Většina z nás se narodí jako dobrá, ke zlu pak nějak doroste. Těm především přeji, aby hledali a našli pokoj pro svou duši, protože jen tak mohou úspěšně odolat nepokojům, zlobě a nenávisti, vedoucím ke zničení všeho kolem a nakonec sebe sama.

Je děsivé, jak úspěšně se šíří zlo i pod praporem lásky. Stejně děsivá je víra mnohých, že víc a víc zabíjení ukončí zabíjení. Těžko někdo uvěří, že čím víc a déle bude pršet, tím méně v řekách poteče vody, přesto mnozí vidí v rozšíření války mír - a není jim to divné. Vánoce dokázaly zastavit válečné zabíjení armád, jejichž vojáci  se na obou stranách modlili ke kříži. Bohužel, bylo to jen na tu chvíli, protože kněží tvrdící z kazatelen, že Bůh je láska, pak slezli dolů, aby žehnali zbraním na obou stranách. Čeho se bál zástupce křesťanského Boha na zemi, že nevyzval celou evropskou křesťanskou mašinérii: „Přestaňte se zabíjet, Bůh to pátým přikázáním zakazuje, vždyť všichni jste jeho děti!“ A čeho se báli všichni kněží? Bůh to rozhodně nebyl. Církev se zmohla jen na utěšování umírajících a pohřbívání mrtvých.

Pokusme se o svátcích všichni nalézt pokoj v naší mysli a duši. Zhasněme na čas všechny ty malé i velké obrazovky, které na nás řvou, co všechno nám dají, když se jim budeme klanět. Hledejme kdo a co je pro nás důležité. Ukliďme si nejen v bytech, ale hlavně v srdci a duši. Možná je to naše jediná naděje. A vězte, že i Boha můžete mít rádi.