Právě Švýcarsko bývá často dáváno za příklad odpůrci evropské integrace, kteří chtějí doložit, jak lze báječně prosperovat i bez EU. Jak je to ale ve skutečnosti? Jak to vlastně ti Švýcaři s naší EU mají?

V neděli se Švýcaři v referendu sice velmi těsně (50,3%), ale přece, rozhodli pro omezení volného pohybu osob z obavy před dalším přílivem imigrantů. Iniciativu na omezení přílivu cizinců vznesla značně euroskeptická a nacionálně konzervativní lidová strana (SVP).

Švýcarská vláda musí mít z výsledku pěkně zamotanou hlavu, protože bude možná muset změnit celou řadu mezinárodních smluv, které uzavřela s Evropskou unií. Propojení Švýcarska s EU je totiž enormní a uvědomí si je každý, kdo začne věc podrobně zkoumat. Není tedy v zájmu členů EU, aby se Švýcarsko dostalo do izolace.

Pro švýcarské hospodářství je rozkmotření s EU noční můrou: ekonomika totiž žije z Evropy, její úspěch závisí na volném obchodu s EU (nejvíce s Německem) a švýcarské firmy by se neobešly bez zahraničních pracovníků.  Švýcaři jsou oproti častému mylnému přesvědčení našich euroskeptiků téměř dokonale integrováni do evropského vnitřního trhu a musí respektovat všechny jeho předpisy a pravidla – a dodejme, že jako nečlen EU nemohou jejich tvorbu ovlivňovat!  Z toho vyplývá, že Švýcaři nemohou jen tak zavádět kvóty na pohyb osob. Jinak by museli z volného trhu EU odejít. To by mělo pro švýcarské hospodářství katastrofální důsledky.

V Bruselu, Paříži i dalších evropských metropolích se hned po švýcarském referendu ozvalo volání po odvetě, která by měla Švýcarům ukázat, že si nebudou z jednotného trhu EU vybírat jen jeho výhody a odmítat nepohodlné závazky.

To není dobrá cesta. Nyní by spíš měla nastoupit diplomacie a ne hrozby sankcemi. Nyní je třeba zachovat chladnou hlavu a vyjednávat s vládou konfederace. Důležité je, že vláda v Bernu si omezení volného pohybu nepřála, a tak je třeba na ni pohlížet: bude pro Evropskou unii partnerem a nikoli protivníkem.

Vláda v Bernu bude mít od nynějška tři roky času na to, aby přetavila rozhodnutí svého lidu do zákonů způsobem, který zajistí, aby „se vlk nažral a koza zůstala celá“. Co rozhodně nepůjde, je představa, že Švýcaři budou těžit z vnitřního trhu EU a přitom porušovat jednu ze základních evropských svobod, totiž volný pohyb osob.

Je třeba pro férovost dodat, že debata o kvótách pro přistěhovalce se před referendem vedla až na výjimky bez xenofobních tónů a docela věcně. Švýcarsko je vůči imigrantům a azylantům nesmírně velkorysou zemí - v současnosti tvoří něco mezi pětinou a čtvrtinou jeho obyvatel cizinci! Přepočítejme si to na české poměry a chvíli přemýšlejme. Byli bychom my Češi schopni vést věcnou debatu o přistěhovalectví za takovýchto okolností?

Libor Rouček