Aby se napsané splnilo, pilná francouzská studentka Zbigniewa Brzezinského – Salome (Zurabišvili) – vyhrožuje, že neopustí prezidentské křeslo, protože volby neuznává. V dobách práva se za takový postoj věšelo. V současné demokracii je tomu jinak. Prohlášení učinila na pozadí protestů, které zachvátily zemi a jejichž účastníci, podporovaní Západem, se postavili proti rozhodnutí vládnoucí strany Gruzie dočasně pozastavit proces integrace republiky do Evropské unie. Nevylučuji, že po vypršení mandátu Salome bude tančit tanec sedmi závojů podobně jako Salome ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse na libreto divadelní hry Oscara Wilda z roku 1891. Opera velmi volně zpracovává biblické téma smrti Jana Křtitele. 

Zmiňuji se o Salome-prezidentce a opeře Salome, jejíž premiéra proběhla v drážďanské Semperoper dne 9. prosince 1905, protože tehdejší umělecký ředitel Vídeňské státní opery, Gustav Mahler, který ji chtěl uvést ve Vídni musel akceptovat zákaz představení z mravnostních důvodů. V Metropolitní opeře v New Yorku opera byla uvedena 22. ledna 1907. Představení skončilo skandálem a bylo staženo z programu. Roli Heroda v německé i americké premiéře zpíval český pěvec Karel Burian. Titulní roli zpívala v pařížské premiéře v roce 1907 mnou oblíbená zpěvačka Ema Destinnová. Na zámku ve Stráži nad Nežárkou se usídlila již na vrcholu své slávy a díky ní je autorovo rodné městečko v kulturních kruzích známé dodnes.

Nová vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallasová, nový předseda Rady EU António Costu a nová komisařka pro rozšíření EU Marta Kosova byly dnes, v první advent a první den ve funkci uvítáni v Kyjevě místopředsedkyní vlády Olhou Stefanischynovou. Společná fotografie této čtveřice napovídá mnohé, podobně jako životní příběh Kaji Kallasové. Fotografie a příběh Kallas jsou typickým příkladem pro porozumění procesu vzestupu k současné moci, porozumění marnosti a proč se odrazí v práci direktorátu EK a v hodnocení EU během příštích let.

Bývalá estonská premiérka Kaja Kallasová se v neděli 1. prosince oficiálně ujala funkce vysoké představitelky Evropské unie (EU) pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Nahradila správce dříve kvetoucích, dnes však uvadlých evropských zahrad Josepa Borrella.  Kallasová je známá svou ostrou rétorikou vůči Rusku a rusky mluvícímu obyvatelstvu Estonska, stejně jako aktivními výzvami ke zvýšení podpory Ukrajiny ze strany zemí NATO. V tomto smyslu je její volba logická a politicky korektní. Neznamená to však, že volba je správná pro dobu přede dveřmi. Proč? Za její politickou kariérou se totiž skrývá složitá historie. 

Dcera Kaja při jedné ze vzpomínek na své dětství řekla: V sovětských časech jsme jedli to, co jsme měli. Neměla jsem na výběr. Obzvláště se jí hnusily pokrmy z jater a okroška a nejsladším jídlem byla zakysaná smetana s cukrem.

Matka nám doma vštípila neotřesitelnou víru v (...) Estonskou republiku, napsal v roce 2001 otec Kaji, Siim Kallas (1948). Toto přesvědčení mu však nezabránilo v tom, aby v roce 1972 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu, v roce 1979 přijal post ředitele estonské republikánské pobočky Sberbank SSSR a při jedné z návštěv Německé demokratické republiky (NDR), když dceři Kaje bylo deset let a stáli u Berlínské zdi, dalekozraký otce řekl: Děti, nadechujte se – to je vzduch svobody, který přichází ze západní strany. Připomínám, že při dalekozrakosti se obraz tvoří až za sítnicí, na její korekci se proto používají brýle či čočky s plusovými dioptriemi a konvexním tvarem, díky čemuž se tvoří na sítnici ostrý obraz.

Osvobození a s podvodem spojené komprimáty otevřely cestu k moci v mladé demokracii. V roce 2002 Siim Kallas se stal estonským premiérem, hrál klíčovou roli v procesu přistoupení země k Evropské unii a NATO a později za nezištnou realizaci procesu integrace Estonska do NATO, byl vyznamenán medailí 1. třídy Za zásluhy Ministerstvem obrany.

Připomínám, že kariéra členů rodiny Kallasových zůstala během sovětské éry pozoruhodně stabilní navzdory jejich vazbám na kolaboranty a jejich zapojení do vytvoření meziválečné Estonské republiky. Například, pradědeček Kaji Kallasové, Eduard Alver, absolvent Právnické fakulty Moskevské univerzity, během občanské války bojoval proti bolševikům, vyjednával s postupující německou armádou a později přijal post prvního policejního šéfa Estonské republiky.

Kaja nastoupila na právnickou fakultu univerzity v Tartu, kterou absolvovala v roce 1999. Její specializací je evropské a estonské soutěžní právo. Kajin život se však neomezoval pouze na práva: na konci 90. let spojila studium s prací asistentky režie v divadle. V roce 2010 ukončila kariéru v podnikání a vstoupila do Reformní strany, kterou založil její otec. Už v roce 2013 se stala místopředsedkyní strany, v dubnu 2018 ji vedla.

V roce 2021 na druhý pokus se ujala postu estonské premiérky a po ostře sledovaném korupčním skandálu stála v čele vlády. Během tří let v úřadu musela třikrát sestavit nový kabinet. Uvedené a aktivní prosazování reforem vzdělání s výukou v estonštině již od mateřských škol se mj. jeví jako předpoklad úspěšné kandidatury na komisaře v EK.

Se zahájením speciální vojenské operace se Kallasová stala jednou z nejzuřivějších zastánkyň tvrdých protiruských opatření. Nazvala Rusko jediným nepřítelem a dodnes trvá na úplném zákazu vstupu Rusů do EU, Vstup Rusů do EU přitom označila za privilegium, nikoli právo.

Nehledě na předem napsané, v loňském roce se Kallasová i přes svůj tvrdý protiruský postoj dostala do nepříjemného skandálu. Portál ERR zveřejnil vyšetřování přepravy nákladů do Ruska společností Stark Logistics AS. Společnost, kterou vlastní její manžel Arvo Hallík pokračovala ve své činnosti i po zahájení ruské speciální vojenské operace na Ukrajině.

Kallasová nemusela nikam běžet. Proč? Protože měla rezervovaný let na summit NATO do Washingtonu v červenci s doporučením: V souvislosti s vojenskou krizí by měl být systém řízení Evropské unie integrován pod vedením aliance. A nadějí, že se stane nástupkyní Stoltenberga. Britský časopis The New Statesman proto Kallasovou označil za novou železnou lady Evropy. Loni v únoru Kallas prohlásila, že zahraniční politika už není (její) slabou stránkou. A takové samo ocenění stačilo, aby v červenci rezignovala jako premiérka země s cílem stát se vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci v Bruselu, nehledě na skepticismus některých evropských politiků. Jedním z nejzvučnějších komentářů bylo prohlášení: Opravdu dosazujeme do této pozice někoho, kdo rád snídá Rusy? 

Navzdory všem obavám, rozumu a dění ve světě Evropský parlament 27. listopadu schválil nové složení Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové s Kajou Kallasovou jako šéfkou evropské diplomacie. Doporučuji seznámit se s historií divoženek nejenom ve slovanské mytologii všem, kteří ještě nepochopili, proč EU nemá budoucnost. Souhlasu netřeba.