Evropská integrace přináší více problémů, než kolik jich řeší. To, že jsme uvnitř, neznamená, že máme méně starostí s vlastní existencí. Naopak, problémy jsou mnohem obtížnější. Diskuse o našem členství v EU nesmí veřejně probíhat. O to důležitější je klást si otázky, jaké jsou naše priority uvnitř EU.

1. Střežit svrchovanost ČR: Svrchovanost je po staletí osvědčený základ mezinárodních vztahů, který chránil malé státy před svévolí velkých. Ne dokonale, ale lépe než jakýkoli multilaterální systém. Žádný lepší recept neexistuje. Svrchovanost nezávisle na velikosti dává každému státu v jakékoli věci právo ‚veto‘. Evropská unie, aby zamaskovala své neřešitelné strukturální problémy, svrchovanost soustavně podrývá. Je prý přežitkem. Tím k radosti velkých států podrývá základy mezinárodních vztahů: není-li svrchovanost nedotknutelná, je možné Srbům ukrást kus území, je možné provést převrat v Libyi či obsadit část Gruzie. EU za to nenabízí žádnou náhradu, i uvnitř platí právo silnějšího odporující svrchovanosti. V mnoha případech může většina přehlasovat menšinu, což je popřením svrchovanosti. Evropě se to vymstí.

2. Odstranit korupci z Bruselu: Těžko můžeme bojovat s korupcí doma, když se k nám tlačí z Bruselu od komise, europoslanců i úředníků, kde dosahuje řádově vyšších hodnot. Zatímco u nás máme špatný zákon o střetu zájmů, v EU není žádný. Etický kodex bruselských úředníků shovívavě doporučuje, že úplatky by se přeci jenom raději pokud možno neměly brát. Kromě toho mají euroúředníci imunitu nesrovnatelně silnější, než třeba naši poslanci, takže korupční aféry nemohou být vyšetřovány.

3. Uvolnit zahraniční obchod: Svobodnou konkurenci v EU nahrazuje lobbování v Bruselu. Unie již není Evropským společenstvím devadesátých let, které podporovalo volný obchod. Zahraniční obchod je výhradně v kompetenci EU. Obchodní kvóty přidělované z Bruselu nás omezují při pronikání na některé zahraniční trhy. Z EU se stává do sebe uzavřená pevnost, izolovaná od zbytku světa. Nějakou dobu si můžeme hrát na písečku vnitřního trhu, ale bez férové konkurence budeme za světem zákonitě zaostávat. Liberalizovat se musí i obchod zemědělskými komoditami: kvalifikovaná evropská populace by měla pracovat v oborech s větší produktivitou práce, než je zemědělství, abychom obstáli ve světové konkurenci.

4. Obnovit tržní ceny elektřiny: EU zavedla na produkci elektřiny selektivní daně plánované úřadem v Bruselu. Jaderná, sluneční, vodní či tepelná kWh podle toho, jak byla vyrobena, je jinak zdaňována a má jinou cenu. V důsledku deformovaných cen firmy a vědecké instituce nevědí, jaká je skutečná cena energie a nemohou správně zaměřit svůj výzkum. Proto je EU stále méně a méně konkurenceschopná na světových trzích, investice ve výzkumu jdou do špatně zaměřených projektů.

5. Deregulovat:   EU v důsledku přeregulace zaostává za zbytkem světa. Například Brazílie předstihuje ekonomicky Británii a Francii. Podle statistik každých 5 let členství v EU přináší pokles růstu HDP o jedno procento. Bez masivní deregulace se EU odsuzuje k trvalému poklesu životní úrovně se všemi sociálně-politickými důsledky.  Pyramidové hry s rozpočtem, kdy si špatné banky vzaly peníze od států a teď si špatné státy berou peníze od jiných států, jsou začátkem konce. Nápady, že situaci vyřeší silnější regulace bank na evropské úrovny jsou předzvěstí sebedestrukce.

6. Zachovat NATO jako jedinou bezpečnostní instituci: EU systematicky narušuje principy NATO. Budování evropské obranné identity zatěžuje rozpočty členských zemí, vojenské prostředky se zdvojují, přibývá byrokratických struktur, ale skutečná vojenská kapacita se snižuje. Tím, že EU popírá filosofii NATO jako aliance rovných, se snižuje bezpečnost evropských členů NATO.

7. Nekonkurovat USA: Pokusy EU konkurovat Spojeným státům jsou komické a budou neúspěšné.  Příkladem je nesmyslný evropský satelitní systém. EU nebude ani v perspektivě několika desetiletí schopna svůj systém samostatně zprovoznit. ČR by z něj měla co nejrychleji vycouvat. Měla by jej nahradit intenzivní spolupráce s USA.  

8. Zrušit evropské dotace: Na systému dotací z různých programů se netransparentně přiživují tisíce lidí, kteří by jinak normálně pracovali. Je to nedemokratický a složitý přerozdělovací systém. V případě ČR se po vynaložení velkého úsilí a se ztrátami vrací peníze, které jsme do Bruselu museli odeslat. Místo řešení hlavních priorit se financují nepotřebné projekty, na které existují dotace. Obchází se rozpočtová disciplína. Každý projekt EU znamená, že jedna lokalita dostane privilegovaný příspěvek úkor ostatních. Schopnost požádat o dotaci a získat ji je zcela nespravedlivé kritérium. Každá dotace vytváří korupční potenciál. Bez dotací by peníze zůstaly obcím. Pro několik rozpočtových subjektů by bylo jednodušší dohodnout se na sdružení prostředků a cílů dosahovat společně, než získávat pracně peníze z Bruselu. Hlavně by to bylo spravedlivější.

9. Odstranit demokratický deficit: Zatímco všechny státy musí nyní škrtat v rozpočtu, EU svůj rozpočet nesnižuje odpovídajícím způsobem. To by se v demokratickém systému nikdy nestalo. Svědčí to o tom, že státy a občané nemají na dění v EU žádný vliv. Asi budou muset Evropané vyrazit do ulic jako v severní Africe. Bylo dost času na odstranění demokratického deficitu a jestliže přetrvává, není to proto, že se krásné ideály intergace jaksi nepodařilo uskutečnit (stejně, jako se to tvrdilo o komunismu), ale proto, že skutečná demokratická tradice má být úmyslně nahrazena nedemokratickým systémem.

10. Mít záložní scénář pro případ zásadní krize evropské integrace: Jsou-li jaká pozitiva integrace, všechna mohou být sjednána a dosažena na mezivládní úrovni. Nejsou k tomu potřeba ani úředníci v Bruselu, ani bruselský Parlament. Ve všech oblastech evropské integrace je nutné včas určit, které části mohou být v případě rozpadu současné podoby ponechány a které je třeba okamžitě deregulovat a ve kterých oblastech musí být sjednána mezivládní dohoda podobně, jako jsme to dělali při dělení se Slovenskem.

Jiří Payne