Miloš Zeman slavně zvítězil. Jak u Marathonu. Se slovy „zvítězili jsme“ málem vyčerpáním zemřel. Ale ukázal, že tradiční  média nemají takovou moc, jakou si myslí, že mají. A ukázal, že všeho moc škodí. Jo, to máte recht, paní Müllerová.

Na sociálních sítích se kampaň vyhrávat nedá. Nadšení a výtrysky na téma „náš kandidát je šlechetný“ či „kníže je k lidu blíže“ je poraženo přípravou a tvrdým a nekompromisním nastolováním agendy a reálných témat, které frustrují voliče.   Parta nadšených mladých kreativců, kopírujících popkulturní motivy z desky Sex Pistols vždycky prohraje s „nudnými“ rozbory a přípravou podle analýz cílových skupin. Lidé dávají vždy přednost tomu, co znají. A čemu věří. O tom je reklama.

„Volte jméno, které znáte“, skanduje do tlampačů recesistický podvodníček Eddie Murphy, který se rozhodne stát se kandidátem na kongresmana jen proto, že se jmenuje stejně, jako zesnulý politik. „Co na tom, že kongresman Johnson zemřel. Lidé stejně neví, koho vlastně volí. A Johnson byl dobrej. Jinak by nebyl kongresman. Volili ho vždycky, tak proč volit někoho jinýho…“. Stalo se v americkém filmu režiséra Jonathana Lynna Dokonalý džentlmen. „Jeff Johnson – Jméno, které znáte!“ Povinná četba pro všechny politické marketéry vedle filmu Vrtěti psem. Nejhorší na obou filmech je to, že to tak v politice opravdu funguje. Nutno totiž podotknout, že stejné heslo, jako Eddie Murphy ve filmu, si dal v reálných volbách kandidát Ivan Adamec z turnovské ODS ve volbách do Senátu v roce 2008. A neuspěl. Místní učitel, který to přitom dotáhl předtím na starostu a senátora. Není třeba říkat, že s televizním režisérem normalizační zábavy či bývalým komunistickým předsedou vlády měl učitel společné pouze příjmení… Příjmení neuspělo u cílové skupiny voličů ODS. Poučení? S takovým jménem by v KSČM udělal kariéru…

Nastavení na výhru „Karla“ bylo nicméně obrovské. A pád byl o to horší. Přesvědčovali totiž přesvědčené a oslovovali oslovené. Pokud je nyní „umělecká fronta“ v depresi, měla by následovat fáze akceptace. Fáze popření a izolace, fáze zloby a hněvu, fáze smlouvání – ty už tu byly. Fáze deprese je teď. A fáze akceptace smrtelné choroby (všech kavárenských žvanilů) následuje. Popsaná kaskáda psychických jevů prožívání příchodu a rozvoje nemoci v psychické úrovni je z knihy „Rozhovory s umírajícími“ Elisabeth Kűbler-Rossové z roku 1972. Poslední je fáze umírání…

 Nicméně, jak pravila moje kolegyně, pokud šlo o poporodní depresi, po té následuje laktační psychóza. Někteří jí již nepochybně podléhají, podepisují pragovácké petice a někteří zvláště vybraní dokonce neváhají prohlašovat, že Zemana táhnou  na Hrad prasata. Gratulujeme k proklamované noblese a slušnosti. Ztráta životního smyslu je ale léčitelná farmakoterapií.

Internetová média informovala od soboty o Miloši Zemanovi jako vítězi prezidentské volby pozitivněji, než o jeho soupeři Karlu Schwarzenbergovi. Jen v sobotu vyšlo o novém prezidentovi na zpravodajských webech a blozích skoro 600 pozitivních příspěvků, zatímco u Karla Schwarzenberga jich bylo přibližně 350. Vítězství posílilo odvahu ke vzdoru proti mainstreamu. Na Facebooku převládaly v sobotu negativní posty a komentáře, u ministra zahraničí jich ale bylo podstatně víc, 1500 (u Zemana pouze 250). Hlavním důvodem negativních příspěvků byla nespokojenost fanoušků s vítězstvím Miloše Zemana. Vyplývá to z analýzy společnosti Semantic Visions. Pravda a láska holt nezvítězily tak, jak si představovaly. Přitom… kdyby byly české prezidentské volby ve Vatikánu, druhé kolo by se nekonalo. V tom prvním zde totiž u Svatého stolce Miloš Zeman získal 56,25% a křesťanskou kandidátku nevolil nikdo.

Až hysterická kampaň mainstreamových médií prý ovlivnila chování voličů, konstatují pyšně analytici, placení těmi médii. Ano, možná. Ale vtip je v tom, že na obou stranách. Akce vyvolaly protiakce. Čertem na zdi malovaným se dají strašit jen děti, Výsledkem je bumerangový efekt, polarizace společnosti, ale nezabránění 10% vítězství mediálně nenáviděného kandidáta. Nehodnotí se úsilí ani nápaditost, ale výsledek. Obama sice tvrdí, že média jsou „jedním z největších faktorů“ tvarování politické diskuse v USA, ale to je v USA. V zemi, ve které většina občanů věří v Boha, americký sen i v UFO. V Česku nikdo nevěří nikomu nic. A už vůbec, že se starým známým novým prezidentem by přišel mráz z Kremlu. Po předvolebním třeskuteém mrazu navíc přišla náhlá obleva. I sníh roztál.

Senátem neprošla novela ústavního zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, v níž měla být zahrnula i média veřejné služby. Proti znění novely zákona se v Senátu postavili hlavně starostové obcí (s malým s), kteří protestovali proti přílišné kontrole všeho a čehokoliv. Vcelku logické. Samospráva není státní správa. Názor radních či hejtmanů se nemusí krýt s názorem vlády. Jsou-li starostové volení lidem nezávisle… Jediný, kdo plédoval  za větší rozsah kontroly neb je nám třeba větší transparentnosti, byl Libor Michálek, který si asi myslí, že by mohl skutečně být šéfem NKU. Zřejmě si to myslí jako jediný. Nikdo mu ještě neřekl pravdu. Uvidíme.

Před projednáváním NKU se ovšem projednával „marjánkový“ zákon, jehož provázela poměrně pozoruhodná debata. Podle některých senátorů prý pěstování konopí pro léčebné účely může napomoci našemu zemědělství. Už vidím, jak kolem dálnice místo lánů řepky zelenají se lány „kytek“, obehnané ostnatými dráty a strážními věžemi. Takové kriminálíky pro kytičky. A trávobraní založí tradici slavnější, než bavorský Bierfest. Faktem zůstává, že pokud byl (konečně) uznán léčivý účinek kanabinoidů, pak je monopol několika firem, pěstujících marihuanu „pro léčebné účely“ a prodávajících ji nemocným za tisíce korun za gram nesmyslný a zločinný. Zločinné samopěstitelství je a bude logickým vzdorem těch, kteří nebudou mít peníze na takto drahou „léčivou“ trávu.

Ve sněmovně (zdá se, že to byl parlamentně hutný týden) se debatovalo o digitálním rozhlase. Na lobbyistickém semináři byli všichni, kteří tam být měli. Přišel i Michel Fleischmann. Technologie digitálního rádia DAB jedny děsí, druhé láká. Ty, kteří mají kmitočty FM děsí, protože ty, kteří je nemají, láká. Mít znamená být. Počet posluchačů se nezvýší, počet poslouchaných minut také ne. Z „koláče“ poslechovosti (a tudíž reklamních příjmů) si ukrojí svůjdílek více subjektů. Monopol padne. Už nyní si u nezanedbatelné části mladé generace svůjdílek ukrajují YouTube, komunitní internetová rádia (například radio.rastafari.cz, které nabízí FRMOL – free reggae mix on line a selektorům, DJům a soundsystémům nabízí podílet se na programu radia) a off line stahovaná hudba MP3 (například z techno.cz). K tomu posluchači nepotřebují Michela ani reklamu, která ho (ne je) živí. Světu vládne sdílení a DIY. Do it yourself  je „positive vibez“. Sdílení je prožitek. Je život, ne konzum.

Jediným, koho nové technologie neděsí, ale lákají, i když má „analogové“ kmitočty, je Český rozhlas. Který má ambici, ekonomickou i technologickou sílu být provozovatelem multiplexu DAB. Všichni přítomní, včetně poslanců ODS, se nakonec shodli, že rozvoj nové technologie je věcí především veřejné služby a stát musí napomoci. Trh prostě vše nevyřeší …

Mikroblogovací služba Twitter je nejrychleji rostoucí sociální síť na světě, přihlásilo se k ní odhadem 36% všech uživatelů internetu – kolem 485 milionů jednotlivců. Počet měsíčních aktivních uživatelů Twitteru se zvýšil o 40% ve druhé polovině roku 2012 a dosáhl 288 milionů. Podle výzkumné společnosti Global Web Index.

Jen americké žádosti vlády a orgánů činných v trestním řízení o vydání uživatelských dat z prostředí Twitteru vzrostly v roce 2012 o 20%. Podle zprávy Twitteru za rok 2012, společnost předala informace v případě 69% došlých požadavků. Společnost přitom udržuje komplexní „log“ s údaji o chování uživatelů, které může odhalit i webové stránky, které procházejí…

Obdobně Google říká, že registruje na 1400 žádostí měsíčně od amerických úřadů, vyžadujících e-maily a dokumenty uživatelů v „cloudových“službách Google+. Firma (prý) organizuje úsilí nastavit limity vládního přístupu k digitální komunikaci. Kdo cloudu věří, ať do něj běží.

New York Times oznámil, že ho po dobu čtyř měsíců úspěšně hackovali soudruzi z Číny, kteří kradli hesla všech reportérů „ve zřejmém pokusu“ identifikovat zdroje a shromáždit další zpravodajské informace o příbězích, souvisejících s rodinou čínského premiéra Wen Ťia-pao.

Jsme blíž k realitě, ve které žádný politik nebude už moci nikdy šířit známé lži. Washington Post oznámil plně automatizovanou kontrolu známých faktů. Vzhledem k tomu, že téměř jedna pětina zapsaných amerických voličů stále věří, že Obama je muslim, může nástroj přispět k omezení rozšířených mýtů a být přínosem pro demokracii. Co bude s kontrolou pravdivosti informací dělat ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany USA, Washington Post nesdělil… Jeho digitální tým doufá, že „zřídlo pravdy“ může automaticky čerpat z moudrosti celého internetu a být za čas k dispozici i pro občany.

YouTube se chystá spustit placené předplatné pro jednotlivé kanály na jeho platformě pro videa. Je to jeho poslední pokus odlákat producenty, diváky, a inzerenty od tradiční televize. První placené kanály by měly stát mezi 1 a 5 USD měsíčně.

Digitální proměna Amazonu pokračuje: prodej ebooks se zvýšil o 70 procent oproti loňskému roku.

„Budoucnost je digitální, ale teď jsme stále ještě v éře tisku,“ říká Earl J. Wilkinson, výkonný ředitel a generální ředitel News International Media Association, neziskového sdružení více než 5800 zástupců médií.

Google uvolnil podrobnou mapu Severní Koreje, včetně několika velkých gulagů. Zveřejněny jsou i turistické památky, hotely, nemocnice a obchodní domy. Mapy byly vytvořeny skupinou dobrovolníků „občanských kartografů“ prostřednictvím rozhraní Google Map Maker. Podobné procesy byly použity v jiných kdysi nezmapovaných zemích, jako je Afghánistán a Barma. Nové obzory turistické špionáže… Připočítáme-li si HD rychlé videokamery s GPS daty v každém autě či na každé cyklistické nebo lyžařské přilbě, bereme-li úvahu existanci GPS lokaci fotografií, vysoce výkonné fotoaparáty v každém ze smartphonů, špiónem (či novinářem) dnes může být či je každý geek.

Kdyby toto viděl ministr Čepička – byli bychom všici v riti.


Irena Ryšánková