Janeček totiž jednak slibuje novou sametovku, kterou chce na podzim rozpoutat a proto mi téma připadá aktuální - kdy jindy než nyní je tedy účelné psát o tom, kdo je Janeček vlastně zač, jakou roli hraje a kdo mu ji předepsal?

A pak - může si za ten můj zájem i sám - například jeho nedávný rozhovor v Reflexu, který s ním vedl Jaroslav Plesl (a není bez zajímavosti, že si oba pánové tykají) je ukázkou jeho nepokory, mesiášského komplexu, falše - a trapnosti. Však jsem také zaznamenal v blogosféře hned několik spontánních reakcí lidí, kteří jím byli znechuceni podobně jako já.

Pokud si totiž Janeček pečlivě budoval pověst nejen úspěšného miliardáře, ale i matematika, téměř geniálního počtáře s mozkem, který dokáže obehrát americké kasino či burzovní trhy v Londýně a Chicagu, podle svých slov "logika, analytika a racionálního člověka", po zmíněném rozhovoru dostává tato legenda povážlivé trhliny.

Například jeho teorie procentuálního vyjádření "zjedovosti" u jednotlivých politiků ("jak moc jsou v tom parlamentě ti lidé špatní") není jen úsměvná, je přímo k popukání.

"Když každého člověka ohodnotíme na stupnici 0 až 1, kdy jedna je svatý a nula je stoprocentní zlojed typu Václav Klaus, tak průměr České republiky je dobrý, odhaduju to tak na 0,7. Problém je v tom, že to, co máme v Parlamentu, ten výběr, je negativní. To je systematický negativní výběr. Průměr je tam třeba 0,3. Cílem kvalitního volebního systému spolu s dalšími potřebnými kroky je dostat do Parlamentu lepší lidi. V ideálním případě by se měli do Parlamentu dostat lepší lidé, než je průměr. To je počátek obnovy. Pak už bude cesta relativně jednoduchá. První krok je nejtěžší."

To je vskutku úvaha hodná geniálního matematika. Myslí si snad Janeček a jeho loutkovodiči z americké ambasády, že jsme takoví prosťáčci, abychom se nechali manipulovat podobnými bláboly? Zřejmě ano, jinak si to vysvětlit nedokáži.

Další zajímavý moment. Současný volební systém pro volby do Sněmovny je už ze zásady špatný, protože umožňuje politickým stranám libovůli, říká Janeček. A aby nebylo mýlky, zdůrazňuje: "Politické strany jsou vlastně zlo. Kvůli nim se do Parlamentu dostávají lidé s horšími hodnotami, než je průměr."

A jsme doma. Dýchlo na nás dědictví Václava Havla s jeho odmítáním standardních politických stran, s jeho nepolitickou politikou, s jeho politikou konanou v zákulisí a v lóžích, s jeho oblibou pro vládu nikým nevolených, nezvolitelných, leč Vyvolených, vládu elitářů, intelektuálů, rozumbradů.

"Prohnilý mocenský systém se musí nějakým úderem nabourat. A to je právě změna volebního systému. Pokud se nepodaří - a podle mě teď na podzim máme poslední šanci relativně na pohodu (sic!) změnit volební systém - přijde nějaký diktátor, což může být kombinováno s revolucí," zdvihá Janeček varovně prst. Jen jaksi zapomněl dodat, že jsou to právě diktátoři, kteří s takovou chutí politické strany zakazují, protože je nemají rádi. Mluví-li o diktátorovi, možná tak mluví sám o sobě.

Pak jsou tu ta opelichaná slova o slušných lidech. Janeček chce svým novým volebním zákonem vyhnat z politiky "zjedy" a motivovat naopak slušné lidi, aby zabrali jejich místa.

Kdo je to ale slušný člověk? Je pan Janeček sám slušný člověk? Se svým velmi pravděpodobným krácením daní a papírovým sídlem v Mauricijské republice? Se svými anonymními akciemi na doručitele a podivnými projekty domlouvanými se spřátelenými politiky na pražských radnicích (Jiří Janeček z Prahy 11 a kauza mrakodrapu Tweelingen)? S bolševicko-estébáckou minulostí své famílie? Se svým satanismem a iniciačními obřady v tajných spolcích? Se svou mediální podporou, kterou by mu mohl závidět i jemnostpán kníže?

Nebo jste už viděli, aby média dlouhodobě pochvalně psala o někom, kdo je opravdu slušný? Není to spíše tak, že jako o slušných se mluví o těch, kteří si teprve pověst slušných potřebují vytvořit? O slušnosti nejvíce a nejraději řeční ti politici (či politiku ovlivňující aktivisté), kteří sami mají máslo na hlavě a pak také ti, kteří mají v hlavě prázdno, nemají tam žádné ideje, postrádají jakýkoli politický program. Všímejte si té legrace - vždy, když je nějaký kandidát neslaný a nemastný, nemá na nic názor, neví, co si myslet a nebo se to bojí říci a neví tudíž, co by měl ve své kampani vlastně hlásat, mluví o slušnosti. A protože nedokáže ani ad hoc vymyslet nějaký přitažlivý program (když už takový nemá v hlavě promyšlený dříve), nezbyde mu, než si dát řeči o slušnosti i do svých sloganů. Vynikají v tom hlavně pravdoláskaři, kteří dosud nepochopili, že na tato hesla stejně nikdy nikoho nenalákají, ale přesto tak stále činí. Vzpomeňme na Unii svobody, na Čtyřkoalici, na všechny ty Senát atakující osamocené pravdoláskařské postavičky ze světa disentu či showbyznysu, na Švejnara či - zcela aktuálně - na prezidentského kandidáta Fischera, jehož volební webové stránky se slovy o slušnosti jen hemží ("Odpovědnost a slušnost").

Ale zpět k Janečkovi. "Když slušní lidé uvidí změnu, budou ochotni jít do politiky. Bavím se s nimi. Teď se však v politice namáčet nechtějí. A máme-li v průměru slušný Parlament, tak máme na osmdesát procent vyhráno. Možná na devadesát."

Matematik nám zase hodil nějaké to číslo a procenta, i když moc přesvědčivý není. I ten pravdoláskař Plesl mu na to v rozhovoru namítá, že je utopista a přeceňuje přirozenou lidskou dobrotu, neb lidé jsou od přirozenosti sobečtí a chamtiví. Část rozhovoru se pak Janeček s Pleslem na oko přou, zda jsou vůbec jeho myšlenky na přeměnu společnosti reálné a kdo z nich dvou přemýšlí více racionálně.

Podle Janečka jsou lidé v zásadě dobří, jen jsou zbloudilí konzumem. "Ale teď máme historickou šanci. Zatím vždy v minulosti byl nedostatek. Lidé umírali hlady, zimou a tak dále. Dneska jsme ve společnosti, kde díky technologiím můžeme žít naprosto na pohodu (už zase!). Nemusí existovat jediný člověk, jenž hladoví."

Nevím, co znamená "žít na pohodu", Janeček tady mluví spíše jako nějaký teenager než matematik, ale ani ta jeho myšlenka jako taková se Pleslovi nelíbí. Takhle mluvili utopičtí komunisté, namítá Plesl.

Janeček ale perlí dál. Výtku z komunismu odmítá. "To nemá s komunismem nic společného. Jsem přesvědčen o tom, že ve společnosti musí existovat hierarchie, že je správné, aby existovali chudí a bohatí lidé." Tak nevím. Asi chtěl říci, že vždy budou existovat bohatí a chudí, ale že by bylo správně, aby existovali chudí?

Rozhovor se pak stáčí na vizionářské vize zjedobijce. "Společnost se může dál zdokonalovat. Technologie, energie, fúze vodíku. Zazdívají to zlojedi. Mocenské struktury to nechtějí." Tady nám asi pan Janeček chce namluvit, že čeští kmotři, kmotříčci a poslanci-zlojedi brzdí technologický vývoj světové civilizace. Asi si máme myslet, že kvůli Janouškovi a Hrdličkovi je na světě bída, auta stále musí jezdit na benzín, i když by mohla jezdit na jiný pohon a vůbec jsme v zajetí elit, kterým vyhovuje daný status quo. Odstraňme je a bude ráj. Ale chápu, kam Janeček tou neumětelskou úvahou míří - odpoutává pozornost od těch skutečně mocných, kteří za oponou vskutku usilují o hospodářskou stagnaci či přímo o hospodářský propad lidstva, aby ho mohli ještě lépe ovládat. Jenže taková jména lidí jako je George Soros (který Janečkovy aktivity sponzoruje) či klanů Rockefellerů, Rothschildů a dalších mezinárodních bankéřů z jeho úst neuslyšíme. Zlí jsou jen čeští kmotři, zlo je politická strana (ODS a ČSSD), největší nešvar dneška je korupce. Jako kdyby říkal - hlavně nepřemýšlejte o otroctví dluhu, o bankách, o světovládě - já vám nabízím lepšího nepřítele, který může za ten svrab, ve kterém žijeme. České zlojedy.

Plesl Janečkovo fantazírování nějak nechápe, snaží se jeho myšlenky jaksi ukotvit a hledá proto příklad. "Představuješ si Švédsko?" ptá se ve snaze najít příklad ideální společnosti - zřejmě socialistické Švédsko sám považuje za ideální. Janeček se toho chytá - ano, to by mohlo být. Ale vlastně ne. Je to sice "okay", ale "pořád to není ono". Namítá totiž, že důležité je pro člověka nejen to, kolik si vydělá peněz a jaké má od státu zajištěné sociální služby, ale jestli dělá to, co mu vnitřně přinese radost a uspokojení, co ho naplňuje. A to ani ve Švédsku zatím neexistuje, "spousta lidí (i ve Švédsku) pořád dělá shit." Tedy - vysvětluje - "jsou to slušní lidé, ale dělají to, protože jim to řekli rodiče, něco vystudovali. Jsou to třeba právníci, ale ve skutečnosti by strašně rádi dělali něco jiného," filosofuje Janeček za použití vskutku topolánkovských výrazů.  

Co je tedy Janečkovým vzorem, ideální společností podle jeho gusta? Dozvídáme se to o pár řádek dále: "Kdybych to měl říct napůl ve vtipu, tak možná Masajové v Africe. Možná švýcarský hodnotový žebříček je rozumný, ovšem ani s tím nesouzním."

Masajové. Afrika. Tak už alespoň víme, kam nás chce Janeček a jemu podobní dostat.

Následuje další roztomilá pasáž. "A ty jsi někdy žil ve Švýcarsku?" ptá se Jaroslav Karla. Nežil, byl tam prý pouze jako turista, odpovídá Karel. Jaroslav namítá, že ani Švýcarsko není ideální, protože to je "profízlovaná země". "No právě," vzpomněl si najednou Janeček, že je to profízlovaná země. "To mi na tom nesedí. Říkáš to přesně, je to profízlované. Já něco udělám a soused mě nabonzuje. To je špatně," kroutí hlavou Janeček pocházející z rodiny, kde oba rodiče pracovali u SNB a jehož táta pak přešel k rozvědce.

"Ale pořád je to lepší než ve Spojených státech," říká vzápětí. Ajajaj. To se nepovedlo. To nebylo vůči jeho americkým chlebodárcům moc diplomatické. Vždyť sídlí v budově Americké obchodní komory, hned vedle amerického velvyslanectví, které ho v jeho činnosti podporuje. A americký velvyslanec Eisen ho všude doprovází jako stín. To asi Janečkovi ujelo - takhle ho to přece neučili...

Nakonec nelogicky dodá: "Švédsko zas tak dobře neznám." A to přesto, že tam několik let žil, když tam jeho otec-rozvědčík s rodinou fízloval na ambasádě. I k tomu se vlastně na konci rozhovoru dostanou - reagují na můj nedávný text o minulosti Karla Janečka st., který jsem sepsal na základě dokumentů z archivu ÚSTR. Janeček ale - jak se dalo čekat - otcovu práci pro komunistické tajné služby relativizuje.

Celý ten rozhovor je zkrátka komický. Plesl vždy něco nadhodí, Janeček se toho zuby nehty chytí a předstírá, že o tom něco ví, přitom pouze plká. Hraje si na filosofa a celé to působí náramně směšně.

Třeba tady: Plesl se ptá, jaké má Janeček další plány. Janeček: "Mám vizi, která by se mohla naplnit už za pár let. Změnit volební systém, pak obnovit společnost. Obrovská prosperita. A nejen u nás, ale globálně. Pak už stačí jen spojit schopné lidi a spolupracovat. Pokud svět bude pozitivní, pak je dalším krokem spojit nejlepší mozky a vytvářet co nejlepší realitu. V horizontu nějakých let budeme určitě cestovat po vesmíru. To není problém."

Plesl namítá, že to už je na něho moc složité. Nedivím se mu. Janeček si představuje ideální společnost Masajů v Africe a přitom chce, abychom dosahovali technologických pokroků a cestovali do vesmíru. Ani já tomu nerozumím..

Možná to bude tím, že Plesl ani já nejsme geniální matematici. A filosofové. Jako Janeček.

Onehdá ho také pozvali do Velkého Meziřící na jednu konferenci, která se jmenuje Evropský festival filosofie. Janeček zde vysvětluje něco podobného. Představuje plán na nový volební zákon, který má "snížit špatnost v parlamentu", protože umožní zvolit lidi, kteří "budou výrazně správnější". Reprodukovat celé jeho vystoupení nemá valného smyslu, ale kdo má nervy na 15 minut filosofie Karla Janečka, může se na video sám podívat (http://www.youtube.com/watch?v=2EjJqDW7Ogc).

Proč tu tak sáhodlouze reprodukuji jeho myšlenky? Chci říci, že je Janeček maximálně nepřesvědčivý a mám dojem, že to začíná cítit podobně stále více lidí.

Už dříve jsem vyslovil své přesvědčení, že Janeček je - stejně jako Václav Havel před několika desítkami let - vybrán americkými tajnými službami k úkolu, aby se stal tváří nové společenské proměny. Ostatně, sám o tom i mluví. Podezřele blízko má i k izraelské ambasádě, několikrát byl viděn při různých akcích na izraelském velvyslanectví v až důvěrných rozhovorech s velvyslancem židovského státu...

Co je na tom všem podle mě ale nejvíce zarážející, je ta pokleslá úroveň, kterou nám Američané v jeho osobě servírují.

Nijak se nezastávám Václava Havla, nemám snad nic, co bych mohl na jeho adresu říci dobrého, ale alespoň to byl "agent", který svůj předepsaný scénář hrál přesvědčivě. Jinými slovy - tehdy ještě Američané sáhli alespoň po někom, kdo měl jakous takous úroveň.

Janeček ve svých monolozích o slušnosti, o zlu politických stran a ve svém mesiášském fantazírování o lepším světě, šťastnějším lidstvu, pokroku a cestování do vesmíru chce možná zahrát na podobné struny jako filosofující Havel na svých Forech 2000, ale moc se mu to nedaří. Havel byl těmito úvahami směšný, ale Janeček je vyloženě trapný.

A to je na tom ta největší záhada. Legenda o světoznámém dramatikovi bojujícím za lidská práva byla jen na jedno použití. Ten další příběh bude muset být zcela jiný, už jen proto, aby odpovídal současný trendům. Proto legenda úspěšného podnikatele, s pomocí počítačů vydělávajícího miliardy a přitom bojujícího proti korupci. Ve své podstatě chytrá myšlenka. Ale provedení pokulhává.

Janeček to hraje krajně nepřesvědčivě. Jestli měl rozhovorem v Reflexu zachránit svou pohasínající hvězdu, ještě více všechny chystané plány pokazil. Nechají ho to vůbec dohrát? Uvidíme. Nechme se překvapit...

Adam B.Bartoš