Není ale pravda, že taková ústavní změna se musí v parlamentu schvalovat od pravé zdi, na základě návrhů pravice. Tedy vycházející ze snahy po minimalizaci veřejného sektoru a usilující depolitizovat fiskální politiku. Pro ústavně stabilní řešení by ale měly být prodiskutovány i koncepční vklad zleva.

Téma udržitelných veřejných financí bylo nastoleno po založení EU jako hospodářské unie, kdy se ukázalo, že pouhá deklarace kriterií v maastrichtské smlouvě nestačila. V roce 1997 byl    přijat Pakt stability EU, ovšem i po té šla realita jinou cestou, než jak předpokládal text paktu. Jednak bylo instrumentarium paktu nevymahatelné, jednak politika z které vycházel negativně přispěla k nízké dynamice evropské ekonomie.

Miroslav Kalousek měl se svou snahou nasadit ústavní chomout na rozpočet už tehdy své předchůdce  V roce 1998 přišel poslanec ODS Martin Kocourek s návrhem holé věty do ústavy, jejímž smyslem bylo rozpočet musí být vyrovnaný. Tuto větu pak mírně rozvedl další návrh ODS v roce 2002. Takovou věc ovšem těžko jen tak uzákonit. Také myšlenka že by nad rozpočtem měla bdít nějaká apolitická autorita (podobně jako centrální banka bdí nad politikou měnovou) oslabuje výrazně demokratickou kontrolu na tak výrazným poiltikem jakým nepochybně veřejné rozpočty jsou.

Plně slabost systému veřejných systému odhalila krize v roce 2009.  Reakcí byly návrhy na  národní řešení tohoto problému. Do ústav dluhovou brzdu vložila v Německu Merkelová v roce 2009. V Británii v tom roce vytvořili úřad pro rozpočtovou odpovědnost 2009 a v roce 2010 uzákonili zákon o fiskální odpovědnosti 2010  Varovné ovšem mělo být,  že v zemích kde měli stabilizační plány a ústavní brzdu jako jedni z prvních (jižní křídlo EU - Španělsko, Itálie), tak finančního zdraví nedosáhli, spíše naopak. Rozporné zkušenosti jsou i ze zavádění dluhové brzdy v postransformačních zemí jako Polsko, Slovensko, ale i Maďarsko.

Praxe ukázala, že národní řešení mají různou podobu i různý efekt. EU zareagovala na pokračování krize dalším pokusem, který by dal jasná společná pravidla pro evropské fiskální území. Předložila fiskální kompakt, který kromě ČR a Velké Británie v roce 2012 ratifikovali všechny země EU. Její opožděná ratifikace podporovaná prezidentem a novou vládou ovšem otevírá otázku vztahu evropského a národního řešení a také to zda náhodou nejde jen o prestižní spor, zda nás čekají škrty v evropské modři či v národní trikolóře.

Evropský fiskální kompakt bývá označován jako měkčí verze dluhové brzdy, stanovuje strop na celkový veřejný dluh, Kalouskova verze české dluhové brzdy je tvrdší, přidává k omezení dluhu i tvrdé pravidlo na rozpočtový deficit. Vzájemně mohou být v komplementárním vztahu.  Opoziční návrh TOP09 byl zamítnut s odkazem na evropské řešení a s tím,že změnu ústavy by měla připravit raději vláda.  Uvidíme. K evropskému fiskálnímu kompaktu nemají jednotný vztah ani odbory.  A tak by vláda měla otevřít diskusi nejen s pravou ale i levou opozicí a samozřejmě i pro občanskou společnost.

Před tím bude potřebná i shoda na koncepčních přístupech i detailech. daných v  průvodním zákon, ale úpravami kompetenčního zákona či rozpočtových pravidel. KSČM necháme tuto otázku prestižně, kdo z koho. Ale opakujeme náměty, které jsme přednesli již v únoru 2013 a na které nebylo dosud dostatečně reagováno.

První takovou věcí je  pozice a kompetence Národní rozpočtové rady. Neměla by to být  nezodpovědná trafika, která omezuje význam politického rozhodování o rozpočtu. Navíc tento institut není povinný, je za rámem toho k emu zavazuje evropský fiskální kompakt. Např. Na Slovensku už nadšení z podobné instituce vyprchalo.

Další, ještě důležitější věcí je, že vláda by měla mít možnost fiskálních impulsů, mít možnost určité expanze v oblasti rozpočtových výdajů, zejména investičních..Abychom si zde nepostavili hráz, která by v budoucnu vyvolala problémy. Aby to autíčko finanční ústavy nemělo jen brzdový, nýbrž i plynový pedál.

Jasno by také mělo být o osudu některých speciálních segmentů veřejných financí. Má na mysli územně správní celky a zdravotní pojišťovny, které nelze regulovat ve stejném režimu jako státní rozpočet. Miroslav Kalousek ještě v roli ministra financí odmítal  tento problém řešit. Ale územní celky byly vyňaty z navrhovaného režimu už tím,že se v jejich případě odkládala účinnost zákona. A u zdravotních pojišťoven, které plní ústavní funkci zajišťování dostupné zdravotní péče také nejde jednoduše redukovat  jejich rozpočty.

Nová vláda jednoznačný příslib české finanční ústavy  nedala. Pravicový opozice tvrdí že jejich návrh by neměl přijít vniveč, protože národní řešení bude Brusel po ratifikaci evropského kompaktu také požadovat. Další postup by ale měl být v expertních i politických souvislostech předjednán v dostatečné šíři. Vlády se budou vždy střídat, ale systém který bychom takto v ČR zavedli  zůstane a ovlivní naši budoucnost.  

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Dolejš