Počet nelegálních migrantů je přirozeně už nyní mnohem vyšší než těch, kteří oficiálně obdrží "status uprchlíka". Při pohledu na statistická data se nelegální migrace týkala v loňském roce zejména pěti národností. Ze Sýrie proniklo na území "Unie" na 80 tisíc, ze Západního Balkánu, především Kosova a Srbska 44 tisíc, Eritrey 33 tisíc, nespecifikovaných zemí subsaharské Afriky 28 a konečně z Afganistánu 22 tisíce nelegálních přistěhovalců.
Legálně o azyl požádalo 650 tisíc osob, což je skoro o polovinu více, než v roce předchozím. V ČR se jednalo o 1145 lidí, přičemž meziroční nárůst tak činil gigantických 65%.
Počty jsou to vysoké a nesou sebou četné problematické prvky. Jedná se například o tradiční dilema omezování nelegální migrace a současného zachování přístupu osob k mezinárodní ochraně, tedy azylu, dále o spravedlivé rozdělení zátěže mezi členské státy nebo o zamezování druhotné migrace v rámci EU. Mám na mysli například migraci z Itálie do Francie v roce 2011 nebo z Itálie do Německa v roce loňském.
Je jasné, že v motivaci a uvažování migrantů hrají zásadní roli atraktivita jednotlivých členských zemích, jejich hospodářská situace či například role diaspory. Z toho lze usuzovat, že ČR nebude tolik "poptávána". A tak jsme tlačeni k přijetí a podpoře kvótového klíče, k jehož ospravedlnění jsou používány i těžce demagogické argumenty typu: "Za migraci nesou společnou odpovědnost všechny členské státy EU", což nedávno pronesla Frederica Mogherini, neformální šéfka evropské diplomacie.
Její argument sice může někomu, z úhlu českého pohledu, silně rezonovat v uších, ale při objektivní úvaze lze dojít k názoru, že tomu tak snad i je! Nelze totiž opomenout toho, kdo vlnu migrace ve skutečnosti primárně způsobil. A není to nikdo jiný, než etablovaný četník a velkoexportér specifického typu pokřivené demokracie Spojené státy. Hospodářská a vojenská velmoc rozdmýchala válečné konflikty v mnoha zemích světa, ale také ve svém zájmu inscenovala politické převraty a inicializovala občanské války. A od toho již není zase tak daleko k masové emigraci obyvatelstva z dotčených zemí. Často se tomu dělo za přispění asistentské organizace NATO, jehož je naše země, bohužel již několik let, podbízivým a servilním prvkem. A právě asi z té poslední části mé úvahy, čerpala při svém prohlášení i paní Mogherini, když naši zemi zahrnula do kategorie "za migraci spoluzodpovědných".
"Spoluzodpovědní" jsme tedy například i zato, že v loňském roce utonulo ve Středozemním moři přes 3 tisíce migrantů a letos také již skoro polovina tohoto počtu, nebo také za to, že došlo k 278 tisícům pokusů o nelegální přechod hranic do EU.
K trpkému pousmání nás tak může nyní dovést jakýsi pokrytecký "způsob boje v zájmu ČR", který halasně vedou někteří naši představitelé. Premiér Sobotka sice proti kvótám pro přijetí uprchlíků populisticky "hudruje", ale jedním dechem dodává, že rozhodnutí jednotlivých států o počtu přijímaných cizinců musí být dobrovolné. To neznamená nic jiného, než fakt, že ČR je již ochotna imigranty přijímat a k diskuzi tak již zůstává pouze jejich počet. "Ledy jsou prolomeny" a prakticky jakákoliv výše přijímaných se již naší veřejnosti opět nějak podsune a dovysvětlí později!
V této souvislosti si ale nemyslím, že by měla být ČR izolovanou a neprostupnou zemí, bez humanistického přístupu, a také tomu tak ani doposud nebylo. Jen ty úvahy naší politické reprezentace se ještě ubíraly realistickým směrem. Počet azylantů, který se u nás v předchozím roce zastavil na čísle 765 plně odpovídal, podle mého názoru, ekonomickým a sociálním podmínkám ČR. Nyní tomu tak již zcela jistě nebude a na kvalitě života občanů ČR se to také nepochybně odrazí. Domnívám se, že je již na čase zvolit vůči struktuře EU daleko nekompromisnější postoj a hájit tam českou svébytnost stylem ne nepodobným tomu, jaký prokazuje například Velká Británie. Tam v posledních volbách dominovala Konzervativní strana a to také díky slibu svého vůdce Davida Camerona, který mj. slíbil v přístím roce své zemi referendum o setrvání ve strukturách EU.