Tímto přístupem vyhráli volby v zemi, která je sice krásná a historie pamětlivá, avšak její vývoj po 2. světové válce jasně ukazuje, kolik odlišných tváří současná Evropa má. Ta řecká je nezodpovědná a výsměšná. Jako masky v antické tragédii. A ostatní se koukají, tleskají a sytí. Proč ne, když nechtějí vidět, že jde o tolik.

To, že dnes sklízíme plody minulých let v ekonomické oblasti, plody pokrytectví, zjednodušování, záměrného, účelového a zjevného přehlížení nejen obecných, ale i závazných a dohodnutých komunitárních pravidel, je děsivé. Děsivější však je, jak Evropská komise či Evropský parlament na tyto situace reagovaly a reagují. A budou nadále reagovat?!

Vytrvale přicházelo z Bruselu do Atén jedno poselství za druhým: dělejte si, co chcete, my vás podržíme. Řecký výsledek: absolutní disfunkce státu, chybějící infrastrukturní systémy ve veřejné správě, neplnění komunitárních závazků. A Brusel nic. Chybí azylová legislativa a infrastruktura: a opět nic. Vlastně něco přece: všichni ostatní v Evropě se museli zapojit do řecké rekonstrukce, tedy přesněji nového budování.

Zatímco my ostatní jsme měli vybudování azylové a imigrační politiky a praxe jako podmínku vstupu do EU, museli jsme vybudovat hranice i tam, kde dnes nejsou, Řecku nestačilo ani 33 let jejich členství v EHP a EU na vybudování kteréhokoliv z těchto tří systémů. Přitom vada jediného z nich, v případě jiných, pro Brusel méně atraktivních států, znamenala nepřijetí.

V Schengenu je Řecko od roku 2004 a každé z pravidelných schengenských hodnocení vždy konstatovalo tak zásadní pochybení, že měli být s okamžitou platností vyloučeni z výhod volného pohybu. Je symptomatické, že nikdy nebyla z Bruselu vyžadována ani náprava stavu. Výsledkem byla kolem roku 2010 naprostá imploze imigračního a azylového systému, o systému ochrany hranic, jistě složitém oříšku v prostředí stovek ostrovů, ani nemluvě. Otevřená hranice s Tureckem, statisíce nelegálů proudících přes nestřeženou vnější schengenskou hranici, desetitisíce žadatelů o azyl, o které se ve své době „staral“ jediný azylový rozhodčí, chybějící ubytování, veřejná podpora. Není třeba pokračovat.

Vše začalo mnohem dříve: od počátku statistického sledování nelegální migrace (z důvodu výše podílu na evropských dotacích pro boj s nelegální migraci) se Řecko vždy vyskytovalo buď na prvním nebo druhém místě a podle toho byly alokovány EU finance. Problém byl nejprve v tom, že z minimálně 70% se – s vědomím Bruselu i mnoha ostatních – jednalo o do Řecka se pravidelně vracející sezónní zemědělské dělníky z Albánie. Avšak stejně tak se nikdo nikdy nedozví, kolik lidí přešlo přes řecko-tureckou hranici, aniž by byli alespoň registrováni. Na leteckých spojích proto byly na některých cílových letištích zavedeny kontroly osob přilétávajících z Řecka, to samé na trajektech a lodích.

Po roce 2010 se konečně přišlo v Bruselu na to, že s Řeckem je asi zle. Důvodem ovšem nebylo zjevné ohrožení bezpečnosti občanů EU či boj proti obchodování s lidmi, ale hodnocení situace v ochraně lidských práv z pera mezinárodních lidskoprávních organizací. Výsledkem bylo zastavení Dublinských transferů, ale také další masivní „solidární“ podpora z Bruselu, jeho specializovaných agentur Frontex a EASO i jednotlivých členských států. O bilaterální pomoci Řecku, podobné té, kterou ČR poskytla Ukrajině, se uvažovalo i v ČR. Upustili jsme od ní: jednak pro nezájem Řecka, jednak pro marnost, s kterou bychom se o něco podobného pokoušeli. Miliony a miliony eur vyhozené do vzduchu, moře, či do rekonstrukce pozemních zařízení, nejčastěji mizely bez jakéhokoli efektu bůh ví kde…

K některým změnám přece jen došlo: plot na řecko-turecké hranici, readmisní smlouva s Tureckem a zpomalení nelegální migrace přes pozemní hranici. Odklon nelegální migrace od Řecka však znamenal zhroucení bulharského azylového systému i celého schématu imigračních pravidel na jihovýchodě Evropy. To je ale jiná kapitola, i když má stejné účinkující.

Je načase vyloučení Řecka ze Schengenu, třeba jen dočasně, do nápravy stavu. Možná se potom bude moci konečně znovu hovořit o přijetí Rumunska, protože ti jsou připraveni již několik let.

V případě, že nebude pozastaveno členství Řecka v Schengenu, bude tato země bezostyšně dál ohrožovat zbytek společenství a při tom dál vykrádat společné evropské fondy. Možná bychom se pak mohli dočkat toho, že by se i Makedonie mohla jmenovat Makedonie, možná bychom odvrátili ohrožení celého jihovýchodního křídla staré dobré Evropy… možná, ale to by asi nesměl řídit a rozhodovat všechny tyto záležitosti Brusel. Obrázky ze setkání předsedy EP Schulze s novým řeckým premiérem by nás měly varovat. Familiárnosti tam bylo na můj vkus příliš (inu dovolené se blíží), avšak doufám, že jen v osobní rovině. V politické by to byla další (řecká) tragédie pro každého z nás.