"Každý prezident je povinen respektovat vládu, která vzešla ze svobodných voleb... Strana LIDEM, která se zhruba vejde do jednoho autobusu, vzešla ze svobodných voleb? Vždyť jí proboha nikdo nevolil," řekl Zeman v ČT ještě předtím v lednu s tím, že jim jde jen o to „uchovat si koryta“. A – nyní to nejdůležitější – sdělil, že pokud vládu drží strana, kterou nikdo nevolil a je tvořena jen přeběhlíky z Věcí veřejných, bylo by na místě, aby byly předčasné volby.

Myslím, že připomenout slova Miloše Zemana není mimo věc.

Technicky nejsou ale předčasné volby tak jednoduché. Prezident má dva pokusy na nominaci předsedy vlády. Pokud to nevyjde, pak má tuto pravomoc předseda, v našem případě předsedkyně, Poslanecké sněmovny. Tyto pokusy závisí na tom, zda vláda nominovaného premiéra získá důvěru většiny poslanců.

Další způsob je možnost obejít prezidenta a dosáhnout rozpuštění sněmovny 120 hlasy poslanců. Tato možnost je momentálně sice také ve hře, ale zatím, vzhledem k názorům tří stran vládní pravicové koalice, která chce ve vládnutí pokračovat jen s vyměněným předsedou vlády do roku 2014 – nezíská opozice dostatečný počet hlasů. Nyní opozice ČSSD, KSČM a VV disponuje 90 hlasy. K nim potřebuje podporu jedné z větších stran koalice, tedy ODS nebo TOP 09.

Mezitím se prezident nechal slyšet, že až si zejména koalice ujasní, s čím chce před něj předstoupí, dá ji čas do pátku. Následně proběhnou horká jednání i s hlavou státu až do neděle.

Ačkoliv je zřejmé, že všichni politici chtějí mít skandál a sestavení nové vlády (ať už po volbách či jen po změně premiéra) co nejdříve za sebou. Sociální demokraté si plán namalovali tak, že by v půli července jednala Poslanecká sněmovna o svém rozpuštění s tím, že by se pak volby konaly v polovině září. Ovšem může přijít až s křížkem po resuscitaci pravicové koalice, která by chtěla mít jasno již příští týden. Navíc je ve hře tzv. úřednická vláda.  Ovšem na ní by se musely dohodnout všechny partaje ve sněmovně a zatím se to hlavním stranám jaksi nepáčí.

Samozřejmě argumenty o nutnosti řešit povodně, aby přežila stávající koalice,  určitě neobstojí. Při zkušenosti, jak se Česku podařilo ochránit před povodněmi za posledních deset let, by vláda s tímto tvrzením mohla vládnout bez voleb celou dekádu a vynechat „demokraticky“ mimořádné i řádné volby, že. Jsou zde ale jiné poměrně závažné zákony. Třeba občanský zákoník, nebo vládní návrh zákona o úřednících, jimž Evropská unie podmiňuje vyplácení prostředků do roku 2020, a ne malých – 500 miliard korun. Ale ani tyto zákony nejsou pro zemi fatální, pokud počítáme s legislativní rolí současné opozice.

Jak jsem v úvodu naznačil, měl by prezident jednat podle svých slov, mít jistou konzistenci. Spekulace o tom, že by mu nejvíce vyhovovala úřednická vláda, by jen problém oddaloval, sám Miloš Zeman dosud nepotvrdil. Zajímavější je – rovněž spekulativní myšlenka – že by tak mohl poněkud oslabit sociální demokracii. Tato úvaha vychází z předpokladu, že prezident bude chtít větší vliv na politické dění a ČSSD, která by drtivě vyhrála předčasné volby a sestavila si vlastní představu vládnutí, mohla pána na Hradě víceméně ignorovat. I tato spekulace mi připadá trochu malá. Ale česká politika je plna překvapení.

Rozhodující jsou jiné otázky: Ať už se k moci dostane sociáně demokratická strana dříve nebo později, jakou politiku nakonec bude předvádět? Bude to jen sociálnější pokračování trochu jinak nabarvené, s trochu lépe maskované, a s jinými figurami toho, co nyní vyhřezlo na vládní koalici? Jak změní pravidla hry, aby se prudce omezily (nikdy z lidské podstaty nezmizí úplně) politické korupce, kamarádšofty s organizovaným podsvětím a loupeže státních peněz?

Jedním z faktorů tohoto skandálu je, že se otázky mravního a etického chování politiků smrskly do kšeftů „já tobě, ty mně“, tvrdil premiér Nečas. Pro normálního občana je to jen depresivní důkaz, že politika je svinstvo, že politické strany jsou jen propletence mocenských bratrstev, které hájí jen své zájmy, a demokracie umožňuje vládnout jen šíbrům. Takto se otřásá ve vědomí voličů samotná podstata demokracie - vlády lidu pro lid.

Jen poznámka na okraj. Je zajímavé, že ačkoliv se k strašlivému politickému otřesu vyjadřují všichni, včetně odborů, naše katolická církev s kardinálem Dominikem Dukou, která vstoupila do politiky podporou asociální Nečasovy vlády, nyní mlčí. Nevím, nevím, ale právě otázka morálky, etiky, svědomí a odpovědnosti by měla církvi (když už začala do politiky vstupovat) ležet na srdci velevýznamně. Jinak si naši klerikálové koledují jen o všeobecné potvrzení podezření, že jim jde jen o majetky.

Vzhledem k tomu, že si pravicová Nečasův kabinet (ale i předtím Topolánkův), vysloužil oprávněnou kritiku, za to, že se bez ostychu rozhodl kašlat na většinu občanů České republiky coby zástupci vlivných finančních a průmyslových lobby a movitých jedinců, jeho odchod bude přijímán očividně s úlevou. Někteří tvrdí, že se tak již mělo stát před třemi lety. A s nimi souhlasím.

Ještě nedávno koalice poučovala opozici, jakouže to ostudu způsobuje České republice, třeba odmítáním tzv. finanční ústavy. Ale srovnáme-li všechny ostudy opozice s ostudou kolosálního rozměru, zapříčiněnou vládní koalicí dnes, tak srovnáváme bábovičku na pískovišti s mrakodrapem Empire state building v New Yorku. A dosáhli jsme opravdu světové popularity, z níž se jen tak nevyškrábeme.

I to by měl a jistě bere v potaz prezident Miloš Zeman. Jak z toho vybředneme nyní, je velkou otázkou, která se nakonec nějakou, doufejme že ústavní, technologií vyřeší. Ale jak z toho vybředneme my občané České republiky do budoucna, tak to si absolutně netroufám odhadnout.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda