Problém však je již v samotném pojetí očkování, které říká, že je proti Covidu-19. Očkování totiž proti Covidu-19 není až tak přesné určení, protože je již prokázáno, že i očkovaní lidé byli  Covidem-19 „nakaženi“ (např.  třikrát očkovaný prezident Zeman). Lze oprávněně konstatovat, že vakcíny používané při očkování, víceméně jen snižují průběh a následky onemocnění Covidem-19. Očkování je i nadále prioritou ministerstva zdravotnictví a vlády přesto, že toto očkování má   celou řadu negativních zjištění.. Ty jsou také podstatou důvodů odpůrců očkování současnými vakcínami.
    

Pro bližší objasnění důvodů, proč odpůrci odmítají očkování, je potřeba uvést konkrétní důvody. Předně o vakcínách je známo, že jejich použití je  jen „prozatímní“, protože u nich dosud nebyly uskutečněny všechny potřebné, resp. požadované testy apod., potřebné pro jejich běžnou či  standardní aplikaci. Jak bylo výrobci sděleno, tyto procesy budou ukončeny nejdříve v r. 2023. Kromě toho je prokázáno, že vakcíny nemají potřebnou časovou délku účinnosti, což je důvod dalšího očkování, konkrétně (v poslední době) zatím třetím, přičemž není vůbec vyloučeno, že budou následovat i další. Protože vakcíny nemají potřebný certifikát, není známa, tedy ani garantována jejich neškodnost, což podtrhuje fakt, že se výrobci nechali právně pojistit pro případ vedlejších negativních účinků na zdraví lidí. Tato skutečnost vyvolává vážné podezření, že kvalita používaných vakcín není 100%, tj. na potřebné a požadované úrovni. Samozřejmě bez odezvy příslušných orgánů.
    

Dalším důvodem odpůrců očkování je skutečnost, že očkování ne vždy probíhá v souladu se zdravotnickými zásadami, neboť občan není předem řádně informován    o účelu a povaze zákroku, stejně jako o jeho možných důsledcích a rizicích. Také ne vždy je praktikováno poučení, jak vyplývá z  článku 5. Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, že „Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky,   že k němu dotčená osoba poskytla svobodný  a informovaný souhlas. Tato osoba  musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat“.
    

To ovšem zdaleka nejsou všechny důvody, kterými odpůrci operují. Např. jedna z nejasných věcí je, jak dalece odborně, kvalitně a zodpovědně jsou prováděny testy, které určují, zda je občan nakažen či pozitivní na Covid-19, neboť je známo, že řada příznaků koresponduje z příznaky jiných nemocí, než je Covid-19. Čísla, které jsou uváděny ve statistikách, se zdají být nevěrohodné. Jestliže totiž je denní průměr 15 tis. nově zjištěných nakažených či pozitvních občanů na Covid-19 tak to znamená, že měsíčně se v ČR nakazí cca půl milionu občanů. Otázka je, jak je to možné, když cca 70% lidí v ČR by mělo být minimálně jednou očkováno, dalších iks procent je dvakrát, resp. i třikrát očkovaných. Je irelevantní tvrdit, že většina nově nakažených, resp. pozitivních jsou z řad neočkovaných, protože je nereálné, aby z celkového počtu cca 2 300 000 potvrzených nebo aktivních případů to byli hlavně neočkovaní. Jinými slovy, tento počet jen dokazuje, že efektivita vakcín očkovaných lidí je nedostatečná, což má za následek vysoké denní přírůstky počtu nakažených či pozitivních. Nicméně skutečností, že účinnost vakcín je nedostatečná, se vláda nezabývá. Otázka je, zda je to nějakéá nedbalost, opomenutí, nebo byznys cíl a záměr, aby se vyočkovalo co nejvíce vakcín. Poslední zdůvodnění je nejreálnější.

    

Poukazování   na velký počet  nově vážně nemocných, resp. počty zemřelých, se jeví jako snaha ministerstva zdravotnictví a vlády „ututlat “ výše uvedené nedostatky a problémy, které přehlíží a nepřikládá jim potřebný význam a  propagandisticky publikuje negativní, možno říct zastrašující statistiky, které mají přimět či donutit občany k očkování. Přezíravost vlády a politické scény v používání nekvalitních a zdraví ohrožujících vakcín má pak za následek nejen velký počet vážně nemocných, ale také zemřelých. U zemřelých je další problém, že u nich není údajně prováděna pitva, aby se zjistila skutečná příčina úmrtí. Rovněž není dosud vyvráceno podezření s manipulací se statistikou zemřelých, kdy za „oběť“ Covidu-19 je údajně označen každý, kdo v dané době v nemocnici na cokoli zemře. U hospitalizovaných je také problém, na základě jakých faktických příznaků zjišťovaných na základě pochybných testů jsou nakažení či pozitivní lidé odesíláni do nemocnic, místo toho, aby jim byly nasazeny praxí ověřené a účinné léky (problém zřejmě spočívá v tom, že testy často provádí nekvalifikovaní zdravotní pracovníci, tj. sestry apod.)
     

Rovněž není od věci zmínit závažnou, ne-li přímo trestuhodnou skutečnost, že ministerstvo zdravotnictví v čele s ministrem odmítli (na falešnou radu některých řiťolezeckých lékařů) na  léčbu Covidu-19 použití ověřených léků, jako je například Hydroxychloroquin, Ivermectin, případně Azithromycin ve spojení se zinkem apod., které doporučila řada lékařů na základě svých pozitivních zkušeností. Tomu všemu paradoxně vévodí zpráva, že v nedávných dnech SÚKL dal již souhlas k používání léku LOUTOL, jehož účinnou složkou je právě zmíněný ivermektin. Proti původnímu ivermektinu je tu jen jediný rozdíl. Léčba 80 kg vážícího pacienta by stála se starým, dobrým ivermektinem cca 500 Kč, zatímco s touto novinkou to bude stát zhruba 13.000 Kč. Kolik je v daný moment k dispozici tohoto léku, komu bude předepisován, je otázka.