V úvodu je nutné připomenout čtenářům, kteří pochopitelně nemohou věnovat, a nevěnují pozornost detailům české politiky v této souvislosti některá fakta. Tento, dnes již zapomenutý exposlanec, byl poněkud překvapivě nominován v roce 2006, po nedlouhém členství v ČSSD, na kandidátku této strany v Moravskoslezském kraji. Ano, byl to vysokoškolský učitel, docent. Stal se časem také vládním zmocněncem pro Moravskoslezský kraj, což bylo - zpětně hodnotíc - zvláště zajímavé po několika málo letech členství v ČSSD. V poslanecké sněmovně nepatřil Wolf k nějak zvlášť aktivním poslancům ČSSD. Nebyl nikdy v první řadě vřavy a bojových střetnutí. A v červenci 2008 tento poslanec opustil poslanecký klub ČSSD a začal podporovat vládní koalici. Díky Wolfovi tak vládní koalice získala ve sněmovně opět převahu jednoho hlasu, aby jí posléze po odstoupení dalšího z odpadlíků z ČSSD v poslanecké sněmovně - Pohanky - opět ztratila.

Pohanka rezignoval v závěru roku 2008 na svůj poslanecký mandát. A byl následně nahrazen plnohodnotným a loajálním poslancem ČSSD, který hlasoval pochopitelně proti vládě M. Topolánka. Takže na konci roku 2008 pravicová vláda M. Topolánka již s ohledem na to, že ztratila podporu čtyř vládních poslanců, ztratila také většinu ve sněmovně. A to vše na prahu roku 2009, poté co byly vládní strany zdrcujícím způsobem poraženy v listopadových volbách do zastupitelstev krajů a v doplňovacích volbách do senátu (oranžové tsunami).

Ale to jsem trochu odbočil, protože sujet příběhu je někde jinde. Wolfova podpora vládní koalici přišla pozdě, ale v jeho případě se jednalo jednoznačně o pokus o záchranu sama sebe. Podle pozdějších rozhodnutí soudů vytuneloval Wolf značnou částku peněz z evropských fondů, když mystifikoval dohlížecí orgán, poskytovatele dotace evropských peněz, projektem, který lze považovat za perpetuum mobile. Soudce konstatoval, že to byl podvod na podvod a do poslance, který tak vehementně nakonec podporoval vládní koalici, spadlo několik milionů korun.

Lze důvodně dedukovat, že poslanec Wolf hledal při svém odpadnutí od ČSSD politickou ochranu u vládní koalice. Wolf totiž věděl, že v případě policií sděleného obvinění ze spáchání trestného činu, které mohl očekávat každým dnem, by byl okamžitě vykopnut ze sociální demokracie, a to na základě uplatnění principu presumpce viny obsaženého v tehdejších stanovách ČSSD. A jakmile by se po své exkomunikaci z ČSSD stal nezařazeným poslancem, ztratil by politickou ochranu a stal by se politickým páriou. Ani pro vládní strany by totiž v tomto případě jeho podpora neměla žádnou hodnotu. A tak se vydal, jsa řízen z vnějšku, cestou politického disidentství.

Nejprve žvanil o tom, že svým odchodem z ČSSD vlastně protestuje proti mým diktátorským metodám ve vedení strany atd. a tak podobně. Tyto účelové lži a nesmysly již dnes nemá cenu opakovat. Ale ti, kdo jej řídili, zahájili celou operaci přestupu Wolfa do vládního tábora ve chvíli, kdy jsem byl zrovna na cestě na dovolenou. A právě jsem projížděl autem Švýcarsko. Musím říci, že Wolf byl perfektně připraven na moje útoky, které se samozřejmě daly očekávat. Média se pochopitelně ihned zajímala o to, co tomu říkám.U politicky do té doby zcela mrákotného poslance byla jeho kvalifikovaná argumentace velmi překvapivá. Byla sice lživá, ale profesionální. Při Wolfově procesu u soudu některá mainstreamová média s rozkoší psala o tom, že je Wolf vlastně pronásledován sociální demokracií a mnou osobně za svůj přechod do řad poslanců vládní koalice....

Nicméně, soudci byli nezávislí, nenechali se oblbnout a nepůsobil na ně ani tlak z venčí, tím myslím nejen mainstreamová média. Prostě Wolf byl odsouzen nejprve na 5 let a pak po odvolání dokonce na 6 let na tvrdo a k peněžitému trestu. Poté co zjistil, že mu nezbývá nic jiného než odejít do „čučáku“, pan exposlanec sbalil fidlátka a ufrnkl do zahraničí, aby se vyhnul trestu. Jak se později ukázalo, zmizel do Paraguaye, tedy do země, s níž Česko nemá dohodu o extradici uprchlých zločinců. „Někdo“ pomohl vytvořit Wolfovi novou identitu. To ale stojí sakra peníze, Wolf, respektive jeho rodina, zaplatili všechny ukradené peníze, které státu dlužili (jednalo se údajně o 5 milionů korun). A 12 let musel v Paraguayi Wolf také z něčeho žít. Zajímavá je tedy otázka, kdo Wolfa vydržoval...

Před několika lety se za mnou zastavil Wolfův syn a začal mi vyprávět pohádky o tom, jak byl jeho otec pronásledován, tentokrát již ne mnou, ale Lubošem Zaorálkem. Vysmál jsem se mu. A protože jsem předpokládal, že má někde v kapse nahrávací zařízení, tak na jeho kardinální otázku, co by měl jeho otec říci po svém návratu do vlasti o okolnostech svého přestupu do vládního tábora, jsem lakonicky odvětil: „ pravdu“. Tedy nemluvil jsem ani o tom, že by snad byl koupen nějakým podporovatelem Topolánkovy vládní koalice nebo třeba českou výzvědnou službou. Nyní se exposlanec Wolf vrátí do republiky, pokud je – jak si myslím, spolupracovníkem BIS (Bezpečnostní informační služby), bude jistě snaha zopakovat jeho proces. Tak, aby vyvázl s podstatně nižším trestem, než jaký mu byl udělen v roce 2012 nezávislými soudci.

Osobně si myslím, že by BIS neměla věci přehánět. Ale je zajímavé, že po 12 letech se podařilo dosáhnout, z dříve na žádosti Česka o Wolfovo vydání inertní Paraguayí, dohody o extradici uprchlého zločince.

Už se těším na to, jak budu celou věc komentovat v průběhu obnoveného procesu, přičemž bude Wolf po tu dobu v klidu běhat po svobodě. A některá média z něj budou vytvářet politického hrdinu, který se vzepřel téměř totalitní moci. Třeba, aby pomohl Topolánkově koalici prosadit umístění americké vojenské základny 60 km od Prahy anebo jiná protilidovà a antisociální opatření.