Vyčetla mu, že nepodporuje projednání návrhů zákonů, které mají podporu jeho rezortu, navíc takových, pod nimiž je sám podepsán.

Stropnický je lhostejný ke klíčovým návrhům v oblasti obrany

Černochová si stěžuje, že bez její poslanecké iniciativy by do programu schůze Poslanecké sněmovny nebylo zařazeno projednání novely branného zákona, jenž má zlepšit podmínky služby příslušníků Aktivní zálohy AČR.  Nejvíce však poslankyni Černochovou zřejmě irituje fakt, že dosud nebyla projednána novela Ústavy, která má „zjednodušit vysílání vojáků na zahraniční operace při nutnosti rychlé reakce nebo v případech potřeby záchrany občanů ČR z krizových oblastí“.  Ministru obrany Stropnickému se od Černochové dostalo titulu „čirý pokrytec“ za to, že ačkoli je jedním ze signatářů návrhu změny Ústavy, nepodpořil snahu Černochové dostat projednání sněmovního tisku č. 956 na program probíhající sněmovní schůze.

Připomeňme, že 7.11.2016 byl skupinou poslanců ve složení Černochová (ODS), Gabal (KDU ČSL), Hamáček (ČSSD), Kádner (ÚSVIT), Stropnický (ANO 2011) a Ženíšek (TOP 09) předložen sněmovně návrh změny ústavního článku 43 v části, kde se stanoví pravidla pro rozhodování vlády o vysílání českých vojáků do zahraničních operací a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky. Počin to byl jistě velmi ambiciózní a v době po předložení sněmovně zaznívaly optimistické prognózy, že návrh novely má šanci na projednání ještě v roce 2016.  

Základní změnou Ústavy je vypustit ze čtvrtého odstavce článku 43 taxativně stanovené podmínky, jež musejí být splněny, chce-li vláda bez předchozí parlamentní kontroly rozhodnout o vyslání českých vojáků do zahraničních operací a o pobytu cizích ozbrojených sil na našem území.  Jakéže to jsou podmínky?

Dle dosavadního znění Ústavy může vláda o použití Armády ČR v zahraničních operacích a o pobytu cizích ozbrojených sil v ČR rozhodnout jednak z důvodu plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení. Dále pak z důvodu účasti armády na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu. V poslední řadě z důvodu účasti na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.  

Je zřejmé, že uvedenou novelou Ústavy se sleduje cíl dát vládě možnost rozhodovat bez předchozí parlamentní kontroly o vyslání českých vojáků a o pobytu cizích ozbrojených sil v ČR nejen ve věcech OBRANY, ZAJIŠTĚNÍ MÍRU A ZÁCHRANY LIDÍ.  Poté, kdy by novela Ústavy vyškrtla dosavadní podmínky, vláda by mohla poslat české vojáky bojovat v zahraničí a umožnit pobyt ozbrojeným silám jiných zemí na území ČR  bez jakéhokoli omezení.  Po aplikaci pravidla logiky zvaného „důkaz opaku“ lze zjednodušeně a s trochou nadsázky říci, že by se česká armáda v zahraničí mohla po novele podílet na operacích včetně ÚTOČNÝCH, VÁLEČNÝCH, resp. LIKVIDAČNÍCH.

Změna Ústavy: ÚTOČIT, VÁLČIT, LIKVIDOVAT?

Při kritice Stropnického pasivity ve věci projednání návrhu změny Ústavy si Černochová povzdechla, že na uvedenou novelu „již dlouho čekají jak příslušníci naší armády, tak naši spojenci“.  Bylo by jistě velmi zajímavé dozvědět se, jaké že to operace Armády ČR blokuje dosavadní znění ústavního článku 43.  Pokud je známo, Armáda ČR má dle své doktríny za úkol účastnit se OBRANNÝCH operací dle čl. 5 Severoatlantické smlouvy, jakož MÍROVÝCH misí OSN schválených  Radou bezpečnosti.  Je nabíledni, že k rozhodování o vysílání armády do těchto operací a misí vláda České republiky změnu Ústavy nepotřebuje. Je však samozřejmě nutno říci, že tento závěr by beze zbytku platil pouze tehdy, kdyby Severoatlantická aliance důsledně dodržovala znění Washingtonské smlouvy, dle níž Aliance roku 1949 vznikla.  A zde je právě ten kámen úrazu.


Stále zjevněji se totiž ve strategii Severoatlantického paktu, zejména však v politice Spojených států, které jsou aliančním lídrem projevuje tendence ustanovení Washingtonské smlouvy nerespektovat a porušovat. Mohlo by se bez zábran konstatovat, že největší překážkou dnes pro NATO představuje sama Washingtonská smlouva, jíž byla Aliance po 2. světové válce založena.

Stalo se běžným, že NATO nedodržuje často základní princip své činnosti, jímž je společná obrana.  Členské země Aliance jsou využívány k operacím, jejichž obranný charakter je sporný či zjevně útočný nebo provokační.  Vynecháme-li agresivní útok USA proti Iráku v roce 2003 (nebyl operací pod vlajkou NATO), jmenujme např. letecké útoky na Srbsko roku 1999, svržení režimu v Libyi roku 2011 nevyjímaje operaci Atlantic Resolve, v rámci níž se od roku 2014  přesouvá Evropou do Pobaltí k ruským hranicím vojenská síla, jaká tam nebyla od roku 1941, kdy Sovětský svaz napadl Hitler.  Pokud se jedná o Washingtonskou smlouvu, Aliance rovněž porušuje její územní princip vymezující teritorium k  provádění aliančních operací (území na sever od obratníku Raka).   Nebezpečným jevem v činnosti Aliance, jehož počátek znamenalo „humanitární bombardování“ Srbska roku 1999 (a pokračoval například svržením Kaddáfího režimu v Libyi r. 2011)  jsou operace ignorující mandát Rady bezpečnosti OSN.

Washingtonská smlouva, která je dosud oficiální „ústavou“ Severoatlantické aliance se pro její politické a vojenské vedení stává stále více pouhým cárem papíru. Navrhovaná změna článku 43 Ústavy České republiky má umožnit, aby se uvedený negativní trend, jenž je v rozporu s mezinárodním právem  v Alianci nadále rozvíjel.

V návrhu novely lze jen stěží najít něco, co by bylo v zájmu českých občanů, i když například Černochová argumentuje pro změnu ústavního článku 43 odst. 4 záchranou v zahraničí ohrožených českých občanů.   K vyslání zahraniční záchranné expedice však není nutné anulovat stávající podmínky, stačilo by pouze o uvedený důvod rozšířit dosavadní znění článku 43 odst. 4 písm. c/ Ústavy.  Jestliže se tedy  Černochová ohání při odůvodňování změny Ústavy  zájmem v cizině ohrožených českých občanů, chce tím pouze zakrýt snahu některých českých politiků posloužit militaristickým záměrům Spojených států a potažmo Severoatlantické aliance. Tímto záměrem je realizovat rovněž útočné, příp. provokační  operace na různých místech světa včetně těch, jež nemají  mandát OSN a jejichž účel nemá s původními principy Washingtonské smlouvy nic společného.    

Skutečnost, že návrh změny Ústavy leží v poslanecké sněmovně neprojednán již téměř osm měsíců svědčí o tom, že zájem nezabývat se jím nemají pouze poslanci jediné politické strany, která se návrhu změny Ústavy nepodílela (KSČM).  V předvolebním čase se zvyšuje instinkt politiků na témata, která by mohla rozhodovat o sympatiích voličů.  I když se na návrhu novely Ústavy podílely vyjma komunistů všechny politické strany a hnutí sedící ve sněmovně, přesto řada politiků bystře odhadla, že podpora změny Ústavy zjevně podporující agresivní politiku USA a NATO by nemusela znamenat před podzimními volbami u voličů tu nejlepší vizitku.

Uvidíme, jaký postoj k uvedené novele  Ústavy zaujmou nově zvolení poslanci.