ČMKOS vždy deklarovala, že si poctivé práce živnostníků váží, řada z nich je dokonce organizována v odborech a často se na nás obracejí ti, kteří jsou pod hrozbou ztráty zaměstnání do švarcsystému tlačeni. Celkově se dokonce odhaduje, že 1/3 všech OSVČ jsou bývalí zaměstnanci, kteří byli v zájmu zachování práce nuceni přejít na tuto formu. Součástí naší odborové centrály jsou i kulturní a umělecké svazy a většina jejich členů pracují jako OSVČ a ČMKOS jim často aktivně pomáhá.
Přes veškeré pochopení důležitosti těchto malých podnikatelů, dlouhodobě ve svých analýzách upozorňujeme na systémový rozpor, za který rozhodně živnostníci nemohou a ani si ho podle mě nemohou uvědomovat. O co vlastně jde? Každý občan má podle Ústavy ČR zaručeno právo na potřebnou zdravotní péči, kterou čerpá z plně solidárního pojistného systému. Podtrhuji, že u nás nemáme pojistný systém, ve kterém se výše plateb odvíjí od rizika čerpání. Rozpor je tedy v tom, že do solidárního systému přispíváme nesolidárně a to nás podle našich propočtů stojí 27 mld Kč. Jde přesně o částku, kterou by zdravotnictví ročně dostalo, kdyby se platby OSVČ přiblížily tomu, co platí zaměstnanci. Solidaritu nesou tedy na bedrech nejvíce zaměstnanci. I to může být jeden z důvodů, proč je u nás stále kritizované daňové zatížení zaměstnanců.
Živnostníci si podporu zaslouží, podporují je všechny státy a rozumné společnosti ve světě, ale ne takto nesystémově. Pokud by se tento problém odstranil či zmírnil, našlo by se určitě více prostředků pro cílenou a účinnou podporu pro skutečné živnostníky a drobné podnikatele. Ať už jsou to zrychlené odpisy, dotace na využití domácích surovin či na vytvořené pracovní místo nebo učně, apod. To je jediná rozumná cesta. Odpadnou pak trapné tahanice o tom kdo víc stůně a handrkování se o pseudovýhody.