Různé aktivity a úkoly v mém životě vyžadovaly ode mne dívat se, hodnotit věci, dění a vývoj politiky a technologií ve světě zcela odlišně, než co mi napovídal rozum, vzdělání, kultura výživy a výchova v poválečné době. Až v dospělém věku jsem pochopil, že čínská filozofie obsahující světlo a stín a některé patriarchální a autoritářské prvky, nabízí nejenom mně mnoho užitečného, přístupného a včasného ve sféře výchovy, vzdělání a rozhodování. Dnes to platí o to víc. To proto, že myslím na děti, mladé ve funkcích, v politice a podnikání, přestože některé z nich nazývám lidským odpadem nebo kandidáty na lidský odpad a někdy jim ani nerozumím.

Jestliže například prestižní vysoká škola, kariéra, nebo výše platu jsou ukazatelem a mírou úspěchu v současnosti, to starověcí čínští filozofové věřili, že skutečný úspěch se jimi neměří. Prestiž, sláva, peníze nebo moc negarantují úspěšný život. Ten představuje dobře prožitý život. To je život, ve kterém člověk vzkvétá: je šťastný, naplněný a nachází smysl v tom, co dělá a kdo je. Tento typ naplnění nepochází z účasti na správných činnostech, návštěvy prestižní školy nebo mít vysoký plat. Současná společnost umožňuje skutečně vzkvétat pouze její homeopatické minoritě. Otázkou je, jak dlouho a za jakých podmínek kvete tato minorita.

Tem mi mj. umožnil najít odpověď na otázku - proč Čínští filozofové vybízejí k uznání mnohem širší škály činností, darů a schopností (včetně různých druhů inteligence) než je to dnes zvykem. Proč naléhají na nás, abychom se vyhnuli privilegování určitých druhů úspěchů nad ostatními. Proč čínští filozofové popisují skutečné lidi, kteří byli šťastní a naplnění, a poznamenávají, že žili mnoha různými druhy života a dělali mnoho různých věcí - často takové, které nepřinášeli materiální bohatství nebo prestiž, ale věci, které je činili šťastnými a jejich životy naplněnými. Jejich popisy se těžko dají srovnat s popisem Zuckerbergovo utopií. Proč?

Filozofové uvedených dvou nejvlivnějších starověkých čínských tradic hovoří o lidském rozkvětu, ctnosti, štěstí a naplnění a podstatně méně o úspěchu. Přitom chápali rozkvět z morálního hlediska: ti, kteří jsou šťastní, naplněni a kteří skutečně realizovali svůj potenciál, jsou ti, kteří mají kultivované ctnosti. K nim patří humánnost, soucit a povolání nebo poslání. Čínští filozofové tvrdí, že skutečně vzkvétáme – jsme nejšťastnější a nejvíce naplněni když rozvíjíme tyto ctnosti. Ctnosti nelze nikdy měřit výší platu, prestižní školou nebo funkcí v práci. Ctnost se měří chováním se k lidem, způsobem vyjádření lásky a milování, a zda člověk je nezištně milován rodinou a přáteli. Ctnost představuje snahu udělat svět laskavějším, jemnějším, humánnějším a krásnějším. Učení by nás mělo vést k moudrosti, být moudřejšími a lépe schopnými sloužit druhým. Jak říká konfuciánský analekt: Učení je plýtvání, pokud se nezamyslíte nad větším významem a významem toho, co se naučíte.

Protože život, rodičovství, vzdělávání řízení podniku a státu jsou chaotické, složité a obtížné a spojené s prací, disciplínou a důvěrou, neexistují žádná kouzelná řešení, která by věci usnadnila a přinesla předem garantovaný úspěch. Proto je úspěšnost Zuckerbergova modelu nové společnosti a člověka v současných podmínkách nereálná u lidí, kteří vědí, že svobodný může být jenom ten, kdo umí tvořit a realizovat alternativní řešení a žije ve společnosti, v níž existují a mohou existovat podmínky pro předem zmíněné cnosti. Zuckerberg jako pastýř miliardového ovčího stáda se svou utopií se stará o něj, aby mu následovalo na porážku. Již proto se mi jeví neodpovědné, ba trestuhodné, že do kouta zahnané vládnoucí elity ani neštěkají a neprojevují žádnou snahu o skutečnou regulaci nadnárodních společností. Naopak nekriticky přijímají utopie kognitivního kapitalismu a digitálního kapitálu do vládních programů a omezení přirozených svobod člověka a ignorují v základních vzdělávacích programech například následující tři jednoduché věci.

2) Odolejte konformitě. Taoističtí filozofové mají radu pro každého, kdo měl někdy pocit, že on nebo jeho dítě nezapadá do prostředí nebo kolektivu. Ačkoli individualita a kreativita jsou charakteristickými znaky západní kultury, stále máme tendenci nekriticky přizpůsobovat se tomu, co dělají lidé kolem nás. Nekriticky privilegujeme a kopírujeme určité vzory, mýty, idoly, aktivity a kariéry. Obdivuhodní jedinci, které starověcí taoističtí filozofové dávají jako příklady, mají mimořádně rozmanitou škálu talentů, dovedností a schopností. Nejsou to učenci, kteří byli ve starověké Číně široce obdivováni; jsou to zruční řemeslníci, tesaři, kuchaři a jiné profese, které nebyly široce oslavovány. Podobně jako je tomu dnes. Otázka: co bude zítra?

V závěru příspěvku a v době nebezpečí dalších omezení zdůvodňovaných koronavirem a neověřitelnými statistikami dovoluji si připomenout, že podpora vztahů s přáteli, sousedy a státy je klíčová jak pro každé dítě, tak i pro rodiče, manažery, podnikatele a politiky. Doporučuji seznámit se s jedním nejznámějších rodičovských příběhů v čínské filozofii. Příběh je o filozofovi Mencius (4. století), jehož matka se třikrát přestěhovala: nejprve žila poblíž hřbitova, pak u tržiště a nakonec vedle školy, aby vytvořila pro svého malého syna prostředí se správnými vlivy na výchovu a vzdělání. I když je to částečně příběh o rodičovské oběti, o výchově a vzdělání, příběh je aktuální, protože ukazuje na to, co mnohé z nás čeká: stěhování. Menciova matka jako samoživitelka možná rychle pochopila, že mít kolem sebe dobré sousedy a přátele je důležité – nejen pro rozvoj jejího syna, ale i pro její vlastní pohodu. Tu přeji všem čtenářům v době nepohody. V ní se bude hrát na strunu emocí, možná i s pomocí robotů, které nás budou (prý) učit vnímat svět jako dítě již proto, že lidé si promítají lidské vlastnosti do všeho, co má obličej a mrká očima a s pomocí tohoto triku budou lidé sypat miliardy do kapes společností typu Zuckerberg & Co.

Německý filozof Martin Buber (1878 – 1965) přeložil jeho texty v roce 1910 (Reden und Gleichnisse des Tschuang-Tse, Leipzig, 1910). 8. října 1930 Martin Heidegger (1889 – 1976) požádal po jedné ze svých přednášek - O podstatě pravdy předneseném ve spojení se svým významným dílem Bytí a čas (Sein und Zeit, 1927) o Buberův překlad, aby vysvětlil vlastní filozofii. Heidegger četl z kapitoly 17, kde Čuang-c' říká myslitelovi Hui Shi (380 p.n.l. – 305 p.n.l.), který se proslavil mj. deseti paradoxy relativity prostoru a času: Vidíte, jak ryby přicházejí na povrch a plavou kolem, jak se jim zlíbí? To je to, co ryby opravdu baví. Hui odpověděl: Nejsi ryba, tak jak můžeš říct, že víš, co ryby si opravdu užívají? Čuang-c' na to: Nejsi já, tak jak můžeš vědět, že nevím, co ryby si užívají.