Ve výroční zprávě za rok 2011, která byla zveřejněna loňského srpna, se například o Íránu píše způsobem, který musel být pro naše vojenské partnery v NATO takřka nepřijatelný.

Jakoby česká vojenská zpravodajská služba nedržela se spojenci basu a dovolila si příliš, když navzdory západní (lépe řečeno americko-izraelské) propagandě hodnotila situaci v Íránu velice střízlivými, propagandyprostými slovy:

"V centru pozornosti byla v uplynulém roce oblast Íránu. V rovině bezpečnostní a vojenské politiky bylo sledováno trvalé úsilí Íránu dosáhnout pozice regionální mocnosti, posílit odstrašující účinek vlastních ozbrojených sil a připravit se i na eventualitu napadení ze strany regionální nebo extraregionální mocnosti," stálo se výroční zprávě za rok 2011.

Jinými slovy, Írán zde vůbec není líčen jako mocnost, která chce vyhladit Izrael, zaútočit na Spojené státy, vystřelovat rakety na Evropu a vůbec ohrožovat světový mír, ale naopak jako sebevědomá země, jejíž jaderný program ji má spíše ochránit, má působit odstrašujícím dojmem na jinou mocnost, která by si na ni dělala zálusk. Výroční zpráva dokonce mluví o napadení Íránu regionální nebo extraregionální mocností, kterému chce Írán předejít - člověk nepotřebuje příliš fantazie, aby si za tyto mocnosti dosadil Izrael respektive USA.

I další odstavec věnovaný Íránu vzbuzoval pocit, že tato země není agresorem, ale někým, kdo se zcela prozíravě a legitimně připravuje na možný útok:

"S ohledem na především energetickou, ale i obecnou bezpečnost evropského teritoria byly vyhodnocovány reakce Íránu na zesilování mezinárodních sankcí a predikována pravděpodobnost íránských protiakcí, případně i s využitím ozbrojených sil. Sledována byla modernizace vojenských kapacit Íránu a hodnoceny zkoušky zbraňových systémů, zejména hlavních typů raketových prostředků."

Naši američtí přátelé, krmící nás v médiích agenturními zprávami o tom, jak zlý režim Bašára Asada utlačuje svobodymilovné rebely - al kájdisty, rovněž nemohli být nadšeni z dalšího - podobně střízlivého - hodnocení situace v Sýrii:

"V březnu 2011 došlo k zásadnímu zvratu situace v Sýrii, kde propukly rozsáhlé protivládní demonstrace, ohrožující samotnou existenci režimu prezidenta Bašára Asada. Opoziční skupiny však vzhledem ke své nejednotnosti a absenci vůdčích osobností i důvěryhodného programu nebyly schopny provést rozhodující akci, která by syrský režim svrhla. Možnosti provedení mezinárodního zásahu pak bránil postoj Ruské federace a Čínské lidové republiky, kdy oba státy vetovaly rezoluce Rady bezpečnosti OSN. V Sýrii tak docházelo k nárůstu násilí a obav z vypuknutí náboženských střetů, které by mohly přerůst až v občanskou válku. Krizová situace v Sýrii se promítala i do polarizace politických sil v Libanonu, čímž se zvyšovala regionální nestabilita a možnost vypuknutí rozsáhlejšího konfliktu. Narušené bezpečnostní prostředí v Sýrii vedlo k aktivizaci regionálních militantních a radikálních islamistických tendencí, které by mohly ovlivňovat bezpečnostní situaci i v širším měřítku celého Blízkého a Středního východu."

Vojenští zpravodajci poté, aby nebylo pochyb, co tím myslí, dodávají, že "ve sdělovacích prostředcích byly o situaci v Sýrii podávány některé neobjektivní informace či přímo šířeny dezinformační kampaně" a že "vojenské zpravodajství proto pravidelně informovalo nejvyšší státní představitele o skutečné situaci v Sýrii, zpracovávalo rozsáhlejší analytické materiály k jednotlivým aspektům vývoje a podílelo se na vytváření společného názoru a politického postupu NATO a EU vůči Sýrii."

Dodejme, že tato slova jsou jen jakýmsi shrnutím celého roku určeným pro "zprávu o činnosti", která je posléze základem pro "výroční zprávu", která je konečně publikována. Pokud i takto otevřeně, pro veřejnost, Vojenské zpravodajství přiznává, že Západ provádí ve vztahu k Sýrii dezinformační kampaně, jak potom musely vypadat ony "rozsáhlejší analytické materiály k jednotlivým aspektům vývoje", o kterých vojenské zpravodajství mluví a které představitelům státu dodávalo? Být šéfem NATO, určitě budu znepokojen. Vždyť výroční zpráva zároveň uvádí, že vojenským a politickým představitelům adresovala rozvědka za zmíněný rok k regionu Blízký a Střední východ 70 informací (zpráv).

Být šéfem NATO nebo nějaké americké zpravodajské služby, učinil bych maximum pro to, abych na místo šéfa Vojenského zpravodajství podřízené provincie Česká republika dosadil spolehlivého člověka a zajistil, aby nejen zprávy pro veřejnost, ale hlavně pro vojenské a politické představitele státu věrněji odrážely zájmy Spojených států / NATO / Izraele.

***

Něco takového se pak také stalo. Vzpomínáte si? Při červnovém protivládním puči, který podle mnoha názorů a indicií probíhal v americké režii a který byl postaven na zápletce jak vystřižené ze špatného hollywoodského bijáku, došlo kromě zadržení politiků a premiérovy milenky i k zatčení bývalého ředitele Vojenského zpravodajství, tehdejšího ředitele Vojenského zpravodajství a jednoho z řadových zaměstnanců Vojenského zpravodajství.

Dodnes jsme se nedozvěděli, proč se tak stalo - protože to, co nám bylo předloženo ze strany médií, je jen pro ty naivnější povahy a soudný člověk tomu, coby skutečnému vysvětlení, věřit nemůže (příběh o sledování premiérovy manželky apod.)

Jisté ale je, že letos zveřejněná výroční zpráva Vojenského zpravodajství za rok 2012 už mluví poněkud jinak, než zprávy předchozí. Zajímavé je, že byla vládě předložena v červnu, Rusnokův kabinet ji ale schválil až 30. října a teprve 7. listopadu byla předložena široké veřejnosti. Už jen to čekání na ni bylo poněkud zarážející.

A co říká o Íránu? Co o Sýrii?

Zdá se, že se vojenští zpravodajci "polepšili".

Hned v úvodu kapitoly o rizikovém regionu Blízký a Střední východ čteme: "Bezpečnostní situace v oblasti Blízkého východu je nadále negativně ovlivňována absencí potřebného úsilí urovnat arabsko-izraelský konflikt i kontroverzí kolem íránského jaderného programu, vyúsťující v silné obavy z dalšího možného válečného konfliktu."

Už jen pořadí slov v sousloví "arabsko-izraelský konflikt" nám podsouvá, kdo je tu hlavním viníkem oné negativní bezpečnostní situace. Slova o "silných obavách z dalšího možného válečného konfliktu" v souvislosti s íránským jaderným programem se pak dají číst dvojznačně, v kontextu je z nich ale opět cítit už ne nezávislý český pohled na věc, ale podléhání západní propagandě o nebezpečném státu, který ohrožuje všechny kolem sebe.

Oproti rok starým informacím pak o Íránu čteme něco poněkud jiného: 

"V roce 2012 pokračoval Írán v činnostech, jejichž cílem je uspokojení jeho velmocenských ambicí v regionu a posílení obrany před vnějšími hrozbami. Tyto aktivity zahrnovaly rozvoj schopností íránských ozbrojených sil, vývoj jaderných kapacit, podporu spřátelených režimů a vměšování se do vnitřních záležitostí dalších regionálních států. Jaderné ambice a nekooperativní postoj Íránu ovšem vtahovaly do bezpečnostních záležitostí Blízkého a Středního východu i mimoregionální státy, což se mj. projevilo zesílením ekonomických sankcí vůči Íránu a s tím souvisejícím nárůstem napětí v Perském zálivu. Írán opakovaně hrozil zablokováním Hormuzského průlivu, jímž denně proudí přibližně 35 % světové produkce ropy dopravované po moři. S cílem vyslat Íránu jasný signál uskutečnila v září 2012 v prostoru Perského zálivu řada západních a arabských států intenzivní dvanáctidenní námořní cvičení IMCMEX-127."

Cítíme zde poněkud změnu tónu. Ačkoli lze text číst z různých úhlů pohledu, slova jako "velmocenské ambice", "vměšování" či "vyslat Íránu jasný signál" napovídají, že jeho autorem / autory už byl nejspíše někdo jiný.

A když čteme, že "vzhledem k pokračujícímu rozvoji íránských raketových nosičů a jaderných technologií roste pravděpodobnost, že by Írán mohl ve střednědobém až dlouhodobém horizontu představovat hrozbu pro bezpečnost České republiky", zavane na nás neokonzervativní duch bushovské éry a na mysl se nám vrací kovbojská trojice Topolánek, Vondra a Pan Radar-Klvaňa...

Pojednání o Sýrii je pak o poznání objektivnější, když pouze popisuje daný stav (jako krizi, jako zvyšování úrovně násilí na straně režimu i ozbrojené opozice, jako narůstající vliv nábožensky motivovaných bojovníků v řadách rebelů a snižující se kapacity režimu) a predikuje i možný budoucí vývoj (značná nestabilita, nepředvídatelnost, bezpečnostní vakuum po případném pádu Asadova režimu, ohrožení celkové stabilizace Sýrie i celého regionu).

Některé neobjektivní, zkreslené informace o situaci v Sýrii byly podle výroční zprávy korigovány už jen "v opodstatněných případech". Věta o tom, že "vojenské zpravodajství proto pravidelně informovalo nejvyšší státní představitele o skutečné situaci v Sýrii" se zdá navazovat na loňské vyjádření, ale nemluví už tak jednoznačně. Při vědomí toho, že krize v Sýrii byla loni o poznání větší než předloni a mediální propaganda byla proto nutně mnohem masivnější, bychom čekali silnější výrok, než nám tu Vojenské zpravodajství předkládá.

I tak se podle některých publicistů, kteří se tématem zabývají (například Jan Schneider z České pozice, dříve pracující v BIS) jedná o dobře odvedenou práci a výtvor zpravodajců se mu jeví objektivnější než to, co na nás chrlí sdělovací prostředky.

Já ale jeho optimismus tolik nesdílím. Jsem přesvědčen, že pozice české vojenské zpravodajské služby - po americkém zásahu v červnu tohoto roku - už není tak nezávislá, jak se ještě loni jevila.

Adam B.Bartoš