Tento nedostatek má na svědomí, mimo jiné, i investiční nákup nových bytů, tedy těch, určených pro daňovou optimalizaci a investici. Nejsou určeny k bydlení ani k běžnému užívání, což by mohlo vést k znehodnocení investice. Nový majitel je proto nechce rychle pronajmout, prodat, nebo v nich dokonce sám bydlet. Takovéto investiční zhodnocení volných prostředků, spolu s úsporou na daních a DPH, tlačí ceny bytů stále nahoru do nesmyslných výšin. A tak se nové byty stávají pro běžné rodiny, hledající nájemní bydlení, pouze snem nebo dlouholetou hrůzou, spojenou s obavami o splátky hypotéky. Byty jsou psány na firmy, jsou v nich uloženy firemní peníze. Uspokojení základní lidské potřeby bydlet se vytratilo!

Faktem je, že se s těmito firemními investicemi nikdo moc nechlubí a investoři se snaží na prázdné byty příliš neupozorňovat. Spíš bohužel, než bohudík. Ono by totiž mohlo někoho napadnout protestovat a donutit ministerstvo financí upravit zákon, který následně neumožní odpočet DPH, daňové slevy a odpisy u majetku používaného jako investice a nesloužícího primárně k bydlení.  A mohlo by to jít dokonce až tak daleko, že začne tlak na masívní zvýšení daně z nemovitostí, bytů a stavebních pozemků nesloužících k uspokojování bytových potřeb! A nezapomínejme i na věci movité, kupované firmami jen z důvodu optimalizace daní nebo ukojení marnivosti majitele.

Takže pane Stanjuro, tohoto času ministře financí, zde máte další miliardy pro státní rozpočet. Hledejte a berte peníze i u bohatých, je to přijatelnější, než jen dřít kůži z lidí, kteří žijí většinou z ruky do úst.