Mnohdy jsou Ti úspěšnější, chytřejší a schopnější naopak předmětem závisti, posléze nenávisti a následně motivem k intrikám, pomluvám či okopáním do kotníků s cílem srazit je na kolena a potom je pěkně zčerstva poplivat, pošlapat, zadupat a zničit.

Jako vystřižený z tohoto scénáře je i nedávný pokus čtyř hejtmanů za ČSSD odvrátit od sebe pozornost ohlášením úmyslu předložit zákon o klouzavém mandátu.

Zpravidla se média seznamují s materií již předloženou a hotovou. Avízo úmyslu však má zcela jiný podtext, který je z vyjádření čtyřech hejtmanských „mušketýrů“ až příliš čitelný – nechte nás na pokoji, nebo uvidíte a přijdete o své kozy.

Jak jinak si vysvětlit plačky hejtmana Zimoly: „Jen tak trochu nechápu, proč od samého počátku poté, co jsme získali poslanecký mandát, jsme vystaveni takovému tlaku nejen médií, ale zejména i našich stranických kolegů, kteří na nás apelují, abychom funkce opustili. A já se musím ptát proč.“

A také vyjádření hejtmana Haška: „Já zásadně odmítám, že by šlo o nějaké vracení úderu. Tady se legitimně nastolilo téma výkonu více veřejných funkcí, nastolil se na příkladu hejtmanů-poslanců, ale těch souběhů veřejných funkcí je celá řada – hejtmani-senátoři, primátoři a senátoři, starostové a senátoři a poslanci, ministři a senátoři, čili je mnoho možných kombinací kumulace funkcí v českém veřejném prostoru. A jestliže se rozvinula veřejná diskuse, aby se zabránilo kumulací funkcí, nebo aspoň kumulací platů, tak zdvíháme tuto rukavici. A chceme se pokusit připravit základní návrh a k němu se povede legitimní diskuse. Vůbec nevím, zda na konci debaty bude podpora této podobě zákona nebo vznikne něco nového, čeho se chopí vláda. To vše je možné.“

Pan Hašek tak trochu zapomněl, že to byl právě on, kdo inicioval usnesení ÚVV ČSSD směrem k hejtmanům, že do šesti měsíců od zvolení do Poslanecké sněmovny se mají rozhodnout, kterou že funkci hodlají nadále zastávat – zda hejtmanskou či poslaneckou. Je pravděpodobné, že v té době předpokládal, že na konci jím stanovené lhůty se jej už toto dilema týkat nebude, možná chtěl také od sebe odvrátit kritiku spolustraníků za to, že za plný poslanecký plat se zúčastnil toliko 25% hlasování v Poslanecké sněmovně.

Je až úsměvné (i když možná spíše k pláči), jak hejtmani usilovně tvrdí, že si dva platy, které právě v souběhu funkcí berou, neponechávají a odvádí je na dobročinné účely a že s usnesením ÚVV ČSSD nemají žádný problém, ale na druhou stranu se obou funkcí hodlají držet do poslední chvíle jako klíště.

A místo sebereflexe „legitimně nastolují“ návrh zákona o tzv. klouzavém mandátu. Sice operují slovenským modelem, který se týká, stejně jako ve všech dalších zemích s touto úpravou, pouze funkce ministr- poslanec, ale přesně podle výše popsaného principu sousedovy kozy jej hodlají rozšířit i na funkce v samosprávě, a to až po funkci starostů obcí. Takovou úpravu nemá nikdo na světě…. A například u funkcí volených většinovým volebním systémem (senátoři) je taková změna i neuskutečnitelná a tudíž nesmyslná.

Podíváme-li se na nastolený problém komplexně, existují státy, kde je souběh funkcí ministr – člen parlamentu povinný. Jedná se např. o Velkou Británii, Kanadu, Maltu, Austrálii či Indii.

Zákonem stanovená neslučitelnost parlamentní a ministerské funkce je naopak ve státech s čistým prezidentským systémem (USA, Brazílie) nebo systémem poloprezidentským, např. ve Francii.

Existují dokonce státy (není jich ale mnoho), kde zákon stanovuje neslučitelnost parlamentní funkce se zastupitelskou funkcí v regionech (krajích). Patří mezi ně např. Belgie, Itálie či Španělsko. V Belgii a také např. v Kanadě je tato neslučitelnost rovněž rozšířena i na zastupitelské funkce v komunální sféře.

Klouzavý mandát, o kterém hovoří čtyři hejtmani, se však aplikuje toliko v zemích s poměrným volebním systémem (vyloučen je zcela logicky např. u většinového volebního sytému, kterým se u nás volí do Senátu, neboť senátoři nemají náhradníky) a vždy pouze v souvislosti: člen parlamentu – ministr.

Pouze v jedné zemi je tento princip trvalý (platí na celé volební období), a to v Lucembursku. V dalších zemích, které klouzavý mandát uplatňují, se jedná o tzv. mandát dočasný. Platí pouze po dobu výkonu funkce ministra zvoleného člena parlamentu, kterému mandát zůstává, ale v parlamentu jej zastupuje po dobu výkonu ministerské funkce náhradník s dočasným a časově omezeným mandátem. V rámci EU se jedná se o Belgii, Nizozemsko, Švédsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Bulharsko, Lotyšsko a Estonsko.

Ostatní země klouzavý mandát neuplatňují. Je ovšem potřeba podotknout, že na rozdíl od hejtmanů se jedná v tomto případě pouze o souběh funkcí ministra a poslance, nikoli však o souběh platů. Ministři-poslanci berou toliko jeden – ministerský plat. Hejtmani oba, tedy ročně 2x více než 1 milion Kč. A to je právě ono jádro pudla.

Na uplatňování dočasného klouzavého poslaneckého mandátu existují naprosto odlišné názory. Pro hovoří fakt, že poslanci- náhradníci mohou být voleni do parlamentních výborů a zúčastňovat se jejich činnosti, což poslanci-ministři zpravidla nestíhají. Co se týká účasti na schůzích parlamentu, je povinná i pro členy vlády, takže zde je absence u poslanců-ministrů   spíše výjimkou. I v mimoparlamentní činnosti ve volebních obvodech není příliš velký rozdíl mezi prací poslance-náhradníka a poslance-ministra, v případě řešení konkrétních problémů bývají dokonce poslanci-ministři operativnější.

Existuje však i řada argumentů, které hovoří o nevhodnosti dočasných (klouzavých) poslaneckých mandátů. Jedním z nich je i to, že poslanec- náhradník s dočasným mandátem není zcela nezávislým ve výkonu svého mandátu, neboť takový poslanec v případě, že jeho hlasování může vést k zániku mandátu ministra (důvěra či nedůvěra vládě, popřípadě hlasování pro zákon, se kterým spojila vláda důvěru) bude stěží nezávislý.

Za určitých okolností není vyloučeno ani to, že pokud by takový poslanec – náhradník přestal respektovat stranickou disciplínu a začal hlasovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a zájmy všeho lidu (jak říká poslanecký slib), je jen na vůli jeho ministerského dvojníka, či premiéra, aby jej z jeho židle opět vyšoupli tím, že ministr rezignuje na své místo ve vládě nebo premiér navrhne prezidentovi odvolání ministra, za nějž poslanec zaskakuje. Může se to zdát nepravděpodobné, ale existují situace, kdy taková oběť ministra může být racionálním tahem.

Klouzavý poslanecký mandát má na rozdíl od hejtmanů také své ekonomické nároky na veřejné finance. Poslanci náhradníci, totiž na rozdíl od poslanců-ministrů pobírají poslanecký plat, který i s náhradami činí cca 1 mil. Kč ročně. V současné době je ze 17 členů vlády 12 poslanců. Za volební období by klouzavé mandáty přišly státní rozpočet na zhruba 36 mil. Kč.

Zdá se tedy více než zřejmé, že jednodušší než další komplikovaná změna ústavy, politicky čistější a ekonomicky výhodnější než zavádění do jisté míry závislých a navíc placených poslaneckých klouzavých mandátů bude, když se čtyři hejtmani-poslanci přestanou rozptylovat tvorbou do značné míry nesmyslného zákona a zaměří svou mysl na co nejrychlejší rozhodnutí, zda hodlají sedět na křesle poslance Parlamentu ČR anebo křesle hejtmanském. Určitě se tak obratem ruky zbaví tlaku médií i svých stranických kolegů, na který si tak úpěnlivě stěžují.

Michal Kraus