Českou mediální i hospodskou sférou totiž aktuálně hýbe spor, zda sousloví „komunistický fízl“ označuje obecně kdejakého slouhu totalitního bolševického režimu, nebo speciálně pouze toho pána nebo paní, kteří pro peníze či z vlastní blbosti a zloby chodili na policii, či se stýkali se svými agenty a donášeli na bližní. Podle tohoto precizního vymezení má pan soudruh Zdeněk Ondráček pravdu, když po svém poslaneckém kolegovi Miroslavu Kalouskovi žádá omluvu. Miroslav Kalousek nazval soudruha politika Jakešovým komunistickým fízlem, což je značně nepřesné, protože pan soudruh sice mlátil holky na Národní třídě, ale na bližní ani na nepřátele lidově demokratického zřízení nepráskal, alespoň mu to nikdo nedokázal.

Je vlastně podivné, že v té záplavě lží, pomluv a dehonestací jakož i vulgarit, kdy se zdá, že cokoliv žalovat a proti čemukoliv protestovat nemá smysl, neboť je to neužitečná ztráta času, ne-li peněz, žádá bývalý esenbák omluvu za vcelku krátkou a neurčitou invektivu. Ale budiž, čest politika je jiného řádu než čest plebsu, pohybuje se ve vyšších finančních kategoriích a bývá nedůtklivá jak stará panna. To, že se soudruh esenbák ohradil, není nic špatného, alespoň se uvidí, jak je to s fízly a se ctí komunistické mlátičky. A vůbec by nebylo zlé, kdyby čest bývalé komunistické mlátičky byla hájena stejně důsledně jako čest každého občana.

Zdeněk Ondráček zde hájí esenbáckou čest oproti cti estébácké, která asi také nějaká je. Možná se dočkáme nějakého protestu proti potupení estébácké cti, doba je tomu již nakloněna. Termínem „fízl“  bývali podle soudruha Ondráčka označováni estébáci, nikoliv esenbáci. Já osobně vím, že jsme slovem fízl označovali kdejakého policejního šíbra od donašečů, práskačů, goril u výslechu, pochůzkářů až po dopraváky, ale budiž, přesnost nikdy neuškodí. Podívejme se na slovo fízl, neboť je to slovo velice zajímavé. Vyskytuje se dokonce v lidové písni, původně prý ruské, kde je vyčítáno jisté Máně, že chodila s fízly a že to dělat neměla.

Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že slovo fízl je tajný policista, udavač. Tedy by mělo jít pouze o nějakého agenta či o policistu, který se vyskytuje na zapřenou, bez uniformy. Když soudruh Ondráček na Národní třídě mlátil holky, uniformu na sobě měl, tedy fízlem nebyl. V tom směru se dožaduje omluvy právem. Pavel Eisner, velký milovník a znalec češtiny, uvádí, že jde o slovo původně z vězeňského argotu, Michal Novotný, autor knihy „Ze zákulisí slov“, tvrdí, že v etymologickém slovníku nalezl mínění, že jde o slovo pocházející z latinského termínu fiducius, důvěrník. Od stejného základu ostatně pochází i slovo konfident, což je korektní označení fízla.

Jiří Rejzek pak ve svém Českém etymologickém slovníku předkládá podle mého názoru nejpravděpodobnější původ slova fízl, má jít o termín z německého argotu, kde označuje „nesympatického člověka, pasáka, zrádce“.  Historicky pak pochází ze středohornoněmeckého slova „visel“, což je vulgární označení pánského přirození, tedy asi totéž co staročeské označení kohouta, či brněnské slovíčko šulin.

Zdá se, že původně slovo fízl neoznačovalo jen agenty či tajné policisty, ale obecně výkonné orgány nenáviděné státní moci, ne-li vůbec všelijaké šíbry. Pak by ovšem měl Zdeněk Ondráček pozici těžší, neboť by musel dokázat, že esenbácká mlátička není žádný „viesel“. Tak jako tak, ať se již Miroslav Kalousek omluví či neomluví, ať třebas zaplatí pokutu něco přes padesát tisíc, Zdeněk Ondráček se již nezbaví lidové přezdívky, kterou mu hromadně přilepují smějící se bestie na internetu. A navíc nás tato epizoda z malých českých dějin trochu poučila o krásách češtiny, která je chrámem i tvrzí, ale možná i soudní síní, kde se vykonává nadčasová a neúplatná spravedlnost.

Věra Tydlitátová