žádám o zařazení bodu stanovisko vlády k dnešnímu zahájení války mezi Ruskou federací a Ukrajinou a informace potenciálního zapojení České republiky do tohoto konfliktu.

Světoznámý, nedávno zesnulý spisovatel fantasy Terry Pratchett v jedné své knize si vymyslel fiktivní čínskou kletbu, velmi rafinovanou. Jestliže urazíte Číňana, on se na vás podívá a řekne: Přeju ti, abys žil v zajímavých časech. A já mám pocit, že jsme někoho museli hrozně naštvat, protože žijeme v těch zajímavých časech už dva roky. A ta největší překvapení přicházejí v těch posledních dnech. Za jedno z nich považuji to, že nejvyšší představitelé Spojených států a organizace NATO již v minulém týdnu předpověděli začátek války mezi Ruskem a Ukrajinou na den, hodinu a způsob přesně. Měla začít 16. února ve 3 hodiny ráno moskevského času kybernetickými útoky, bombardováním a následně vtržením za ukrajinské teritorium. Jako historik vám mohu říci, že něco podobného dějiny neznají. Je to záležitost, která patří spíše do Guinnessovy knihy rekordů a kuriozit. To je první moment.

Druhý moment, který je v tomto případě ještě zajímavější, je to, že Ukrajina, která má být objektem toho napadení, toto přesvědčení a tyto informace nesdílí a naopak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj říkal, že není třeba vytvářet paniku, že to škodí jeho zemi a že by se mělo pokračovat v jednání. Takže z tohoto důvodu je docela zajímavé se podívat na to, proč tato situace vznikla, proč se tady dostává vlastně země, která má být napadena, poněkud do rozporu s tím, kdo ji varuje a snaží se jí pomáhat. Ona z toho spíše vyplývá jedna důležitá věc. On to primárně není konflikt mezi Ruskou federaci a Ukrajinou, primárně je to konflikt mezi Ruskou federací a Spojenými státy.

A je dobré se podívat na výchozí pozice obou stran. Pokud jde o Spojené státy, tak ty posledních pět let od roku 2016 ve své vnitřní politice žijí ve stavu, který mnozí nazývají studená občanská válka. Vypuklo to hned po volbách Donalda Trumpa, pokračovalo to po celé čtyři roky jeho prezidentství, a to všechno vyvrcholilo při dalších volbách.
 

Další negativní vývoj může vést až na hranu nikoliv studené, ale již horké občanské války, případně o snahu o secesi některých států ze svazku unie. Spojené státy postupně tím pádem také ztrácejí mezinárodní prestiž jako vedoucí stát v boji za demokracii a lidská práva. Mimo jiné proto, co se stalo v létě v Afghánistánu. Je ohrožena úloha dolaru jako rezervní světové měny, protože čím dál tím více zemí začíná ve svých obchodech používat národní měny. Tím pádem se Spojené státy potýkají s hrozbou krize ekonomické, politické i vojenské. Zaostávají ve vývoji moderních zbraňových systémů. Toto samozřejmě právě ve spojitosti třeba s Afghánistánem a s tím, co se dělo v poslední době, začíná rozvolňovat vnitřní vazby v NATO.

Klíčovým momentem, který se ukazoval právě v tom posledním měsíci, je snaha narušit a zastavit ekonomickou spolupráci států Evropské unie s Ruskou federací, především v energetice. Myslím, že všichni jsme si velice všimli, že při každém projevu, který se zmiňoval o ruské agresivitě, se zároveň mluvilo o plynovodu Nord Stream 2 a o nutnosti jeho stavení. Nepřetržitou protiruskou propagandou se snaží Spojené státy dosáhnout toho, aby se Ruská federace jevila jako nedůvěryhodná, zákeřná, agresivní. Zároveň chtějí vyhrocenou mezinárodní situaci využít jak ke stabilizaci své vnitrostátní situace, tak k posílení svého ekonomického vlivu na státy Evropské unie, třeba dovozem zkapalněného plynu.

Pokud jde o Ruskou federaci, tak ta má zájem na udržení stabilních obchodních i politických vztahů se státy Evropské unie, ovšem jen do doby, kdy je nahradí spoluprací s Čínou. To já osobně považuji za sebevražedné počínání ze strany Ruska. Současný stav prostoru Ukrajiny jí vyhovuje. Ukrajina je v důsledku těch dvou povstaleckých republik a ruské hrozby nestabilní jak po stránce ekonomické, je vydíratelná zejména v oblasti surovinové, energetické, finanční stability atd., tak i po stránce vnitropolitické. Nemá kontrolu nad svým územím. Doněcká lidová republika, Luhanská lidová republika. Nemá plnou kontrolu nad ozbrojenými silami, značný vliv některých oligarchů na ozbrojené síly a mnohdy vytváření paralelních ozbrojených jednotek. USA svojí kampaní postupně ztrácí důvěryhodnost. Z tohoto důvodu je v zájmu Ruské federace prodlužovat tento stav, a tím oslabovat vůdčí postavení Spojených států. Já už jsem citoval postupnou změnu postoje prezidenta Ukrajiny Zelenského...

Na zklidnění situace, váhavý postoj Spolkové republiky Německo k dodávkám zbraní a munice pro Ukrajinu, postoj Francie atd., některé vojensko-technické aspekty možného konfliktu. Základní podmínka pro agresi Ruské federace. Agrese by měla být v souladu s národními zájmy Ruské federace, a tak i podle toho, co zaznívá, se to zatím nejeví. Agrese není v jejich zájmu. Měla by devastující dopad na mezinárodní postavení Ruské federace a posílení prestiže USA právě na úkor Ruské federace. Agrese by vedla k posílení role NATO v Evropě a posílení dalších vojensko-politických uskupení - ASEAN a dalších. Musí být vytvořeny základní podmínky příznivé pro agresora pro akceptování této akce v rámci vnitřní i zahraniční ruské politiky a hlavních politických aktérů. Jaká může být reakce na mezinárodní scéně, ať již politická, ekonomická či vojenská, včetně států bývalého Sovětského svazu, je jasné. Výkaz zisků a ztrát by byl pro Ruskou federaci naprosto nepříznivý.

Významné ekonomické dopady na Ruskou federaci. Jestliže do současné doby i přes různé ekonomické sankce s Ruskou federací spolupracují ve značných objemech různé západní firmy, včetně amerických, tato ekonomická spolupráce by pravděpodobně ustala buď zcela, nebo ve významné hodnotě.

Jenom, protože se bavíme o tom, že ta válka vlastně měla přijít tuto minutu nebo... Ano, přesně tuto minutu vypuknout, tak by bylo také dobré podívat se na to, zda tomu odpovídají současné klimatické a terénní podmínky. Ty totiž neumožňují rozsáhlou překvapující pozemní operaci, která je podmínkou pro dosažení rychlé porážky ukrajinských vojenských sil. Musely by být vytvořeny nezbytné podmínky k vojenské - vojenské, tedy strategické, operační a taktické, prostor, čas, rozsah operace, logistické a další zabezpečení. Ty nejsou vůbec příznivé pro rychlou vojenskou akci. Ze strategického pohledu by vojenská operace nepřinesla žádná pozitiva pro Ruskou federaci.

Pominu politické aspekty, částečně jsem je popsal v některých předchozích bodech a budu se zabývat pouze vojenskými. Provedení vojenské akce proti Ukrajině vyžaduje soustředění takového množství vojsk, tak aby byla dosažena nezbytná převaha na hlavním směru útoku pětkrát až šestkrát ku jedné ve prospěch útočících vojsk. Na vedlejším směru dvakrát až třikrát ku jedné. To při početním stavu ukrajinských vojsk okolo 300 tisíc z toho 200 tisíc  armáda, 60 tisíc národní garda, 50 tisíc pohraniční stráž. To představuje minimální potřebu vojsk Ruské federace okolo 800 tisíc příslušníků armádních sil. Pokud beru v úvahu, že zahraniční západní média uvádějí soustředění do 120 tisíc ruských vojáků, je tento počet nedostačující. Soustředění potřebného množství vojsk při dostupném množství silnic a železnic není záležitostí dnů, ale měsíců. Vojska Ruské federace soustředěná proti Ukrajině nemají rozvinutou logistiku pro vojenskou akci takového rozsahu, jak jsem uvedl výše. Bez logistiky není naděje na úspěch. V současné době vojska Ruské federace soustředěná okolo 100 km od hranic Ukrajiny by byla schopná plnit jen některé operační či taktické úkoly spojené zejména s eliminací aktivní činnosti ukrajinských vojenských sil zasahujících proti Luhanské a Doněcké republice. To by ale bylo zneužitelné západní propagandou, samozřejmě jako agrese Ruské federace s těmi důsledky, které jsem již podepsal.

Jen na okraj, moje hodnocení současné reakce USA, Velké Británie, NATO apod. má především vyvolat strach, to je záležitost propagandy do budoucna, strach z nepředvídatelného Ruska. Má vytvořit podmínky pro to, aby jakákoliv reakce silou ze strany Ruské federace na nějaký útok ukrajinských sil na obě republiky, byla brána jako agresivní jednání Ruské federace. Ukrajinská vláda nemá plně pod kontrolou své ozbrojené síly. Je tam množství jednotek a útvarů, které byly zřízeny a vydržovány soukromými osobami. Navíc je tam poměrně dost žoldnéřských jednotek. Vliv na tyto síly si ty soukromé osoby udržují doposud. Ze strany těch sil je možné očekávat cokoliv.

Předpokládané následky operace. Kdyby začala ta válka před těmi dvěma nebo třemi minutami. Byla by to ztráta mezinárodní důvěry v politiku Ruské federace a tím i možná ztráta vlivu na obchodní a politické vztahy se zeměmi Evropské unie, Tureckem a dalšími.

Pravděpodobná reakce občanů Ukrajiny. Byla by to partyzánská válka. Ukrajinci mimochodem mají vycvičen asi milion domobranců, což je na vedení partyzánské války opravdu dost.

Vliv na bezpečnost Ruské federace. Došlo by k aktivizaci opozičních skupin, demoralizaci společnosti, vrátily by se všechny nepříjemné vzpomínky na akci v Afghánistánu na sklonku Sovětského svazu. Kdyby k tomu útoku došlo, by to znamenalo plné obnovení hegemonie Spojených států v mezinárodních vztazích a ke ztrátě současného postavení Ruské federace. To by znamenalo, že při tom útoku by zvítězily Spojené státy.

Když se podíváme na to, o co opravdu Rusové na Ukrajině usilují, tak je tam jenom jedna věc. Rusům jde o to, aby zástupné proruské síly udržely kontrolu nad odtrženým ukrajinským Donbasem. Nikoliv o to, aby ovládli další území Ukrajiny. Donbas významně narušuje územní celistvost Ukrajiny a tím případný vstup Ukrajiny do NATO. Kontrola nad Donbasem je pro Rusy postačující, přičemž Rusové Donbas v žádném případě nepustí. A k tomu také směřuje demonstrace ruských sil v ruském pohraničí a v Bělorusku. Rusové tímto chtějí odstrašit Ukrajince od chystané vojenské operace proti Donbasu a též dát názorně najevo, že orientace Ukrajiny na NATO představuje pro Rusko vážnou vojenskou hrozbu. Ozbrojenci na Donbasu mají ruskou podporu, což Rusové ukazují právě svou přítomností v těsné blízkosti ukrajinských hranic. Právě v tom úseku státní hranice, kde se na druhé straně rozprostírá Donbas. Přesto jsme mohli pozorovat, že Spojené státy, Američané stupňují svou rétoriku o ruské invazi. A dokonce ji dávají do souvislosti se zimními olympijskými hrami v Pekingu. Je to reminiscence na dvě události. K první z nich došlo při zahájení letních olympijských her v Pekingu v roce 2008, kdy se Gruzie pokusila inkorporovat odtrženou provincii Jižní Osetii a vypukla z toho válka s Ruskem. Takže to je první moment, kde to vypadá, že propagandisté by v tomto případě chtěli vytvořit paralelu s ozbrojeným konfliktem v Gruzii, aby to vypadalo velmi podobně jako tenkrát a aby bylo tedy skoro jasné, že Rusové útočí zásadně vždy v době konání olympijských her. Poněkud se zapomíná také na to, že při skončení zimních olympijských her v roce 2014 v Pekingu došlo ke svržení prezidenta Janukovyče a následně měsíc nato k odtržení Krymu.
 

Takže prostě ta tradice spojování olympijských her s ruskou agresí tady už v propagandě dlouho existuje. A tam to dopadlo tak, že po rychlé a úspěšné operaci ruských sil se ruské jednotky z Jižní Osetie sice stáhly, ale od té doby tam mají trvalé základny v Osetii a v Abcházii. Kdyby se mělo stát totéž ještě před koncem zimních olympijských her, tak by zde byla opravdová paralela, protože, kdyby to začalo tak jako v Jižní Osetii ukrajinskou operací proti Donbasu, který Rusové padnout nenechají, zahájení vojenské operace Ukrajinců může být vydávána za nutnou obranu proti aktivitám ruských separatistů.

A ještě bych k tomu dodal samotné možnosti války s těmi dvěma povstaleckými republikami ze strany ukrajinské armády. Tam když se budeme bavit o vojenských silách na obou stranách, tak ta čísla by odpovídala. Ukrajinci shromáždili proti těm dvěma republikám 120 tisíc dobře vyzbrojených vojáků vybavených moderními zbraněmi. Oficiálně v těch dvou republikách ta domobrana nebo jejich vojenské síly tvoří jenom 28 tisíc mužů. Samozřejmě je pak otázka, jakou podporu by v případě toho válečného konfliktu dostaly ze strany Ruské federace. Pokud by nebyla přímá, a o tom to stahování těch ruských jednotek trochu svědčí, tak ty realistické odhady z obou stran jsou za 36, max. za 48 hodin ukrajinská vojska dojdou k hranicím Ruské federace, další tažení bude pokračovat podle nich, aby odřízla obě povstalecké republiky od zásobování a pomoci a pak postupně potlačí všechna hnízda odporu.

Takže události, které byly v Sýrii a v Jugoslávii a na mnohých jiných místech, víme, že není tak velký problém vytvořit záminku, zejména pak, máte-li v té oblasti dostatečné množství žoldnéřů případně jiných podobných jednotek. A když pak válka jednou vypukne, poučení najdeme mimo jiné vedle zásadních pouček i tam, nejlépe to bylo asi formulováno v české muzikálové pohádce Šíleně smutná princezna. Tam například oba králové ve chvíli, kdy mezi jejich zeměmi  vypukne válka, konstatují: Jakmile válka  vypukne, už se to nedá zastavit, je to všechno v rukou generálů. Tak si budeme držet palce, aby už nezačala.