Jestliže se vyjadřuji tak či onak, tedy že jsem, ale i nejsem překvapen pak proto, že se již delší dobu zabývám otázkou, kdo nebo čím Tomáš Halík skutečně je. Za komunistů by to bylo jasné, protože by byl považován za protisocialistický, protistátní živel, ale v daný okamžik je takřka nemožné jeho profesní postavení ve společnosti blíže identifikovat.

     

Ačkoliv jsem dnes ateista, mám jistou představu o tom, co je a co obnáší profese římskokatolického kněze. Ne snad proto, že jsem kdysi také chodil do kostela (75 let tomu nazad), ale protože stejně jako ostatní lidé se občas účastním tu pohřbu, tu svatby, nebo se z jiných „lidských“ zdrojů dozvím, čím se skutečný kněz či farář ve své profesi zabývá. Netvrdím, že opravdu nábožensky založený kněz se nezajímá o společnost, resp. o politiku, ale dělá to jen okrajově, aby byl, jak se říká, v obraze doby. A jestli takový kněz na své farnosti v malém městě či větší vesnici dělá své poslání dobře, sotva si může stěžovat na dlouhou chvíli, kterou by si jinak krátil angažováním se do politiky způsobem, jak to provádí Tomáš Halík.

  

Jak poznamenává Petr Žantovský, kněz Halík píše mnoho knih, ale také připomíná, že jsou to prý opravdu „úžasné knihy“ a doporučuje si nějakou přečíst. Třeba tu s titulem „Co je pevné, není bez chvění“! Pokud tak učiníte zjistíte, že znáte všechny, co kdy napsal! To jsem poněkud odbočil, i když to patří k osobě pana Halíka. To jen pro srovnání s obyčejným venkovským knězem nebo farářem, protože na rozdíl od nich pan „profesor“ Halík ve své „kněžské“ profesi stačí nejen psát haldy knih (a ho... v nich), on stačí také přednášet, sloužit bohoslužby a kromě toho ještě tak „bočkem“ dělat, vyjádřím to neskromně, časově náročnou velkou politiku! Jinak to ani nelze nazvat. Pan Halík je výrazným představitelem české opozice, demobloku, havloidů, pražské kavárny a liberálně nacionálního kléru. Jak všechnu tu svou veřejnou agendu, ať už tu kněžskou nebo politickou angažovanost, psaní knih a množství přednášek (včetně těch v cizině) zvládá, je skutečně záhadou.

    

Připusťme, že pan Halík je stoprocentní workholik, že pracuje 18-20 hod. denně  a že tedy všechny ty své činnosti je schopen reálně naplňovat. Je to asi k nevíře, ale pokud se nějakým způsobem neprokáže, že tomu tak není, nutno tomu věřit. To ale není zas až tak podstatné, protože podobných workholiků se u nás najde mnohem víc. Daleko podstatnější je jeho činnost mimokněžského zaměření. Je totiž naprosto zřejmé, že se zabývá politikou v rozsahu, který (nejen podle mého soudu) do značné míry přesahuje rámec jeho kněžské profese. Asi by nebylo demokratické a správné   upírat mu, jako každému jinému občanu, právo se „také“ politicky angažovat, což bych ale viděl na úrovni (místní) farnosti, ale jeho konkrétní politická angažovanost, činnost, intenzivní propaganda západní demokracie a politiky, ale i negativistické názory a postoje k představitelům vlády a státu, prosazování a podpora vytvoření nového politického subjektu, který by byl schopen eliminiovat současné vedení státu a jeho politiku, tak sorry jako, to už je i na profesionálního politika víc než dost. Tomáš Halík rozhodně není politik, resp. člověk, povolaný k vytváření politického prostředí, které by mělo vést ke změně demokraticky zvolené vlády, hlavy státu a její politiky.

 

Pokud vezmeme pro porovnání veřejnou, resp. politickou činnost postavení kněze Halíka a kardinála Dominika Duku, je jejich politická činnost nebetyčně rozdílná. Domnívám se, že kardinál Duka, který má už z titulu svého postavení představitele katolického kléru v demokratické společnosti jistou osobní povinnost se k politice státu vyjadřovat, zdaleka neztráví tolik svého času věnovaného aktivní politce, jako pan Halík. Ostatně, je známo, že tito dva přední představitelé církve v ČR mají vůči sobě celouz řadu osobních averzí  výhrad, zvláště ze strany T. Halíka. Není také bez zajímavosti, jakou iniciativu vyvinul kněz Halík v době vrcholné koronavirové pandemie, neboť se zdá, že byla nulová. Alespoň mi není známo, že by oplýval nějakou významnou charitativní činností. O to více času věnoval kandidátům do Rady ČT, ke kterým nikoli jako kněz, ale jako blíže nespecifikovaný „politický pracovník“ nejmenovaného subjektu se velmi kriticky, až nevhodně vyjadřoval.

   

Halíkova politická angažovanost má, možno říct, výrazný charakter revolucioáře, působícího v kněžské róbě. Svým způsobem je nebezpečný, protože upřednostňuje a aktivně prosazuje západem řízenou politiku před vlastním kněžským povoláním. Ostatně, jeho minulost je stejně problematická jako jeho současnost. Jak zmiňuje Petr Žantovský, pan Halík ve své rétorice používá nejen formu, lexikum a stylistiku, ale i ty nejhorší propagandistické výplody, které jsme zažili ve dvacátém století za všech totalitních režimů té doby. To jen svědčí o jeho temné minulosti, ve které podstoupil „příslušné“ politické školení a instruktáže, aby pak své egoistické ambice uplatňoval ve státních organizacích, řízených nejvyššími stranickými orgány KSČ. Jinými slovy, tak jak oddaně sloužil bývalému režimu, stejně tak, s mnoha vyššími ambicemi a efektem svého snažení, se  podlým způsobem (nepatřičně) angažuje v současné politice státu. Demokracie, ale i ateistická veřejnost v Česku to rozhodně nemá jednoduché