Proto jsem rád, když mohou občané sledovat v reálném čase přímý přenos z jednání poslanců. Občan je schopen si udělat vlastní úsudek o tom, co kdo říká a co kdo dělá, a pokud se to někomu z nás nepovede, je to jen jeho ostuda. Někdy jsou ale voliči chudáci, co vše se mohou od nás politiků dozvědět.

Také tomu tak bylo ve středu, když někdo sledoval přímý přenos z Poslanecké sněmovny. Jednali jsme o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše. Někteří poslanci, obzvlášť nováčci, především ti s „páskou přes oko“, si zřejmě po svém vysvětlují Ústavu ČR a středeční jednání sněmovny pojali v duchu nepovedené divadelní hry. Piráti pak tomu nasadili korunu tím, že požadovali předřazení bodu o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání před samotné hlasování o vyslovení důvěry vládě. Komu tím chtěli prospět, je otázkou. Občanům určitě ne.

Jak vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka souvisí s důvěrou vlády?  Rád bych nejen Pirátům, ale všem poslancům, kterým se, žel, už na začátku podařilo zdiskreditovat velkou část středečního jednání, vysvětlil, že vyslovení důvěry, či nedůvěry vládě je ústavně zakotveno. A to velmi striktně a nelze to brát jako zbytečně strávený čas, a to ani ve chvíli, kdy je jasné, že hlasování dobře nedopadne. Vystoupení pana prezidenta to jen vracelo do normálních kolejí.

My poslanci pak na základě tohoto oficiálního aktu plníme jednu ze svých funkcí, a to funkci ustavující. Pokud se to někomu nelíbí, měl by zvážit své působení v dolní komoře. Poslanec, který znevažuje tento důležitý politický krok a jen ho využívá k propagaci své strany či hnutí, by měl zvážit, zda plní ústavou předepsaný slib. Co si asi o nás voliči pomyslí, možná některé nezajímá, ale stín padá na nás na všechny, a to si opravdu nepřeji. Ti, kteří zapomněli na svůj ústavní slib, opravdu k politické kultuře nepřispívají a její úpadek jde raketovou rychlostí.

Problém je, žel, v této situaci i u některých komentátorů veřejnoprávních médií, kteří označili středeční jednání sněmovny za „zbytečně strávený den“. Spíše není zbytečné se rozčilovat nad podobnými vyjádřeními, protože to ukazuje na nízkou úroveň české novinářské obce. Nechci bránit jméno české politické scény, které by se dalo za poslední léta definovat jako ve značné krizi. Instituce, jakou je Poslanecká sněmovna ČR, pro některé novopečené poslance už neznamená nic. A tak můžeme po sněmovních chodbách potkávat některé poslance, asistenty atd. oblečené „velmi neformálně“, a to jsem ještě značně slušný a diplomatický. Podle mého názoru šusťákovka, potrhané džíny nebo kraťasy do sněmovny nepatří a buranské chování jakbysmet. Šaty sice nedělají člověka, chování a vystupovaní jsou ale bezesporu vizitkou každého politika.