Jejich volání po účinné pomoci však musí doprovodit také tlak na to, aby diplomatická jednání co nejrychleji ukončila válku na Ukrajině. Válku zbytečnou, jak píše prof. Jeffrey Sachs.

Všichni, kdo na válce na Ukrajině vydělávají, sice tvrdí, že bude trvat dlouho a půjde o vleklý opotřebávací konflikt, který Rusko nemůže vyhrát, ale tyto hlasy nemusí být rozhodující. S koncem léta odchází i bezstarostná nálada prázdnin. Lidé v celé Evropě jsou šokováni výhledy zimy bez tepla a energie. A bez práce a bez peněz. Po německé ekonomice míří do recese i francouzská, ostatně jako americká. To jsou však jen skromné začátky toho, co se na nás valí, když válka a sankce dorážejí ekonomiky zdecimované pandemií a klimatickými změnami.

V Česku je všechno jako obvykle nejdrsnější, nejrychlejší růst nájmů, největší inflace, nejvyšší úrokové míry, největší válkychtivost a největší bezradnost vlády, co s tím. Výmluvně to odráží otevřený dopis Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR vládě České republiky. Menší čeští podnikatelé, kteří nemají za zády zahraniční kapitál a mocné spojence, cítí, že konec může přijít hrozně rychle. Snaží se argumentovat, co je třeba, ale nakonec dávají průchod svému zoufalství a žádají vládu, ať buď veřejně ohlásí, co pro stabilizaci podnikatelského sektoru hodlá udělat, „případně o jasnou informaci, že na podnikatele, zejména malé a střední, kašle.“

I při mimořádné otevřenosti, podnikatelé a živnostníci se raději vyhýbají tomu, co je hlavním problémem, protože ke vší té mizérii by mohli být ještě popotahováni. Tím hlavním problémem je nesmyslné prodlužování války, které se dalo předejít jednáním, nebo ji jednání mohlo aspoň zkrátit. Výzvy tohoto druhu se ozývají i z protějšího břehu Atlantiku. Varují před ideologickou zaslepeností Bílého domu a pohrdáním oprávněnými zájmy partnerů. Z mnoha takových hlasů si tentokrát vybereme výklad prof. Jeffreyho Sachse z Kolumbijské univerzity o tom, co nazývá „falešný příběh (narativ) o Rusku a Číně“.

https://www.other-news.info/the-wests-false-narrative-about-russia-and-china/

Příspěvek vyšel v americkém nezávislém neziskovém serveru Other News, který přetiskuje výzkumné zprávy a analýzy univerzitních badatelů nebo think-tanků a klade si za hlavní cíl boj proti „fake news“. Chápe to však jinak než náš policejní dohled nad dodržováním jediné pravdy.

Ještě než uvedeme vlastní text, připomeňme také, že Jeffrey Sachs coby dnešní profesor z Columbia University v oboru globálního rozvoje (a v posledních letech ještě poradce tří generálních sekretářů OSN) je sice stejná osoba, ale jiná osobnost než byl harvardský profesor ekonomického neoliberalismu, jak jsme ho znali z 90. let. Je potvrzením zkušenosti, že jenom hlupák nikdy nemění názory. Hříchy, které kdysi spáchal neuváženým prosazováním šokové terapie při ekonomických reformách v Rusku a postkomunistických zemích, se snaží napravit v očistci akademické práce ve prospěch skutečného povznesení rozvojových zemí a nových ekonomik tísněných tlakem neokolonialismu. Za připomínku stojí i fakt, že ředitelem výzkumného ústavu na Columbia University v New Yorku, kde prof. Sachs působí, je český ekonom prof. Jan Švejnar.

Takhle je to tedy s desinformacemi podle prof. Sachse:

Falešný narativ Západu o Rusku a Číně

Svět je na pokraji jaderné katastrofy z nemalé části kvůli neschopnosti západních politických vůdců otevřeně hovořit o příčinách eskalujících globálních konfliktů. Neúprosný západní narativ, že Západ je ušlechtilý, zatímco Rusko a Čína jsou zlé, je prostoduchý a mimořádně nebezpečný. Je to pokus manipulovat veřejným míněním a nezabývat se velmi reálnou a naléhavou diplomacií.

Základní narativ Západu je zabudován do americké národní bezpečnostní strategie . Jádro přístupu Spojených států spočívá v tom, že Čína a Rusko představují nesmiřitelné nepřátele, kteří se "pokoušejí narušit americkou bezpečnost a prosperitu". Tyto země jsou podle USA "odhodlány oslabovat ekonomické svobody a pravidla, posilovat armády a kontrolovat informace a data k represím a upevňování vlastní moci ve společnosti“.

Ironií je, že od roku 1980 USA vedly nejméně 15 zámořských válek z vlastního rozhodnutí (Afghánistán, Irák, Libye, Panama, Srbsko, Sýrie a Jemen, abychom jmenovali alespoň některé), zatímco Čína žádnou a Rusko pouze jednu (v Sýrii) mimo bývalý Sovětský svaz. USA mají vojenské základny v 85 zemích, Čína ve 3 a Rusko v 1 (Sýrie) mimo bývalý Sovětský svaz.

Prezident Joe Biden tento narativ propagoval a prohlásil , že největší výzvou naší doby je soupeření s autokraciemi, které "se snaží posilovat své mocenské postavení a vyvážet a rozšiřovat svůj vliv po celém světě a ospravedlňují použití represivních politik a praktik jako nejúčinnější způsob řešení problémů". Avšak americká bezpečnostní strategie není dílem žádného jednotlivého amerického prezidenta, ale amerického bezpečnostního establishmentu, který je do značné míry autonomní a operuje za zdí tajemství.

Přehnaný strach z Číny a Ruska je prodáván západní veřejnosti prostřednictvím manipulace s fakty. O generaci dříve George W. Bush mladší prodával veřejnosti myšlenku, že největší hrozbou Ameriky je islámský fundamentalismus, aniž by zmínil, že to byla CIA se Saúdskou Arábií a dalšími zeměmi, kdo vytvořil, financoval a přivedl džihádisty do Afghánistánu, Sýrie a dalších zemí, aby bojovali v amerických válkách.

Nebo si vezměme invazi Sovětského svazu do Afghánistánu v roce 1980, která byla západními médii vykreslována jako akt nevyprovokované proradnosti. O několik let později jsme se dozvěděli, že sovětské invazi ve skutečnosti předcházela operace CIA určená k vyprovokování sovětské invaze ! Ke stejným dezinformacím došlo ve vztahu k Sýrii. Západní tisk je plný výčitek proti Putinově vojenské pomoci syrskému Bašáru Al-Assadovi od roku 2015, aniž by se zmínil o tom, že USA podporovaly svržení al-Assada od roku 2011, kdy CIA financovala velkou operaci (Timber Sycamore) ke svržení Assada roky před příchodem Ruska.

Nebo nedávno, když předsedkyně Americké sněmovny Nancy Pelosiová bezohledně odletěla na Tchaj-wan navzdory čínským varováním, žádný ministr zahraničí G7 nekritizoval provokaci Pelosiové, přesto ministři G7 společně tvrdě kritizovali čínskou "přehnanou reakci" na cestu Pelosiové.

Západní narativ o válce na Ukrajině je, že je to nevyprovokovaný útok Putina ve snaze znovu vytvořit ruské impérium. Skutečná historie však začíná slibem Západu sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi, že se NATO nerozšíří na východ, po němž následovaly čtyři vlny zvětšování NATO: v roce 1999 začlenění tří středoevropských zemí; v roce 2004, zahrnující 7 dalších, včetně černomořských a pobaltských států; v roce 2008 se zavázala k rozšíření o Ukrajinu a Gruzii; a v roce 2022 pozvat čtyři asijsko-tichomořské vůdce do NATO, aby se zaměřili na Čínu.

Západní média se nezmiňují ani o roli USA při svržení ukrajinského proruského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014; neschopnost vlád Francie a Německa, garantů dohody Minsk II, tlačit na Ukrajinu, aby splnila své závazky; obrovské americké zbraně zaslané na Ukrajinu během Trumpovy a Bidenovy administrativy před válkou; ani odmítnutí USA jednat s Putinem o rozšíření NATO na Ukrajinu.

NATO samozřejmě říká, že jde o čistě obrannou alianci, takže se Putin nemá čeho bát. Jinými slovy, Putin by si neměl všímat operací CIA v Afghánistánu a Sýrii nebo jak NATO bombardovalo Srbsko v roce 1999, svrhlo Muammara Kaddáfího v roce 2011 nebo okupovalo Afghánistánu po dobu 15 let. Měl by přehlídnout i Bidenův "úlet" vyzývající k Putinovu svržení (což samozřejmě vůbec žádný úlet nebyl); ani prohlášení amerického ministra obrany Lloyda Austina, že cílem americké války na Ukrajině je oslabení Ruska .

Jádrem toho všeho je pokus USA zachovat své postavení světového hegemona tím, že po celém světě posiluje vojenské aliance pro zadržování nebo porážku Číny a Ruska. Je to nebezpečná, bludná a zastaralá myšlenka. USA mají pouhých 4,2 % světové populace a 16 % světového HDP (v mezinárodních cenách). Kombinovaný HDP zemí skupiny G7 je tak nižší než HDP zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) a populace G7 činí jen 6 % světa ve srovnání s podílem BRICS ve výši 41 %.

Existuje jen jediná země, jejíž samozvanou fantazií je stát se dominantní světovou mocností, a to jsou USA. Je nejvyšší čas, aby USA pochopily, že skutečnou bezpečnost jim zajistí vnitřní sociální soudržnost a zodpovědná spolupráce se zbytkem světa, nikoliv iluze hegemonie. S takto revidovanou zahraniční politikou by se USA a jejich spojenci vyhnuli válce s Čínou a Ruskem a umožnili světu čelit nesčetným environmentálním, energetickým, potravinovým a sociálním krizím.

Evropští lídři by měli v této době extrémního nebezpečí usilovat o skutečný zdroj evropské bezpečnosti: tím není americká hegemonie, ale mohou jím být evropská bezpečnostní opatření, která respektují legitimní bezpečnostní zájmy všech evropských národů, jistě včetně Ukrajiny, ale také včetně Ruska, které nadále odolává rozšiřování NATO do Černého moře. Evropa by se měla zamyslet nad skutečností, že nerozšíření NATO a provádění dohod Minsk II by odvrátilo tuto strašlivou válku na Ukrajině. V této fázi je to diplomacie, nikoli vojenská eskalace, co přestavuje skutečnou cestu k evropské a globální bezpečnosti.