Další zajímavý převtělený muž tohoto přehledu je jistý Lukáš Lhoťan. Před pár lety, konkrétně v r. 2010 v MF Dnes obhajoval právo muslimek ve Francii i jinde v západní Evropě nosit búrky těmito slovy: “Když vidím sílící islamofobii a diskriminaci v evropské společnosti, nedivím se, že mnoho muslimů hledá spásu u jednoduchých hesel a dogmat radikálů.”. Nuže tentýž Lukáš Lhoťan stojí za udáním, které rozpoutalo policejní šťáru v mešitě minulý týden kvůli českému překladu knihy Základy tauhídu-Islámský koncept Boha. Jak se říkávalo „poturčenec horší Turka, platí to též opačně: odpadlík od víry je nejhorším nepřítelem téže. Pokud někoho zajímají dnešní Lhoťanovy názory, nechť si nalistuje portál Eurabia, kde se Lhoťan řadí k nejbojovnějším islamobijcům.
A nejbizarnější „coming-out“ převedl v minulých dnech expremiér Stanislav Gross. Ve vysílání České televize prohlásil, že se dal pro změnu na víru v Krista, a zřejmě z toho důvodu si mohutně sypal popel na hlavu za minulé hříchy, zejména ze své politické kariéry. Doslova pravil: „Určitě nemůžu říct, že bych byl člověk, který by dělal jenom dobré věci. Jen věci, o kterých bych byl schopný s čistým svědomím říct, že to byly čisté věci. To prostě pravda není.“ A aby to doložil, přiznal, že i kšefty s akciemi Moravia Energo dělal s využitím politických konexí. Kdo si ještě pamatuje Grossovo suverénní působení v české politice, určitě ještě dobře ví, že skromnost a pokora byly těmi posledními vlastnostmi, jimiž se politická rychlokvaška z Lidového domu mohla pyšnit. Proč se stal Koláček buddhistou, je zřejmé: uhelné miliardy mizely za obzor. Proč se Lhoťan stal nepřítelem muslimů, si můžeme domyslet: muslimové samotní jej vytěsnili, protože jeho agresivní názory přesahovaly rámec snahy o rozumné soužití s okolní majoritou. Proč ale Gross konvertoval ke křesťanství, zatím nevíme. Není to ale asi ani podstatné. Absurditu našeho veřejného života to totiž nijak neumenší.
Petr Žantovský