Zdá se, že stačí zmanipulovat pár faktů, překroutit a smíchat několik údajů a znát se s těmi správnými lidmi. Pomocnou ruku dodá i tisk, který má informace přímo od vyšetřovacího zdroje, a to dříve než se to dozví osoba, které se to týká. A to vše bez obav, že by policisté či státní zástupci byli za svoji "dobře" odvedenou práci jakkoliv sankcionováni. Pokud nějakou náhodou dojde k šetření postupu orgánů činných v trestním řízení, tak se mluví o jejich zastrašování, případně se použije mantra "jiný právní názor".

Těžko lze ale mluvit o jiném právním názoru za situace, kdy přestože všechny listinné důkazy mluví ve prospěch obžalovaného a ve stejném duchu při řádných výpovědích na policii mluví svědci,  je vzneseno obvinění, se kterým se v rekordní době ztotožní i státní zástupce. Nemám zde bohužel prostor na vyjmenování veškerých podivností, kterých se v době vyšetřování, ale i samotného soudního stání díky policii a státních zástupců udály. Za zmínku ale stojí, že například tzv.svědci obžaloby vesměs vypovídali v můj prospěch. Nepochopitelné je i to, že ač má státní zástupce ze zákona povinnost zahájit šetření, pokud se dozví o možném porušení zákona, tak bez povšimnutí zůstala slova jednoho ze svědků obžaloby, který mluvil o podezření, že policie manipulovala s trestním oznámením. A rovněž tak o nezákonném monitorování mé emailové pošty ze strany některých zaměstnanců MZV. Čekal bych, že státní zastupitelství minimálně prověří, jak vlastně vzniklo trestní oznámení, když jeho údajný autor na soudě autorství popřel.

Nejen na základě vlastní zkušenosti přivítám změnu legislativy tak, aby na policii a státním zastupitelství v případě, že bude obvinění či obžaloba smeteny ze stolu, probíhalo automatické a důkladné  šetření proč k tomu došlo. Jen tak se dá oddělit plevel od zrna a zjistit, zda se jedná o neschopnost (a v případě opakované neschopnosti by to mělo vést minimálně k přeřazení dotyčného vyšetřovatele na jiné místo, na které intelektuálně stačí), nebo o úmysl (následovat by měl okamžitý vyhazov a trestně-právní důsledky). Určitě nejsem jediný, kdo se stal obětí orgánů činných v trestním řízení ať již byl důvod jakýkoliv. Právě takoví policisté a státní zástupci pak zbytečně vrhají  špatné světlo na nelehkou práci drtivé většiny svých kolegů. Šetření by pomohlo tyto počty minimalizovat a navíc i zkvalitnit práci. Každý člověk, ať pracuje kde pracuje (a to i v oborech, které nemají přímý dopad na osudy lidí), má odpovědnost (často i trestně-právní) za výsledek své práce a je periodicky kontrolován.  Nemyslím si, že by vyšetřovatelé či státní zástupci měli být z toho vyňati - zejména v případech, které dopadly jinak, než bylo jejich rozhodnutí.

V mém případě byla kriminalizace výsledkem dlouholeté a do té doby neúspěšné snahy mne diskreditovat ze strany ministerstva zahraničních věcí z období, kdy ministerstvu vládl opakovaně pan Karel Schwarzenberg. Nejdříve interně začátkem roku 2009, prostřednictvím Předběžné zprávy Generální inspekce MZV, která ale vycházela z nekompletních dokumentů a manipulovala s fakty, a byla pak vyvrácena Závěrečnou zprávou GI MZV. Z té totiž jednoznačně vyplynulo,že jsem jako velvyslanec v Austrálii postupoval přesně podle pokynů z ústředí MZV. Druhý pokus byl zinscenován prostřednictvím médií v době mého jmenovaní ministrem koncem roku 2009. Vybraná média obdržela Předběžnou zprávu GI MZV, kterou "dobře informovaný, důvěryhodný a samozřejmě anonymní zdroj z MZV" vydával za konečnou zprávu. Do kampaně se nakonec zapojil jen jeden týdenník, který ignoroval důkazy o tom, že vše je úplně jinak a publikoval sérii sugestivních článků v můj neprospěch. Autor těchto článků později dostal místo vysokého státního úředníka na jednom z ministerstev Nečasovy vlády. Nicméně i pokus o veřejnou dehonestaci se minul účinkem a tak se přistoupilo k mé kriminalizaci, kterou lze jednoznačně označit po vraždě za druhý nejúčinnější způsob, jak člověka zlikvidovat.

MZV vedené panem Schwarzenbergem se k mému stíhání připojilo, i když  nemuselo. Zejména za situace, kdy mělo  k dispozici Závěrečnou zprávu GI MZV, ze které plyne, že jsem se ničeho protizákonného nedopustil.  Schwarzenbergovo ministerstvo tuto skutečnost navíc nikdy veřejně nesdělilo a nijak mne nepodpořilo. Právě naopak. Změna přišla až odchodem pana Schwarzenberga z MZV.

Kriminalizaci nakonec zastavil pravomocný jednoznačný  rozsudek již prvoinstančního soudu o mé nevině. Přestože toto není jediný podivný případ, který se na ministerstvu odehrál za vládnutí pana Schwarzenberga (2007-2009, 2010-2013), nechci zde hodnotit, zda věděl, či nevěděl, co se na ministerstvu děje (i když jeho tehdejší blízký spolupracovník a svědek na policii do protokolu řekl, že pan Schwarzenberg byl o vývoji v mém případu informován). V  období březen 2009 - srpen 2012 jsem opakovaně žádal o přijetí u ministra Schwarzenberga, opakovaně jsem byl odmítán. Pan Schwarzenberg mne nakonec nikdy nepřijal, co má taky svoji vypovídající hodnotu.

Musím ocenit vysoce profesionální práci, kterou odvedl můj obhájce, p. K. Bruckler,  a poděkovat rodině, která v těchto nelehkých dobách stála při mne a byla mi oporou. Poděkování směřuje i ke všem přátelům a známým, kteří mi různou formou vyjadřovali podporu a nesmím zapomenout ani na řadu pracovniků MZV, kteří, ač to za vlády pana Schwarzenberga nebylo pro ně lehké, mi vyjadřovali sympatie. V diplomacii pracuji od roku 1992, prošel jsem od referentských po vedoucí místa včetně ministerského a působil i v těch nejtěžších a nejnebezpečnějších oblastech Afriky, např. v  Somálsku v době občanské války. Díky účelovému a vykonstruovanému trestnímu stíhání jsem byl zostuzen jak doma, tak v zahraničí,  a trpěla i rodina se  všemi negativními důsledky.

Poté, co jsem byl zproštěn obžaloby počítám, že ukončím neplacené volno a vrátím se na MZV, pokud bude mít o mé služby zájem.

Juraj Chmiel