Existuje však pádný důvod, proč by se Juncker vrchním komisařem stát měl. V předvolební kampani prakticky všechny strany kritizovaly nedostatek demokracie v EU. Jako jeden z kroků k nápravě navrhovaly, aby novým šéfem Komise nebyl ten, kdo bude sympatický premiérům, ale ten, koho navrhne frakce, která zvítězí v evropských volbách.
Před květnovým kláním dávala většina průzkumů evropských preferencí větší šance na vítězství socialistům než lidovcům. Předpokládalo se, že socialisté získají více než 200 křesel, zatímco lidovci skončí těsně pod touto hranicí. Z toho plynulo, že předsedou Komise by se pak stal favorit socialistů a dosavadní předseda europarlamentu Martin Schulz.
Zvítězila však Evropská lidová strana, jejímž kandidátem je právě Juncker. Socialistům je nyní předhazováno, že souhlasí s jeho jmenováním výměnou za to, že Schulz se opět stane předsedou EP.
Květnové volby v Česku vedly při rekordním nezájmu voličů k tomu, že právě naše země dodala lidovcům do Bruselu rekordních sedm europoslanců (čtyři za TOP 09 a tři za KDU-ČSL).
Naprostá většina lidí svou neúčastí u voleb jasně naznačila, že jejich výsledek pro ně není důležitý. Neměli by se tedy divit, když v čele Komise stane člověk, který je skutečně mluvčím velkého kapitálu, což vadí levici, a zároveň je stoupencem úzkého evropského federalismu, což vadí nemalé části pravice. Patříme přece k zemím, které udělaly maximum, aby se právě Jean-Claude Juncker naprosto demokratickým a nezpochybnitelným způsobem stal nejmocnějším mužem tak často proklínané byrokratické mašinerie.
Jan Keller
(cssd,pravo)