Po jejím prostudování mám za to, že hlavním cílem předložené Analýzy není ani tak poskytnutí objektivních informací jako zahlcení informacemi a daty, kterým drtivá většina uživatelů nemůže rozumět a nemůže je nijak ověřit. To může být také vnímáno jak snaha o zamlžení důležitých skutečností.

V úvodu ministr uvádí, že údaje nelze srovnávat s pravidelnými zprávami, které jsou předkládány kontrolnímu orgánu Poslanecké Sněmovny – Stálé komisi pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací. Otázkou je, proč se pro zpracování prakticky stejné zprávy používá jiná metodika?

Takto prezentované údaje jsou proto jen informace, kdy statistika je používána jako hra nepřesných čísel, kterou si každý může vykládat po svém.

Nejdůležitější kapitolou Analýzy je hodnocení efektivity odposlechů se zaměřením na trestní řízení. Jde tedy o klíčovou kapitolu pro odbornou verifikaci předkládaných dat. Je uvedeno, že 62% odposlechů poskytuje přímý podíl na trestním řízení, což představuje nejen přímé důkazy pro trestní řízení, ale i operativní poznatky, které lze využít do budoucnosti, informace pro odvrácení trestné činnosti, nebo pro zadržení pachatele. Bohužel, takto široké vyhodnocení přínosu odposlechů v trestním řízení nedává koncovému uživateli objektivní informace o skutečném přínosu odposlechů. Zde je prostě schováno vše pod jeden bod, přičemž právě toto by mělo být rozklíčováno podrobněji. Bez dalších informací má tak tato Analýza jen nízkou vypovídací hodnotu o účelném využívání odposlechů a další operativní techniky Policií ČR.