Finanční instituce jsou v ČR poměrně zdravé, může se to ale týkat i nás. Nějakou dobu se již v ĆR hovoří o riziku realitní bubliny.

Nabídka hypoték totiž může vést i k nadměrnému zdražení nemovitostí. A široce dostupné hypotéky mohou vést k tomu, že si hypoteční úvěr může pořídit i osoba, která jej nebude moci splácet, až se situace zhorší. I když realitní boom v poslední době poněkud zpomaluje, ceny bytů přestávají být únosné i pro střední třídu.

V zahraničí se v posledních letech snaží modernizovat právní prostředí finančních trhů. Na sklonku minulého volebního období se pokusila ČNB navrhnout razantnější regulaci hypotéčního trhu a zavést další povinné limity. Zákonodárci se ale začali obávat toho, že regulační záměry ČNB omezí dostupnost hypoték pro středně příjmové skupiny obyvatelstva.

Zejm. pravice si myslí, že je to zodpovědnost komerčních bank a ne ČNB, zvážit  komu hypotéku poskytnou a komu nikoliv. Podle informací z ČNB se znovu uvažuje o nějaké míře regulaci prosadit. Domnívám se, že regulace hypotéčních institucí je potřebná, ale že by současně měl stát být aktivnější v nabídce cenově dostupného bydlení, včetně bydlení nájemního.

Do poslanecké sněmovny nyní zatím dorazil vládní návrh regulace dluhopisů, který se týká především úpravy hypotečních zástavních listů a dalších druhů krytých dluhopisů.  Je to návrh obšírný, ale není nijak razantní. V podstatě jde o úpravu, která zvýší právní jistoty na trhu hypotéčních zástavních listů a dalších krytých dluhopisů v nestandardních situacích.

Hypotéční zástavní listy nejsou nevýznamný trh. V roce 2002 byly vydány v objemu 9,35 mld Kč a jejich celkový objem v oběhu k 31. 12. 2002 činil 33,15 mld Kč. Do roku 2016 v ČR byly vydány tyto cenné papíry v objemu 832 mld. Kč,  z toho v oběhu jsou v objemu 535 mld. Kč.

Vládní návrh je národní úpravou, ale je inspirován zahraničními zkušenostmi, zejména německým zákonem (Pfandbriefgesetz 2005).  Úprava  řeší především nejasný rozsah a režim hypoteční podstaty v případě úpadku emitenta a jmenování nuceného správce centrální bankou.

Řeší se celá řada dalších problémů, např. rizika přezajištění směrem ke krycím aktivům při zesplatnění závazků. otázka přísnosti správního poplatku investičními zprostředkovateli či adaptace na evropské nařízení k rámci tzv. sekuritizace (možnosti zabalit aktiva do dál prodávaných dluhopisů). Hlubší koncepce nastavení dluhopisového trhu ale teprve bude diskutována během volebního období, už v souvislostech chystané zcela nové evropské úpravy.