Úkol komisařky pro spravedlnost bude spočívat v jednoduchém opatření – v zastropování výkonnostních odměn manažerů bank. Omezení odměn znamená, že nemá smysl se pouštět do neomezeného rizika, bez kterého se nedají vyvařit vysoké zisky. Zatím na tom byli nejlíp ti, kdo šli bezhlavě do hazardu a nějak jim to díky Bohu vyšlo. Kdyby ne, vzal to čert. Pády bank, hroucení státních financí, světová finanční krize? Co je nám po ní, my už máme vyděláno.
Pokud se chce Jourová této praxi postavit do cesty, připraví o prachy spoustu nejvýznamnějších osob planety. Lze proto předpokládat, že tuto křehkou dámu, kterou ČSSD vyměnila za zvýšení minimální mzdy, bude v Bruselu čekat extrémně drsné zacházení.
Až dosud to bylo věcí dohledu nad finančním trhem, který měl svěřen francouzský komisař pro vnitřní trh Michel Barnier. Avšak nastupující předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker všemi rezorty pořádně otřásl a v tomto případě navrhl vyčlenit péči o finanční stabilitu, finanční služby a kapitálové trhy samostatnému komisaři. Má se jím stát britský Jonathan Hill, titulovaný v domácím tisku důsledně jako lord.
Komentáře okamžitě hodnotily Hillovu kandidaturu jako vstřícný krok k Británii, který jí má rozmluvit úmysl opustit EU. To ovšem rozzuřilo levé křídlo Evropského parlamentu, které to označilo za „provokaci“ (Zelení) nebo z trik vtahující do krvavé bitvy proti Británii i ty, kdo by se tomu raději vyhnuli.
Avšak staré komentáře jsou minulostí, pišme nové. Jistá vstřícnost Británii v Junckerově rozhodnutí je, ale nikoliv bezbřehá. Lord Hill nedostane příležitost pro malou domů, kterou by byla regulace odměn bankéřů. Tedy že by předložil radikální, systémovou a bůhvíjak oslnivou změnu, která by však zakrývala jediné, že nesáhne na skutečné příjmy v City. Ponechala by tak bankéřům i bezstarostnou víru, že dokud to funguje, nemravné balíky peněz na osobním kontě jsou jejich soukromou věcí. Jen když hazard nevyjde, je třeba se uskromnit – samozřejmě na straně daňových poplatníků.
Právní předpis o odměnách bankéřů proto má připravit raději komisařka pro právní předpisy, tedy Věra Jourová. Financial Times to označují za prohru Londýna – ale taky za Junckerův diplomatický úskok, aby Hill vůbec mohl projít nadcházejícím schvalovacím procesem v Evropském parlamentu.
Grillování Jonathana Hilla a Věry Jourové proběhne ve stejnou dobu, ve středu odpoledne, jen před různými výbory. Hill bude sedět před hospodářským a měnovým výborem, zatímco na Jourovou, kandidátku na komisaře pro spravedlnost, spotřebitele a gender, čekají v jednom chumlu hned čtyři výbory – 1) pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, 2) pro právní záležitosti, 3) pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a 4) pro práva žen a rovnost pohlaví. Můžete to sledovat na internetu.
Popravdě, bude to největší palba ze všech veřejných slyšení, protože jde o velice komplexní a silné portfolio. Fňukání českých politiků, že je to málo, a výčitky, kdo za to může, jsou směšné. Srovnatelné palbě před čtyřmi výbory bude vystavena ještě další žena, Polka Elžbieta Bieňkovska, která má na starosti vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky. To je opravdu silné ekonomické portfolio, ale obsahuje práci, nikoliv peníze. Proto se naši politici hnali za regionální politikou. Kterou nám vyfouklo Rumunsko, naštěstí.
Týden před veřejnými slyšeními kandidátů na komisaře projednal výbor pro rozpočtovou kontrolu zprávu z březnové mise tohoto výboru v České republice. Kdo si myslí, že nám mohou být svěřeny evropské fondy regionálního rozvoje, ať si ji přečte, a pak se ponoří v tichém zasnění do imaginární debaty v Evropském parlamentu o tom, co kdo umí. Ano, umíme toho hodně. Jen není o co stát.
Zbyněk Fiala