Začněme Applem, který v úterý představil nový iPhone 13. Ten je sice téměř designově shodný s jeho předchůdcem, avšak jak to bývá, má vylepšené vnitřnosti - rychlejší procesor, vyšší výdrž baterie atd. Pro inflační debatu je podstatné, že tento oligopolní výrobce mobilů a souvisejícího ekosystému nastavil ceny nových iPhonů přibližně na úroveň těch rok starých, což okamžitě přivodilo jejich propad. Aneb to v praxi znamená, že pokud jste si minulý týden koupili iPhone 12, tak jste zaplatili o několik tisíc korun zbytečně více. Či jinak řečeno, zastánci hypotézy o dočasnosti inflace mohou tleskat, neboť Apple fakticky zlevnil svoje rok staré, ale prodávající se mobily o přibližně 8-12 %. To může být důkazem toho, že se vracíme do starých dobrých časů, kdy ceny elektroniky a výpočetní technicky byly díky pokroku a globalizaci trvale dezinflačním faktorem. Na druhou stranu se ale vkrádá otázka: není dnes Apple spíše výjimkou potvrzující pravidlo? Konec konců všude chybějící čipy si Apple vyrábí sám...
Příběh shořelého výměníku, který redistribuuje elektrickou energii dovezenou z Francie do Anglie skrze kabely napříč kanálem La Manche je košatější. Celá záležitost, která málem vedla k energetickému blackoutu Velké Británie, však obnažila problém, jež se nebezpečně rýsuje napříč Evropu. Nucené odstavení uhelných elektráren, minimální zásoby zemního plynu (odkloněného do Asie) a odstávky atomových elektráren upozornilo na to, že Evropa nedisponuje dostatečnou produkcí elektrické energie – zvláště pak v situaci, kdy v Severním moři letos nefouká a vrtule dodávající energii do sítě se netočí. Výsledkem je, že ceny elektrické energie a plynu na burzách v západní Evropě dramaticky rostou – letos v Německu o 113 %, v požárem rozhozené Británii o 300-400 %! O tom, že takový vývoj na burze s energií bude pro-inflační netřeba pochybovat. Debata se opět vede o to, zdali je takový jev dočasný či trvalý. Neboli zdali s novým zelenějším energetickým mixem (na straně produkce) je třeba se připravit na trvalejší růst cen či nikoliv.
Co je na výše uvedeném inflačním přemítání asi nejpikantnější je to, že jsme se zde vůbec nedotkli politiky centrální bank, resp. toho, jak skrze nulové úroky, resp. tisk peněz šponují nahoru poptávku. Zde propírané ceny iPhonů či elektrické energie vypovídají o tom, jak se chová strana nabídky a zda fenomény doby jako je (de)globalizace či zelená transformace ekonomiky, budou mít dočasný či trvalejší dopad…