To, co si na ni hraje, zároveň působí jako satira sebe sama.
Neumí vysvětlovat svět jinak, jen tak, že si najdou nějakého bubáka a pak v pěkně černobílém schématu všechno házejí na něj. Jako děti. Nebo jako konšpi příběhy, které jinak tak rádi kritizují.
Ne, Směr rozhodně jen nevyžil krátkodobé krize. Rozdělení ekonomické společnosti je dáno dlouhodobými faktory, včetně ekonomických, a komunikační polarizací, ke které vy, kavárna, výrazně přispíváte.
Manipulujete, lžete, nafukujete, hysteričíte, s infantilní vírou, že tak činíte pro dobro země (přičemž, upřímně, myslíte zejména sebe). A pak se divíte následkem.
Jak by to nestačilo, Šimečka je ve výše uvedeném výroku i nádherný „rasista“, použijeme-li výraz rasismus ve formě, v jaké ho rádi používají moderní městští intelektuálové.
Tak jak má někdo obsesi migranty, a musí je mít v každém větším schématu světa, pro kavárnu jsou to Rusové.
V tom jejich schématu jsou dokonale dehumanizováni, jakési primordiální zlo.
V tomto naše kavárna není sama. Stačí vidět, jak vlivné mediální kruhy v USA rády svalují krizi americké politiky na údajnou ruskou manipulaci jejich voleb.
Mluvíme o systému, který dokázal za prezidenta zvolit Bushe mladšího, o systému, o kterém si samotná americká společnost myslí, že je hluboce zkorumpovaný. Ale kdo to všechno zapříčinil? Rusové.
Rozdíl je v tom, že ti propagandisté v USA jsou mnohem lépe placeni než Šimečka.
Ti naši propagandisté jsou někdy odměněni alespoň na naše poměry velmi slušnými fleky, ale část z nich je dětinsky naivní skoro zadarmo.
Chtějí být dobrými žáky, tak opakují nějaké poučky, které předepisuje někdo mocný. A čekají, že za to budou chváleni, tak jako kdysi ve škole.
Chybí jim přitom jako empatie, jedno zda k Rusům (a Ukrajincům, o které se dojemně jako starají, vždyť ta krev neteče z kavárny) nebo ke Slovákům. A zejména intelektuální výkonnost, aby si uměli svět zpracovat do něčeho jiného, než do těch jednoduchoučkých schémat dobra a zla, dobrých a bubáků, „Evropy“ a Rusů.
Ano, i volební kampaň ukázala prázdnost domácí politiky, i chorobné tendence ve slovenské společnosti.
Včetně toho, že se nedaří konstituovat politický střed, a že politickou diskusi tvoří na jedné straně žlučovité, místy až zlotrilé davy utopené v nesmyslech a na druhé „intelektuálové“ v uvozovkách. Většina společnosti nepatří ani do jednoho, ani do druhého tábora, ale neslyšet ji, necítit ji. Hlavně proto, že média ten velký, pragmatický, rozvážný střed prostě nezobrazí.
Ale když tedy jsme při jednoduché komunikaci, tak vzkaz Šimečkovi a podobným může být také jednoduchý:
Ne, žádní Rusové, žádní „východní barbaři“: tu polarizaci, s jejími politickými důsledky, způsobujete do značné míry vy sami.