Mít peníze znamená mít vliv a moc, a tu církev měla v minulosti tak značnou, že musela být moudrými panovníky omezena. A víte proč? Protože církev zapomněla na prapůvodní smysl víry v Boha a pošlapala vše, co je obsaženo v desateru a všech přikázání uvedených v Bibli, podle kterých má lidstvo žít. Zdá se, že svoji postupně nabytou církevní, ale hlavně politickou, moc zneužila ve svůj vlastní ekonomický prospěch na úkor zbylé společnosti a k prosazení své vlastní ideologie. Z vyšších morálních hodnot, tak jak je to psáno v Bibli a odkazu Ježíše Krista, nezbylo v mocenskopolitickém boji o majetek nic. Představitelé katolické církve nedokázali po celá staletí využít obrovský potenciál věřících k šíření dobra, ale zneužívali ho pro svůj bezohledný mocenský záměr ovládnout a podmanit si ostatní svět.

Jak je patrno ze současné snahy získat nemalý majetek za pomoci spřízněných a možná i dobře podplacených politiků zpět, církev se nepoučila a zřejmě nikdy nepoučí ze svých minulých chyb, které ve své historii na lidstvu spáchala a v podstatě proměnila čistotu víry ve spravedlnost a lásku k bližnímu svému v prostou ideologii směřující k materiální a mocenské vládě nad člověkem. Tímto jednáním se tak ve skutečnosti neustále snaží nastolit přesný opak toho, co je psáno v Bibli.

Můj táta měl ve své knihovně celou řadu knih od Aloise Jiráska, mezi nimi i Temno. Jiráskův popis největšího útlaku českého národa katolickou inkvizicí za pomoci Jezuitského řádu, kdy byla zakazována i četba bible, neboť její obsah se rozcházel s tím, co církev ve skutečnosti páchala, je ukázkou, čeho je schopná moc založená na násilí, s cílem vymazat z povědomí českého národa husitství a dobu pobělohorskou, kdy se katolická církev zmocnila veškerého majetku těch, kteří se vzepřeli katolicizmu, který se s vírou v Boha a odkazem Ježíše Krista v podstatě rozešel.

Je třeba vědět, že téměř 300 let užívaly církve majetek v tzv. „neúplném vlastnictví“, tedy že byl pod státním dozorem a mohl být využíván jen ke státem určeným náboženským, dobročinným a výukovým účelům (charita, hospice, školy).  Domnívám se, že takto stanovená pravidla přesně odpovídají pravé podstatě církve a chápu ty, kteří říkají, že naprosto není nutné toto uspořádání jakkoli měnit. Osobně však nejsem proti tomu, aby vyrovnání s církvemi proběhlo, protože myšlenka odluky církve od státu je dle mého názoru správná. Ale rozhodně ne za podmínek, které stanovuje dnešní návrh zákona. Kdyby nic jiného, cena půdy je tímto zákonem nadhodnocená, u zemědělské je dokonce dvojnásobná, než když si ji půjde koupit běžný člověk. Proč?? A vláda nepovažuje za vhodné ani nutné lidem takovéto absurdity vysvětlit.

První výrazný zásah do majetku církve přišel za vlády Marie Terezie a další, ještě výraznější, se odehrál za vlády jejího syna Josefa II. Dost zásadní omezení církevního majetku pak přinesla pozemková reforma v roce 1919. Po válce, v roce 1947, demokraticky zvolený parlament a vláda provedli revizi pozemkové reformy, při níž církev přišla o další majetek. Nedošlo nicméně k faktickému převedení vlastnictví, pouze se vyznačily takzvané zábory do katastrálních knih, ale s tím, že majetek bude postupně převeden na stát. Pak teprve přišel únor 1948 a komunisti církvím vzali to, co zbývalo.  Současná podoba zákona o církevních restitucích se tudíž ani omylem nedrží proklamované hranice, kterou má být rok 1948.

Navíc existuje zpráva arcibiskupa Berana, v níž je jasně uvedeno, že ještě před první pozemkovou reformou v roce 1919 měla církev v držení lesní půdu o rozloze 150 tisíc hektarů a zemědělskou 50 tisíc hektarů. V dnešním návrhu zákona se hovoří o navrácení 181 tisíc hektarů lesní půdy a 72 tisíc hektarů zemědělské půdy. Což je podstatně více, než měla církev před rokem 1919.

Vyčíslení majetku určeného k navrácení si církve provedly a určily samy, bez jakékoli kontroly ze strany státu. Vzhledem k tomu, že stát spravuje majetek nás všech, se jedná o krajně podivný, nesmyslný a podezřelý přístup. Je třeba také pravdivě pojmenovat, komu bude majetek v případě realizace církevních restitucí ve skutečnosti patřit. Vzhledem k tomu, že ČR nemá s Vatikánem uzavřenou smlouvu o vyrovnání s církví, dá se předpokládat, že vrácený majetek skončí v rukou svatého stolce, tedy cizí mocnosti Vatikánu, a to bez toho, aby státu byla uhrazena například daň z převodu nemovitosti.

Jsem přesvědčen, že se ze strany církve jedná o pokus o znovunabytí ztraceného ekonomického potenciálu, který v minulosti nabyla v rozporu s tím, co je v bibli psáno, a pokud se jí to podaří, zdiskredituje poslední zbytky morálního a mravního duchovna, které ještě zbývá v poslední hrstce rapidně ubývajících věřících.

Pokud se na fungování římskokatolické církve, která má, jako ostatně každá církev, reprezentovat a posilovat víru v Boha a vyvíjet činnosti směřující ke správné výchově lidstva, podíváme očima dnešního člověka, se znalostmi z různých oblastí (astronomie, genetiky, fyziky, archeologie atd.), zjistíme, že se, přes veškerý historický vývoj, církev nepohnula ani o jediný krůček kupředu ve vztahu k Bohu jako stvořiteli všeho kolem nás. Naopak se zmítá ve skandálech zneužívání dětí, nedodržování celibátu (není bez zajímavosti, že měl výhradně sloužit k sobeckým cílům  zvětšování a hromadění majetku), a v neposlední řadě jsou tu i korupční aféry a neprůhledné účetnictví Vatikánu a všech církví, na které se standardní finanční zákony jaksi nevztahují. Je kupříkladu zcela nepochopitelné, že stát, který zvyšuje občanům postupně daně téměř ze všeho, za účelem umořování nesplatitelného gigantického dluhu, klidně odpustí církvi daň z převodu nemovitostí, kterou, mimochodem, naopak ostatním občanům neustále zvyšuje.

A tak se na samý závěr můžeme vrátit k původní otázce z nadpisu: Jsem „neznaboh“ nebo věřící? V očích např. katolíků budu hodnocen zcela jistě jako nevěřící, neboť s nimi nesdílím jejich ideologii, rétoriku, kostel ani církevní mocenskou hierarchii, která usiluje o moc a hromadění majetku. Na druhou stranu, ateistický materialista, u kterého paradoxně mohou převládat tytéž negativní vlastnosti, mne může považovat za troubu odtrženého od drsné současnosti. Ať tak či onak, z mého pohledu občana našeho státu jsou církevní restituce ve své současné podobě návrhu zákona neoprávněným diskriminačním požadavkem církví, především církve katolické, a všichni politici, kteří jej podporují, nemají v politice co pohledávat, neboť v nelehké ekonomické situaci, v níž se nacházíme jejich lvím přičiněním, se chystají zaprodat náš, už tak giganticky zadlužený, stát ve jménu svého osobního i církevního mamonu.
 
Dovětek: strategie prosazení církevních restitucí je realizována pod taktovkou ministra financí Kalouska, za pomoci bývalého ministra Bessera (jeho kamaráda), kterého těsně před volbami do Poslanecké sněmovny „podstrčil“ Starostům, aby prostřednictvím Ministerstva kultury připravil předem dohodnutý scénář. Starostové a nezávislí byli v této oblasti (alespoň doufám) zneužiti a rétorika kolem blokovaných pozemků (církevním majetkem) v obcích byla jen falešným argumentem, neboť kdyby stát jen trochu chtěl, tak tento konkrétní problém mohl vyřešit již dávno, nezávisle na odluce církve od státu, neboť tak již několikrát v minulosti v jiných případech učinil.

Petr Havlíček