Protiklady jdou proti sobě. Je mezi nimi boj. Vzájemně se však navzájem podmiňují, reprodukují a zprostředkovávají. Tím vytváří jednotu. Na první pohled jednota boje protikladů vypadá jako protimluv. Buď jsou díly navzájem v jednotě, nebo jdou proti sobě. Bojují mezi sebou, ale v takovém případě nemohou být v jednotě. Tento pohled je nezvyklý. Vyučoval se na školách jako teorie, ale nikdo ho nepoužíval v praktickém životě. Pokusím se tuto metodu poznávání reality aplikovat na tank. Pokud dokážete sledovat myšlenky ukáže se vám tank úplně v jiných souvislostech.

Změna nastala použitím vznětového motoru při tlačení pancíře s kanónem a osádkou. Pancíř, osádka a kanón mají svou setrvačnost (odpor tělesa vůči změně jeho rychlosti). Proti nim působí síla tlačící pancíř s kanonem kupředu. Viz. obr. č. 1. 

 

Čím je větší hmotnost tanku, tím je potřeba větší síly. Tou sílou se stal spalovací nebo vznětový motor, později turbína. Silnější pancíř vyžaduje silnější motor. Sinější motor umožňuje mít těžší a tím i odolnější pancíř. Jsou v protikladu Přitom jsou v jednotě. Vzájemně se podmiňují, reprodukují a zprostředkovávají.

Dalším protikladem v tanku je tření a síla motoru. Viz obraz č. 2.

 
Pokud by byl pancíř postaven na ližinách, vznikalo by velké tření, to by se přičetlo k setrvačnosti (odpor tělesa vůči změně jeho rychlosti). Pokud bude pancíř na kolech bude tření menší. Pak tady máme protiklad mezi třením a sílou. Čím menší tření, tím bude pancíř při pohybu vyžadovat menší sílu. Není to žádný objev. Kolo používáme již 7 tisíc let. Tenkrát to byl převratný vynález. Násobně se zvýšil objem převáženého nákladu proti nákladu přenášenému. A opět platí, že tyto protiklady existující v jednotě se navzájem zprostředkovávají, podmiňují a reprodukují. Jenomže tentokrát opačně. Čím je tření slabší, tím je potřebná i menší síla, která vyžaduje menší, a hlavně lehčí motor. Pancíř kromě kanónu a osádky veze i motor. Proto při volbě velikosti motoru musíme brát v úvahu i jeho velikost a hmotnost. Co se ušetří při velikosti motoru na překonání tření, to je pak možné využít při volbě síle pancíře a ráže tankového kanónu.

Silný pancíř a robustní kanón je ideálním prostředkem pro moderní boj, ale naráží na jiný problém. Je jím protiklad mezi hmotností tanku (50 i 60 tun) a měkkou půdou, do které se tank propadá. Tank ztrácí průchodnost rozbahněným terénem, zapadne a zůstane stát. Pro střelce protitankové zbraně, nebo střelce jiného tanku není lepší terč než tank uvízlý v bahně. Řešením tohoto rozporu byl pás, který těsně před kolem vytvářel zpevněnou plochu a rozkládal hmotnost tanku. Pak byl podstatně snížen tlak tanku na 1 cm2 půdy. Zvýšila se průchodnost tanku v terénu.

Konstruktéři usilují o maximální odolnost, zesilují pancíř. To však zvyšuje hmotnost tanku, a snižuje jeho pohyblivost v terénu. Zvýšená hmotnost pancíře omezuje hmotnost zbraní a zásoby munice. Vyšší hmotnost pancíře zvyšuje požadavek na výkonnost motoru a tím i jeho velikost. Historie zná monstra tanků typu Maus, který vážil 188 tun. V plánu bylo vyrobit tank Landkreuzer P. 1000 Ratte, který měl mít hmotnost 1000 tun. Velikost ráže kanonu je předností proti tankům protivníka, ale vyžaduje silnější motor a větší prostor, který je potřebné chránit pancířem.

Snaha ochránit osádku odolným pancířem ze všech stran má za následek ztrátu vizuální kontroly bojiště. Ze širokého výhledu pěšáka zbyla tankistovi malinká štěrbina, která byla později vyplněna až 9 cm tlustým odolným sklem. V případě ohrožení palbou nepřítele byl i tento malý průzor zakryt silným ocelovým pancířem. Silně omezený výhled nedovolil osádce pořádně zjistit, kde je cíl jejich palby a odkud se na ně střílí (situační povědomí osádky). Protiklad existuje mezi zakrytím každé štěrbiny pro výhled a požadavkem mít přehled o dění na bojišti. Bez dostatečného přehledu na bojišti nevidí osádka tanku cíl jízdy, pozice protivníka a jeho zbraní. Osádka i tank se stávají zranitelní a neschopni palby. Proto byly vyvinuty prvky získávání informací z vnějšku tanku. Byly přidány periskopy a noktovizory pro noční vidění. Dnes jsou zaváděny různé druhy senzorů, které sledují okolí vozidla ve všech směrech. Zjišťují objekty kolem vozidla, osoby, techniku, bezpilotní prostředky. Získané informace se zobrazují na displeji s mapovým podkladem a jsou indexovány jako „vlastní“, „cizí“, „civilista“. Situace na bojišti se může přenášet do přileb osádky. Protiklad mezi pancířem a přehledem v situaci na bojišti byl vyřešen. Velké naděje se vkládají do přenosu informací k posádce tanku z dronů, nebo z velitelských stanovišť.

Několik protikladů existuje kolem účinné střelby tankového kanónu na velkou vzdálenost. Stále vycházíme ze základního protikladu tanku a jeho osádky – přežít a ničit protivníka. Proti našemu tanku bude stát jiný tank, stíhač tanku, protitankové dělo, nebo jiný prostředek na ničení tanků. Tato situace bude vždy v existenční pozici, kdo z koho. Dva protiklady, u kterých bude sehrávat hlavní roli vzdálenost a čas. Ten, kdo zvládne přesně zamířit na co největší vzdálenost a v co nejkratším čase, ten zničí svého protivníka a vyhraje. Náměr a odměr jsou dva základní dělostřelecké parametry, kromě teploty, větru a dalších. Největší problém je s náměrem, protože jeho výpočet závisí od přesného určení vzdálenosti. I u přímé střelby na protivníka musí střelec vycházet ze zemské gravitace a tím pádem i balistické křivky letícího projektilu. Lidově řečeno, hlaveň kanónu tanku musí mířit nad cíl, protože gravitace táhne po dobu letu projektil k zemi. Tak kvalita zaměřovače tanku značně nabírá na významu. Do vzdálenosti střelby 800 m není odchylka v určení vzdálenosti až tak důležitá jako při střelbě na vzdálenost 4000 m. Při střelbě na menší vzdálenosti cíle od tanku si vystačí střelec se zkušeností a jednoduchým zaměřovačem. Pro vzdálenost nad 800 m je potřebné určit přesnou vzdálenost a k tomu jsou používány sofistikované dálkoměry a počítače pro stanovení náměru.   

Z uvedeného pak vyplývá další protiklad, a to protiklad mezi sofistikovaností tanku a zvládnutí všech možností tanku osádkou. Z uvedeného se dostaneme do dalšího protikladu, a to mezi rychlostí likvidace tankistů na bojišti a pomalým doplňováním frontové linie novými tankisty, protože výcvik a sladěnost posádky u sofistikovaného tanku trvá minimálně rok. Z toho se odvíjí požadavek na jednoduchost tanku při jeho efektivnosti a velikost posádky. Tři, čtyři, nebo pět členů posádky násobte počtem tisíc, nebo dva tisíce kusů tanků v ozbrojených silách státu. Tříčlenná osádka tanku bude vyžadovat nižší náklady na výcvik.

Naskýtá se otázka praktické využitelnosti zákona jednoty a boje protikladů. Je možné předvídat vznik a vývoj protikladů při konstrukci tanku? Předvídat, že vyřešením jednoho problému – protikladu vznikne nový konstrukční komponent.  A ten už se svým zařazením do celkového konstrukčního systému tanku dostane do rozporu s něčím jiným. Vznikne nový problém k řešení. Zkušení konstruktéři takto přemýšlí, respektive domýšlí důsledky svého návrhu řešení a zvažují vzniknuvší rizika. Přesto jsem přesvědčen, že osvojení metody poznání, která využívá zákon jednoty a boje protikladů, může být přínosem.   

Praxe na bojišti si vynutila zlepšení konstrukce tanku. Opět protiklad, kdy jedna strana podmiňuje zprostředkovává a reprodukuje stranu druhou. Kdyby se konstruktér tanků z roku 1990 mohl přesunout v čase do roku 1916, mohl historickou zkušenost uplatnit hned v prvním návrhu britského tanku MARK I. A možná kdyby konstruktéři v roce 1916 dokonale ovládali zákon jednoty a boje protikladů mohl MARK I. vypadat jinak. Samozřejmě, že by konstruktérům chyběly některé komponenty, které v té době ani nemohly vzniknout, např. laserový zaměřovač, palubní digitální počítač, elektronické prvky atd.

Další příklad. Kdyby velitelé ruských tankových jednotek uplatnili zákon jednoty a boje protikladů v únoru a v březnu 2022, nemuseli přijít o spoustu tanků kvůli střelám Javelin a NLAW útočících na slabě pancéřovanou horní část tanku. Už v únoru mohly být nad tankem přivařené mříže iniciující předčasný výbuch Javelinu.