý jiný ekonomický subjekt zkrachoval po prvním roce své působnosti- 14 512 394 000 Kč
- Ministerstvo práce a sociálních věcí, které není schopno nalézt cestu na podporu tvorby nových pracovních míst a diskriminuje ty, kdo chtějí pracovat, na rozdíl od těch, kteří nikdy nepracovali a pracovat prostě nebudou- 501 051 468 000 Kč
- „slídivé“ Vnitro (MVČR)- 50 807 775 000 Kč
- kotrmelce Ministerstva životního prostředí, kde se jednou podporují obnovitelné zdroje, podruhé zase nové bloky jaderné elektrárny - 10 045 451 000 Kč
- Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), kterému je jedno, že je venkov diskriminován a že se vylidňuje- 27 676 144 000 Kč
- Grantová agentura, která sama odčerpá na vlastní provoz velkou část rozdělovaných prostředků- 3 023 794 000 Kč
- Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), jež není schopno předložit smysluplná prorůstová řešení a jeho vysoký rozpočet se zcela míjí pozitivním hospodářským účinkem, neboť umí podporovat převážně zahraniční kapitál a na české firmy kašle- 25 247 561 000 Kč
- Ministerstvo dopravy s jeho předraženými prolobovanými nekvalitními dálnicemi - 38 374 520 000 Kč
- Český telekomunikační úřad- co za naše nemalé peníze zajistí občanům? Zatím to je zejména rušení pošt a jedny z nejvyšších poplatků operátorům v Evropě-     629 055 000 Kč
- Ministerstvo zemědělství, snažící se o alespoň částečné pokrytí pokřivených cen dotovaných potravin v zahraničí. Přitom ale nebylo a není schopno pro ČR v Bruselu prosadit rovné podmínky v přidělování dotací- 48 047 003 000 Kč
- Ministerstvo školství a mládeže, když úroveň vzdělání rapidně klesá s narůstajícím počtem škol, které produkují vysokoškoláky (mnohdy i s koupeným diplomem) a středoškoláky, pro které ale společnost nemá uplatnění. Na druhou stranu učňovské obory, které ve společnosti zoufale chybí, zanikají- 135 405 904 000 Kč
- Ministerstvo kultury, které navzdory 80% populace země usiluje o prosazení církevních restitucí - 8 198 601 000 Kč
- Ministerstvo zdravotnictví, které nečinně přihlíží tomu, jak drtivá většina lékařských odborníků provozuje mimo své zaměstnání ještě svoje soukromé ordinace, a s jehož souhlasem stát platí nemocnicím náklady na lůžka, na kterých ale nikdo neleží atd.-           6 474 613 000 Kč
- Ministerstvo spravedlnosti, které není schopno zajistit průchod spravedlnosti a právu. Došlo to tak daleko, že se hovoří o tom, že se musí právo vymáhat. Takže občané zaplatí 20 154 872 000 Kč a dočkají se leda tak „dobře fungujícího“ systému exekucí na občany, jejichž počet dosáhl milionové hranice, práva však nikoli. Naše exekutiva zavře chlapa, který na plakát přimaluje tykadla, ale ti, co prohospodaří a rozkradou miliardy (např. brněnský Justiční palác), se nedotčeni natřásají v médiích před celým národem každý den.
- Úřad pro ochranu osobních údajů, když paradoxně DIČ u fyzických osob je povinným údajem, který odpovídá rodnému číslu- 144 535 000 Kč
- Úřad průmyslového vlastnictví, když např. Čína okopíruje vše, co si zamane, úřad nekoná a je mu to v podstatě jedno - 167 400 000 Kč
- Statistický úřad- co prospěšného poskytne občanům za téměř jednu miliardu ročně? 970 997 000 Kč
- Český úřad zeměměřičský a katastrální, i přes to, že každý úkon, který občan po této instituci požaduje, musí draze zaplatit - 2 660 828 000 Kč
- Český báňský úřad- 125 073 000  Kč ročně, a přitom je většina dolů zavřená.
- Energetický regulační úřad (ERÚ), který vysloveně lže, když jeho představitelé tvrdí, že pár větrných elektráren, které ČR má, přivodí energetické soustavě black-out, ale u fotovoltaiky to jaksi neplatí… - 189 058 000 Kč
- Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), když se jedná o oblast práva, která spadá zcela do kompetence soudů - 144 712 000 Kč
- Ústav pro studium totalitních režimů-  21 let po pádu komunizmu, jenž připomíná spíše „trafiku“, než smysluplný úřad - 151 414 000 Kč
- Ústavní soud-  15 soudců se snaží hájit výklad ústavy před zákonodárci, tedy mocí zákonodárnou, ale i před samým presidentem, tedy mocí výkonnou. Zdá se vám normální, že zákonodárci neznají Ústavu a že se ji snaží nerespektovat a obcházet? Nebo je to tak, že naše Ústava je nejasná, dvojsmyslná a je třeba dalšího úřadu, který musí její obsah národu vysvětlovat? 152 552 000, Kč
- Akademie věd České republiky, kde pracuje 6 400 akademiků, kteří nejsou placeni za výsledky své práce, ale za to, že jsou součástí Akademie věd. Statistiky ale jasně říkají, že většina těch největších objevů nebyla objevena v laboratořích státních institucí, ale v garážích geniálních amatérů. 4 668 406 000 Kč
- „hluchá“ Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která nechala 20 let řvát zesílenou reklamu z televize a neudělala nic pro to, aby toto nehorázné svinstvo zakázala- 52 811 000 Kč
- Správa státních hmotných rezerv - 2 003 841 000 Kč
- Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který nás má ochraňovat před případnou jadernou havárií (ke které ale může opravdu dojít, samotná existence úřadu je toho důkazem). Po neblahých zkušenostech ze světa např. Němci z této oblasti zcela ustupují. Jen naše vláda, ač elektrické energie máme zjevně nadbytek, neboť ji horem spodem vyvážíme, se hrne do výstavby dalších jaderných bloků. Vůbec jí nevadí, že státní kasa je prázdná, zřejmě proto, že jim záleží na té jejich vlastní kasičce, kterou potřebují na poslední chvíli naplnit, než jejich politická kariéra zmizí v propadlišti dějin- 353 725 000 Kč
- Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která má být hlídacím psem poctivosti policie, celníků, státních úředníků a vězeňské služby. Jakou činnost vyvíjel tento orgán po dobu 20ti let v oblasti výroby a distribuce pančovaného alkoholu? Jak je možné, že ve věznicích jsou drogy? Jak je možné, že se vynořuje celá řada kauz, kdy politici kradou, a ve většině případů se nic neděje?-  179 699 000 Kč
- Technologická agentura České republiky (TAČR), kde přidělování dotací neprobíhá vždy podle pravidel fair play, ale spíš podle barvy stranické legitimace nebo toho, s kým kdo kamarádí - 2 170 206 000 Kč
- Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který má vykonávat kontrolu a dohled nad státním majetkem. Co tento úřad, proboha, celých dvacet let dělal, že dopustil, aby se kradlo na všech úrovních a že nechal zadlužit stát dluhem 1,7 biliónu korun?- 505 019 000 Kč
 
Při pohledu na tabulku státních výdajů pochopí i laik, že naši politici jsou banda bezohledných hlupáků, kterým je zcela jedno, jak hospodaří. Jednoduše řečeno, z cizího krev neteče.

Ještě se někdo podivuje, proč je státní kasa prázdná a proč je naše země zadlužená tak, že nejsme schopni dluh splácet?

Pokud se na státní strukturu podíváme ve vztahu k plnění zákonných povinností, a z toho odvodíme výsledek hospodaření státu jako celku, dostaneme ucelený obraz toho, co je současný politický establišment schopen své vlastní zemi provést. Schválení dalšího razantního navýšení daní a církevních restitucí, čehož je naprostá většina národa nedobrovolným svědkem, je důkazem totální neschopnosti vládnout. Cesta k celospolečenské prosperitě nevede přes vysoké daně, ale přes nízké daně na krytí nízkých nákladů.  Vše je důsledek nedokonalých a selhávajících demokratických procesů, které darebáci vždy zneužijí ve svůj vlastní prospěch. V období uplynulých dvaceti let došlo ke značné centralizaci, tj. cílenému přesunu moci směrem k centru vládnutí, s cílem oslabit rozhodovací procesy samosprávných územních celků, tj. místních samospráv. A na všech úrovních vznikla gigantická armáda byrokratů hladových po penězích a moci, kterou nelze uživit.  Hlavním důvodem tohoto nezdravého procesu, potlačujícího základy demokracie, jsou peníze, nad kterými chce mít každá mocenská struktura absolutní moc, aby ji mohla posléze zneužít pro vlastní záměry, bez ohledu na potřeby celé společnosti.

Cesta k narovnání výše uvedeného je jediná. Je třeba zrušit instituce a úřady, které odebraly přirozené pravomoci místní samosprávě, tak, aby se tyto procesy vrátily tam, kam přirozeně patří. Budou-li sem ztracené pravomoci navráceny, potom se v oblastech samorozhodování již nikdy nemůže dít to, co páše současný establišment. Dalším nezbytným krokem k nápravě je uzákonění trestněprávní, občanskoprávní a hmotné zodpovědnosti všech veřejných činitelů, po které národ volá. 

Pod tíhou rostoucího dluhu ČR a postupného upadání do nesplatitelné dluhové propasti a nestability je finanční kapitál občanů se stále větší intenzitou ukládán do zemí, které jsou v této oblasti naopak stabilní.

Důkazem mého tvrzení je například Řecko. Řekové nevěří v euro a houfně ukládají svůj kapitál do švýcarských bank. A to samé se děje i u Čechů, kteří disponují dostatkem potřebných ekonomických informací a kapitálem. Svoje úspory neukládají v ČR, ale tak, jak to činili již někteří naši prozíraví předci. Mají je ve švýcarských bankách, neboť švýcarský frank je a vždy byl stabilní měnou, která přežila všechny světové ekonomické otřesy, včetně obou světových válek a několika burzovních kotrmelců. Jeden příklad za všechny. Můj dlouholetý kamarád prodává svoji úspěšnou firmu, neboť nemá pokračovatele a sám odchází do zaslouženého důchodu. Říká: „Mám kupce, který mi za firmu zaplatí 1.5 miliardy, ale v Česku nenechám ani korunu, vše uložím ve Švajcu a budu mít jistotu, že o své peníze nepřijdu.“ Toto se děje i v ostatních oblastech, kdy občané nakupují v zahraničí kvalitnější a levnější potraviny, oděvy ale i benzín a naftu. I toto je výsledek vlády tupounů.

A tak, vycházeje z tohoto poznání, zajímalo by mne, kde má svoje peníze uložené nejlepší evropský ministr financí Kalousek a ostatní političtí potentáti. A kolik z našich politiků si, nebo své rodině, nadělí pod stromeček české dluhy, pardon, dluhopisy.

 

Petr Havlíček