Janečkův protikorupční fond příliš velkou díru do světa české politiky neudělal, byť velké ambice bezesporu měl. Už dnes je ale tak trochu minulostí. Velkohubá prohlášení a obvinění z úst špiongenerála Karla Randáka, která - jako všechny mediální kauzy - stojí na vratkých nohách smyšlenek, manipulací, dezinformací a z kontextu vytrhaných vět nezákonných odposlechů a tvořená tak pouze na efekt a na objednávku, pro okamžité mediální použití spíše než k řádnému policejnímu vyšetření, přinesla fondu jenom ostudu. A jistí právníci už pracují na tom, aby soud nařídil fond rozpustit, ježto se nechová jako nadace, za kterou se prohlašuje, a porušuje tak své vlastní stanovy.

Možná i proto přichází "bijec korupce", jak novináři Karlu Janečkovi nevím proč přezdívají, s fondem zbrusu novým, i když kolem něho zatím dělá trochu tajností.

"Nadační fond pomoci", který by měl svoji činnost zahájit během podzimu, bude mít prý za cíl pomáhat lidem, kteří se ocitli v hmotné nouzi ne vlastní vinou.

"Například když se někdo ocitne pod tlakem exekutora třeba tak, že do toho spadnou rodiče člověka, který prohrává v kartách a zároveň u nich má trvalé bydliště, a exekutor obstaví dům i nábytek - takový konkrétní případ už tam je. A ti lidé třeba nemají ani na právníka. Takže by se jim nabídlo třeba zaplacení právní poradny," vysvětlil poslání fondu člen správní rady.

Výpis z obchodního rejstříku pak popisuje zaměření fondu následovně: "Podpora osob, které se ocitly v nouzi ztrátou zaměstnání, nemožností získat zaměstnání, ztrátou majetku, nemožností získat prostředky a které předloží projekt, jak se vlastní aktivitou postarají o sebe, o svou rodinu, který bude nadačním fondem posouzen jako realizovatelný s nevelkým finančním vkladem."

Překvapením večera, a překvapením pro některé spíše nemilým, je však propojení tohoto fondu s osobou bývalého ministra hospodářství ČSFR a ministra průmyslu a obchodu ČR Vladimíra Dlouhého, kterého Janeček údajně oslovil, aby "mu šel do správní rady fondu". Janeček, který si nechává tak velice záležet na své pověsti toho, kdo prý bojuje za obyčejné lidi a proti mafiánům, se tak spojuje s člověkem, který je představitelem nadnárodní elity a něčeho, co někteří nenazvou nijak jinak než "bankovní mafie".

Pro toho, kdo dění kolem Janečka pozoruje už delší čas, to ale až tak překvapivé není. Politická zadání, která Janečkův fond plní (nevěřme, že by Janeček jednal sám od sebe, jeho nadační fondy a další politické aktivity jsou jen nastrčenými kulisami v připravené zpravodajské hře) nesou autorskou stopu přesně těch kruhů, pro které pracuje i Vladimír Dlouhý. Jakkoli oba muži dosud na veřejnosti nevystupovali vedle sebe, jsou uplácáni z jednoho globalistického těsta.

Kupříkladu kanceláře Janečkovy firmy RSJ a.s., která je podezřelá z krácení daní (případem se už zabývá hospodářská kriminálka), sídlí přímo vedle americké ambasády ve stejné budově, v jaké se nacházejí i kanceláře Vladimíra Dlouhého (jaká to náhoda!).

Janeček je také pravidelným účastníkem neveřejných a neformálních schůzek ve zbraslavské rodinné vile Dlouhého a jeho druhé ženy Elišky Břízové, které se konají zhruba jednou za čtvrt roku. Těch se účastní vedle Janečka například Alexandr Vondra, Jefim Fištejn, Milan Knížák, Karel Steigerwald, Tomáš Halík, Jan Mládek, Jan Hřebejk, Cyril Höschl, Stanislav Bernard, Dalibor Balšínek, Václav a Eva Hudečkovi, Radek Pokorný, Tomáš Šabatka, Pavel Pafko, Eva Salzmannová, Václav Cílek, Leo Pavlát, Zdeněk Tůma či Martin Stropnický. Na jedné z posledních schůzek Janeček dokonce "vypomáhal" jako šofér, když přivážel a odvážel svým vozem aktivistu Tomáše Halíka, který byl toho dne jedním ze tří přednášejících na této uzavřené seanci.

Mimochodem, podobný výběr lidí najdeme například v dalším z mnoha pravdoláskařských think-tanků, tzv. Prague Twenty, obecně prospěšné společnosti "zaměřené na pořádání odborných přednášek v oblasti politiky, společenských věd a kultury, za účasti zahraničních i domácích odborníků". Dlouhý ji založil v roce 2009 a v její správní radě zasedá kromě něj a jeho manželky také Fištejn, Höschl, Pafko a Bernard, který je zároveň i členem správní rady Janečkova NFPK.

Pravdoláskařské spolky a instituce jsou vůbec zajímavé téma samo o sobě, jejich výčet by vydal na slušný seznam a okruh lidí, kteří mezi nimi fluktuují, se často překrývá, až je to dočista trapné. Například jiný Janečkův nadační fond, fond, který byl založen jako první a který slouží k podpoře vědy a výzkumu (Nadační fond Karla Janečka, NFKJ) spolupracuje s Janem Švejnarem (který je členem správní rady tohoto fondu), což byla ještě donedávna informace na webu NFKJ dohledatelná, ale dnes už jim tam najít nelze. Nejspíše právě proto, že jméno Jana Švejnara až příliš ukazovalo, odkud vítr fouká.

Dost možná, že i Dlouhý se časem ze správní rady na oko vypaří a bude v ní figurovat už jen neoficiálně, protože podle reakcí na internetu je už nyní nemálo lidí tímto pro ně nečekaným propojením nepříjemně zaskočeno. Třebaže byl Dlouhý v době své vrcholící politické kariéry nejpopulárnějším politikem, jeho současné angažmá v nechvalně známé židovské bankovní společnosti Goldman Sachs je pro mnohé spíše varovným signálem. Goldman Sachs nemá dnes moc dobré jméno, i sdělovací prostředky středního proudu tuto největší americkou investiční banku (založenou v roce 1869 německo-židovským emigrantem Marcusem Goldmanem) označují jako jednoho z viníků současné ekonomické krize. Komise pro cenné papíry a burzy ji pak před dvěma lety obvinila z podvodu, kterého se Goldman Sachs dopustila, když klientům  prodávala deriváty vytvořené z nekvalitních amerických hypoték, aniž by je informovala, že se sama proti těmto (bez)cenným papírům zajišťuje.

Goldman Sachs však rozhodně nemíní se svým bezskrupulozním zlatokopectvím ustat. Ba právě naopak. Větří šanci na probíhající krizi v EU vydělat co nejvíce. V posledních měsících vzala útokem ty evropské státy, nad kterými se už zaklapla dluhová past a představitelé banky se na tyto země slétávají jako supi na mršinu: v Itálii se po odstavení Berlusconiho stal premiérem Mario Monti, který u Goldman Sachs pracoval jako mezinárodní poradce (zároveň je evropským předsedou Trilaterální komise, stejně jako členem Bilderbergu) a kterého ostatně Dlouhý v rámci své Prague Twenty pozval před časem do Prahy na přednášku. Podobná figurka globalistů byla nasazena v Řecku v osobě premiéra Lucase Papademose (dříve ECB a bostonský FED, jinak též člen Trilaterální komise). Zástupce Goldman Sachs byl instalován také do funkce prezidenta Evropské centrální banky (Mario Draghi – bývalý místopředseda u Goldman Sachs International)

A podle všeho se i Česká republika dostala do hledáčku ostrostřelců z Goldman Sachs, jak svědčí právě nedávno ohlášená kandidatura Vladimíra Dlouhého na post prezidenta republiky. Zatím sice nemá ani jeden podpis od občanů na kandidátní listinu, ale o peníze na kampaň se evidentně nebude muset příliš starat.

Stačí také vzpomenout na neuvěřitelně arogantní výrok jiného pracovníka Goldman Sachs, který dokonce prolétl i mainstreamovými médii. "Ano, víme, že se teď všechno řítí do pekel, tak toho sakra využijte a vydělejte na tom," radil v tajné zprávě stratég Goldman Sachs Alan Brazil svým nejlepším klientům. Bance asi také příliš neprospěl jiný výrok jejího zasloužilého zaměstnance, výkonného manažera Grega Smithe, který v článku pro The New York Times napsal, že banka ztratila veškerou firemní kulturu a ovládla ji neúcta ke klientům, pročež z ústavu po dvanácti letech odchází. Postěžoval si, že banka se už vůbec nestará o své klienty, ale jen o to, jak z nich dostat co nejvíce peněz. O zákaznících se prý, jak byl sám několikrát svědkem, v bance mluví jako o "blbcích".

K aroganci nemá daleko ani Dlouhý sám, když v nedávném rozhovoru obhajoval přesvědčení, že za krizi mohou občané sami, tím, že se dlouho zadlužovali. Však to také Dlouhému ihned vpálila Jana Bobošíková, když se proti jeho slovům ohradila: „Pana Dlouhého považuji za velmi vzdělaného člověka. Myslím si však, že součástí společenského vědomí je i určité vyjadřování elit směrem k veřejnosti. Jestliže politické, ekonomické a podnikatelské elity v uplynulých dvaceti letech nutily této společnosti, že dluh je normální, že žít na dluh je normální, že mít deficit státního rozpočtu je normální, tak v této atmosféře říci, že za současnou krizi mohou obyčejní lidé, kteří se také zadlužovali, to já považuji za krajně nefér," řekla.

To vše může Janečkovi vposledku ublížit a jeho aktivity kompromitovat, jestliže se dosud prezentoval jako někdo, kdo slibuje zatočit s korupcí a údajnými mafiánskými praktikami. Mohl se stavět do pozice potencionálního lídra (alespoň z pohledu některých naivních spoluobčanů, kteří ho považují za pana Čistého a Slušného) pro podzimní revoluci, kterou na toto období sám ohlašuje. Spojení s významným managerem Goldman Sachs, banky, která je symbolem bankovního despotismu, působí však spíše jako nepovedený kanadský žertík vůči občanům. Proti Goldman Sachs jsou čeští kmotři úplnými lidumily. Angažováním Dlouhého se tak Janeček před veřejností zcela odhalil a jeho současné i budoucí projekty a veřejné aktivity se ukázaly jako pouhopouhé plnění domácích úkolů zadaných odkudsi z ciziny.

Copak není komické (nebo snad spíše cynické?), když si představíme, že je to právě významný zástupce Goldman Sachs, který se bude podílet na pomoci těm, kteří se "ne vlastní vinou dostanou do problémů"? Jako by to nebyly právě mafiánské praktiky židovských bankovních kartelů, které primárně způsobují ony případy lidské beznaděje a zoufalství, kterým chce Janeček naoko pomáhat. Vždyť právě kvůli nechutným lichvářským půjčkám se dostávají lidé do dluhů a končí v exekucích - a ten, který hájí zájmy Goldman Sachs pro celou střední a východní Evropu, se bude nyní tvářit jako zachránce, který chce těmto lidem pomáhat...? Jak by řekl další výtečník z Dlouhého a Janečkových spolků, pravdoláskař a pivovarník Bernard: svět se zbláznil, držte se...

Ale tak už to v těchto vysokých finančních kruzích chodí - že ti největší finanční dravci se eufemisticky nazývají filantropy.

Tím se dostávám k "filantropovi" Davidu Rockefellerovi, pro kterého Dlouhý taktéž pracuje, jsa členem jeho Trilaterální komise, což je mladší sestřička Bilderbergské konference, kterou Rockefeller založil s Kissingerem a Brzezinskim v roce 1973 a kde není Dlouhý jen řadovým členem, ale v tomto období dokonce místopředsedou evropské větve (Trilaterální neboli Třístranná komise, jak už název napovídá, spojuje elitu evropského, amerického a asijského světa a každá z větví má své vlastní vedení). Rozepisovat se o tom, jaké zrůdnosti a hříchy na jednotlivých národech a západní civilizaci jako takové má Trilaterální komise za svou téměř čtyřicetiletou historii na svědomí, by bylo nad rámec této úvahy - kdo se o tom chce dozvědět více, nechť si přečte výbornou knihu Daniela Estulina "Pravdivý příběh skupiny Bilderberg", která asi před měsícem vyšla konečně i v českém překladu a kde je Trilaterální komisi, tomuto nástroji k nastolení Nového světového řádu, věnováno hned několik kapitol.

Ale není to jen Dlouhý, exponent Rockefellerových a goldman-sachsovských kruhů, který může kompromitovat Janečkovy plány (a je skoro až nepochopitelné, proč Rockefellerovi soudruzi udělali tak kardinální chybu, ale buďme za ni rádi), ale je to i Janeček, který se po takto veřejně ohlášené spolupráci s Dlouhým nemusí tomuto prezidentskému kandidátovi vyplatit, až se prokáže, že jeho firma (navzdory Janečkově protikorupční rétorice) obchází české zákony a daní své zisky v daňovém ráji Mauriciu, čímž Českou republiku okrádá na daních. Nebo až soud pošle Janečkův protikorupční soud do konkurzu.

Však se také už nyní Dlouhý tak trochu od Janečkova podnikání distancuje, stejně jako od NFPK, který zřejmě co nevidět skončí blamáží. Dlouhý se výslovně zmiňuje, že se rozhodl Janečkovi vyjít vstříc v případě jeho nové nadace, ale nadační fond proti korupci se mu prý tak úplně nezamlouvá:

"Pokud Karel Janeček vydělal takové peníze, jaké vydělal, a pokud by v novém fondu chtěl pomáhat, tak je to něco, co rád podpořím. I když třeba z jeho konkrétních kauz fondu proti korupci jsem třeba rozpačitý. A už explicitně nesouhlasím s jeho rétorikou, když sklouzává k tomu, že svolává lidi do ulic," řekl Dlouhý.

To je dost zajímavé prohlášení. Všimněme si, jakoby se Dlouhý distancoval i od samotného Janečkova podnikání a obrazu, který je o něm médii vytvářen. Obrazu miliardáře, který se holedbá, že své miliardy vydělal na robotickém (počítačovém) obchodování s měnovými a komoditními deriváty, ale který může brzy vzít za své, protože je stále více lidí, kteří o tomto vysvětlení pochybují.

Zdá se totiž, jakoby Janeček a jeho mediální mágové sázeli na to, že tomuto druhu podnikání u nás jen málo lidí rozumí a většina proto tuto vějičku spolkne i s navijákem. Vždyť se to také hezky poslouchá - takový americký sen po česku: člověk, který se vypracoval vlastní pílí a chytrostí na miliardáře. No, nedůvěřujme mu. Je jím ale opravdu a vynáší opravdu Janečkův byznys tolik, kolik říká, nebo jsme svědky vytváření umělé mediální legendy v americké režii, podobně jako před 23 lety v případě jistého, veřejnosti nepříliš známého a kvalitou pouze průměrného, dramatika?

Někteří podnikatelé už dnes Janečkův byznys úspěšně zpochybňují. Jednoho jsem citoval ve svém minulém textu (Kdo je tady zjed?), druhého ocituji nyní:

"Pan Janeček a jeho firma pracuje na 100 %, ať přímo či nepřímo, pro JPMorgan, Manhattan Chase (patřící rodině Rockefellerů, pozn. red.) nebo Goldman Sachs, což jsou největší obchodníci s deriváty na světě a tvoří vrchol bankovní elity. Jako vysokofrekvenční obchodník sází na to, že tady tomu nikdo nerozumí a ani tomuto druhu obchodování, a proto nikdo nezpochybňuje, že zcela určitě musí být miliardář. JPMorgan by ale nenechali v žádném případě žádnou cizí, údajně českou firmičku, která je ale hrozně chytrá a má počítače v centru dění, aby jim odsávala z trhů derivátů měn i komodit rozdíl mezi nákupem a prodejem. To je prostě nemožné," tvrdí jeden z českých podnikatelů. "Bude zajímavé pozorovat, co se časem z pana Janečka vyklube a co se ještě dozvíme," dodává byznysman.

Dozvědět se toho můžeme mnoho. Třeba se nakonec dozvíme, že je Janeček jen prachobyčejný americký agent. Ostatně, rodinné jablko by v takovém případě nepadlo daleko od stromu - Janečkův otec byl agent StB, nasazený v zahraničí a za svou práci pro komunistickou tajnou službu bohatě odměňovaný. Absolvoval důstojnickou školu, působil na 1. správě SNB (hlavní správě rozvědky) ve funkci staršího referenta speciální rezidentury ve Stockholmu a na dalších místech v zahraničí.

Bylo by tak divné, kdyby jeho syn šel v jeho šlépějích?

Jak jednou v jednom rozhovoru řekl Vladimír Dlouhý: ďábel je ukryt v detailech. V Janečkových aktivitách je takových ďábelských detailů víc než dost. A to si ani nemusí nasazovat ty své plastové rudé rohy...

(Adam B. Bartoš pro Prvnizpravy.cz)