Takto výrazná revize požadavků na kapitál jednak citelně prodraží záchranu samotné Monte dei Paschi a současně přinese značnou nejistotu ohledně toho, kolik budou italské banky jako celek ve finále potřebovat kapitálu. ECB totiž bohužel své rozhodnutí navýšit kapitálový požadavek nijak blíže nezdůvodnila. V oznámení se uvádí pouze, že bance výrazně poklesla likvidita (1 měsíční z 12,1 miliard dolaru na 7,7 miliard dolaru). Pokles likvidity ale těžko může být sám o sobě důvodem k navýšení kapitálových požadavků - i když pokles likvidity bance výrazně ztěžuje život, likvidita a kapitál jsou dvě různé věci.

Je pravděpodobnější, že se situace od roku 2015 (kdy byly dělány poslední zátěžové testy) zhoršila (kvalita úvěrového portfolia, vnější podmínky, apod.), a tím se zhoršil i zátěžový scénář pro Monte dei Paschi. Pak by se musel ale podobně výrazně zhoršit i základní scénář, který by se klidně mohl přibližovat původnímu zátěžovému scénáři. V takovém případě by ale banka asi neměla být solventní už dnes (v základním scénáři). Podle verdiktu ECB ale solventní stále je. To je pro Řím důležité, protože stále může využít tzv. “předběžné” kapitálové pomoci, která je shovívavější při uvalování ztrát na soukromé investory. Tento nástroj je dostupný ale pouze pro banky, které jsou “ještě” solventní.

Nejistota ohledně přístupu ECB vnáší do hry i nejistotu ohledně kapitálových požadavků u ostatních italských bank. Zdá se, že stávající záchranný fond italské vlády v objemu 20 miliard euro bude stačit na pomoc “jen” nejproblematičtějším hráčům na italském trhu. Skoro třetina prostředků fondu ostatně pravděpodobně padne jenom na záchranu Monte dei Paschi. Ke zklidnění situace a obnovení důvěry by si Italové zasloužili ambicióznější záchranný balík a především aktivnější přístup vlády.