Vyjednal pro republiku téměř 36 mld. euro dotací, z nichž přes 8 mld. eur budeme muset vyčerpat v letech 2021 – 2023 na zahlazení důsledků koronavirové krize a k rozvoji českého hospodářství. Kromě toho si ještě může republika v letech 2021 – 2023 půjčit v rámci Fondu obnovy úvěry za dalších více než 15 mld. eur. Premiér si po svém návratu z Bruselu „mrská gatě“, protože to báječně vybojoval. Naopak opozice, s výjimkou rozumných hlasů jako je europoslanec Niedermayer, unisono křičí, že premiér v Bruselu všechno zkazil.

Nemyslím si, že to, co vyjednal A. Babiš je v zásadě špatné. Je to více než jsme čekali, ale především je potřeba ocenit to, že se lídři EU nakonec po tvrdém vyjednávání víceméně shodli na objemu balíku Fondu obnovy EU i na proporcích, které budou čerpány na subvence, respektive naopak formou úvěrů. Do určité míry byly vzaty ohledy na názory tzv. „úsporné čtyřky“ zemí EU vedených Holandskem. Přímé subvence do jednotlivých zemí EU tak budou v souhrnu činit „jen“ 390 mld. eur ze 750 mld. eur celkové pomoci.

Cílem, který je deklarován vedením Evropské unie, tedy jejími nejvyššími představiteli, je vymanit země EU z dopadů hospodářské krize, která se objevila především v důsledku pandemie koronaviru.

Za druhé, což není vůbec nepodstatné a explicitně se o tom nemluví, je to, že se Evropa pokusí uplatněním tohoto projektu vyrovnat své technologické zaostávání za Spojenými státy a Čínou, které dávají do výzkumu, vývoje a inovací podstatně víc peněz než celá EU.

Premiér Babiš po návratu hovoří o tom, že je potřeba dát velké peníze do zdravotnictví, také do infrastruktury a na rozvoj digitalizace. Osobně si myslím, že tou prioritou by měl být rozvoj infrastruktury, tedy urychlené dokončení dálniční sítě, železničních koridorů postupně do všech krajských měst a vysokorychlostního internetu. Samozřejmě, že digitalizace státní správy je důležitá, ale nemůže stát až tolik peněz. K modernizaci ekonomiky je potřeba dát prostor také soukromé sféře, např. umožněním stoprocentních odpisů investic při jejich zavedení do provozu v letech 2021-2023, a to těch investic, které se budou uskutečňovat v duchu technologické revoluce, digitalizace a robotizace.

Jinak řečeno, myslím si, že v soukromém sektoru nebude potřeba skoro vůbec dotačních peněz na rozvoj digitalizace a robotizace, ale rozumná a progresivní odpisová politika investic. Je potřeba, aby vláda co nejrychleji připravila příslušné návrhy, které během několika let budou mít ambici posunout hospodářství republiky výkonnostně do 21. století, nejlépe mezi deset nejvyspělejších ekonomik světa.

K tomu je však potřeba, aby se vláda vzmužila k jedné důležité akci. Tou je, jak čelit odplývání v ČR vytvořených dividend na účty zahraničních mateřských společností. V loňském roce tak z České republiky odplynulo téměř 300 mld. Kč dividend. Kromě toho se předpokládá, že dalších až 150 mld. Kč či dokonce více každoročně mizí ze země, respektive z účtů dceřiných společností do mateřských firem v zahraničí, formou pro dceřiné firmy nevýhodně stanovených vnitropodnikových cen, ale také formou různých školení, právní pomoci apod..

Upřímně, pokud celková pomoc Evropské unie je dojednána na úroveň 950 mld. Kč v příští sedmiletce evropské finanční perspektivy plus k tomu ještě dotací a úvěrů z Fondů obnovy EU, je to jistě olbřímí suma. Je ale potřeba si uvědomit, že z ČR v předchozích letech každoročně odcházelo na účty mateřských společností filiálek kolem 450 mld. Kč. Tedy téměř polovina pomoci, kterou v příštích sedmi letech republice poskytne Evropská unie. I to je možný pohled na věc.

Tím vůbec nechci tvrdit, že naše členství v EU je nevýhodné, má také jiné pozitivní aspekty. Ale ve skutečnosti si vlastně pomůžeme sami, naše peníze průběžně posilují příjmy zahraničních koncernů a společností a tedy příjmy států, které jsou mnohem bohatší než je Česká republika.

A teď k vyjednávacím dovednostem A. Babiše. Mám k nim respekt, tento muž něco v životě vybudoval. Ale upřímně. Na konci roku 2005 jsem jako český premiér vyjednával s evropskými lídry a s Evropskou komisí o rozpočtu evropských financí pro ČR na léta 2007 – 2013. Na těchto sedm let byly České republice poskytnuty dotace v objemu 30,6 mld. eur a to tehdy neexistovalo žádných téměř 9 mld. eur navíc dotací v rámci Fondu obnovy na „léčení“ koronavirové či jiné krize. Tehdy jsme získali na jednoho občana nejvíce peněz ze všech států EU. Zpětně hodnotíc, tohle byl famózní úspěch. Nechci být ale k A. Babišovi příliš nespravedlivý. Dělal, co mohl, respektive, co mu umožnili „velcí kluci“ Evropské unie.

Nyní již zaleží na nás, kam a na co peníze, které na dotacích, případně v úvěrech získáme, použijeme. Musí to být k modernizaci země, k urychlenému uskutečnění technologické revoluce a k urychlenému posunutí republiky na úroveň nejvyspělejších států světa. Šance tu je veliká...