Tsunami odmítání
Slovenský parlament Úmluvu zcela odmítl letos v únoru. Maďarský parlament učinil totéž letos v květnu. A v sobotu 24. 7. oznámil polský ministr spravedlnosti, generální prokurátor Zbigniew Ziobro, že vláda zahájí proces odstoupení od Istanbulské úmluvy. Argumentoval tím, že Úmluva porušuje práva rodičů, obsahuje prvky ideologické povahy a požaduje, aby se o pohlaví ve školách učilo jako o volitelném sociálním konstruktu, nikoliv jako o biologické danosti. V červenci navrhl odstoupení od Istanbulské úmluvy i místopředseda turecké vládní strany bývalý ministr Numan Kurtulmus, podle kterého je Úmluva v řadě ohledů škodlivá, a to jak v oblasti orientace na pohlaví coby sociální konstrukt nikoli biologickou danost, tak kvůli otázkám sexuální orientace. Tyto dvě oblasti podle něj jdou na ruku LGBT komunitě a menšinám.

COVID, nástroj GREVIA a Bruselu
Podle Istanbulské smlouvy by partnerské, manželské a rodičovské vztahy v ČR měl posuzovat mocný nadnárodní orgán (GREVIO), ve kterém ČR nemá smluvně garantované zastoupení, a ve kterém mohou mít většinu státy se zcela jiným hodnotovým rámcem. A právě GREVIO dnes agresivně prosazuje uplatňování Istanbulské úmluvy pod záminkou ochrany žen ohrožených domácím násilím během koronavirové krize. V podobném duchu argumentuje také Evropský parlament, který vyzval své členy, aby „zvýšit podporu obětem domácího násilí“.

Babišovy piruety
V České republice využila koronavirové krize Rada vlády pro rovnost žen a mužů, která na svém jednání 24. června vyzvala Vládu České republiky, aby „bez zbytečného odkladu i vzhledem k dopadům pandemie covid-19 projednala návrh na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí.“ K tomu se v uplynulém týdnu připojila také zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková. Bývalá ombudsmanka Anna Šabatová pak upozornila na nutnost přijetí Istanbulské úmluvy minulý týden v rámci konference Social Watch. (Mimochodem: České antidiskriminační síti Social Watch předsedá někdejší pirátský senátní kandidát Tomáš Tožička – zeť Anny Šabatové, který označil Izrael za fašistický stát a v souvislosti s tím šířil koláž propojující Davidovu hvězdu s hákovým křížem.)

Postoj předsedy vlády Andreje Babiše se několikrát změnil. V březnu 2018 psal:
„Dneska se stavila na kafe Česká ženská lobby. Slíbil jsem jim, že ratifikujeme Istanbulskou úmluvu, zlepší ochranu obětí násilí na ženách.“

O devět měsíců později už hovořil jinak:
„mám ale za to, že naše zákony dostatečně chrání ženy proti násilí. Proto i v tomto případě jsem přesvědčen, že nepotřebujeme další novou úmluvu, navíc zase nezávaznou.“

Třetí obrat provedl minulý pátek, kdy z titulu své funkce předsedal Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Pod jeho vedením Rada vyzvala Vládu ČR, aby úmluvu projednala. Šlo to neobvykle rychle. Podle Programu jednání vlády bude už v pondělí 27. 7. projednáván bod „824/20 Návrh na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (Istanbul, 11. 5. 2011)“. Cílem je poslat návrh mezinárodní smlouvy do Poslanecké sněmovny.
 

Jednotliví autoři Institutu svobody a demokracie se od roku 2018 opakovaně zabývali důvody, proč není v zájmu České republiky Istanbulskou dohodu přijmout. Zde přinášíme krátké shrnutí.

Samotný text Istanbulské úmluvy je zcela zbytečný a působí neškodně. Podstatný je až anglický výklad, který:

• Mezi „osoby jež jsou více zranitelné“ řadí nejen děti, těhotné ženy a staré lidi, ale také homosexuály, bisexuály a transgenderové osoby.
  

• Na rozdíl od samotné Istanbulské úmluvy jednoznačně uvádí, že gender nemusí být v souladu s pohlavím člověka, což podle samotných autorů umožňuje vytvořit kategorii transgenderu, transvestitů, crossdresserů a dalších skupin lidí, kteří nezapadají do společenské představy „muže“ či „ženy“.

• Apeluje na vymýcení tradic založených na „stereotypním pojímání rolí žen a mužů“.

• Genderovou diskriminací chápe jako vše, co souvisí se sexuální orientací, věkem, zdravotním stavem, rodinným stavem či migrací a uprchlictvím.

• Vnáší do právního řádu „nutnost“ převýchovy, neboť státy prý musejí usilovat o změnu mentality a postojů občanů.

• Zvláštní ochranu chce zaručit nejen pro těhotné ženy, ale také pro drogově závislí, prostitutky či migranti, včetně nelegálních.

Přijetí Istanbulské úmluvy pak v důsledku znamená:

• restní represe,

• zvýšení výdajů a administrativy,

• posílení pravomocí neziskových organizací,

• její nadřazení českému právu,

• tlak na změnu základního hodnotového rámce současné české společnosti,

• nabourání minimálního hodnotového a institucionální konsensus, ze kterého vychází české zákonodárství se všemi důsledky,
  

• likvidaci principu rovnosti občanů před zákonem,

• diskriminaci na základě pohlaví,

• další destrukci partnerských, manželských a rodinných vztahů,

• další zestátnění soukromí, rodiny a výchovy děti.

• dosažení stavu, kdy partnerské, manželské a rodičovské vztahy v ČR bude posuzovat mocný nadnárodní orgán

Nerozumíme tomu, proč premiér Andrej Babiš usiluje o projednání „Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“ právě teď, v době, kdy se od ní ostatní státy začínají distancovat. Proč má být projednána Vládou ČR narychlo, jako dodatečný přílepek k programu jednání, jen tři dny poté, co k tomu byla vyzvána Radou pro rovnost žen a mužů? A proč předseda vlády Babiš změnil na Istanbulskou úmluvu nejméně třikrát názor?

Nevíme, v čí prospěch a s jakým motivem propagátoři Istanbulské smlouvy jednají. Je však zřejmé, že zájem České republiky a práva občanů mezi jejich pohnutkami příliš velkou roli nehrají.