Každé malé dítě si určitě hrálo s auty, tanky, hry na vojáky byly a stále jsou velmi oblíbené. Avšak zdánlivě nevinná hra na válku se v dalších letech může na vývoji dítěte nepěkně podepsat. V každé takové hře platí, že když se řekne konec, všichni mrtví vstanou a fungují dál. Vědí děti, že tak to v reálném životě nechodí? Že nemáme více životů na zkoušku?
A moderní doba to se stále propracovanějšími PC hrami dohání do ještě většího extrému. Tzv. augmentovaná realita je naprostý fenomén. Kulisy reálného prostředí v takové „střílečce“ ještě více umocňují představy, že to, co probíhá na obrazovce, se děje i ve skutečnosti. Co to znamená? Že si za určitý počet bodů můžu koupit nový život. Že čím více protivníků postřílím, tím lépe. Že když mi nestačí pistole s omezeným počtem nábojů (to je přece nuda), můžu si ve virtuálním obchodu koupit třeba bazuku nebo kulomet s nekonečnými palebnými možnostmi.
Co si budeme povídat, PC hry hraje obrovská spousta lidí, zejména mladých. Protože je to in, je to cool. A kdyby nehráli, byli by okamžitě vyřazeni z kolektivu. Jaké hodnoty si však taková mládež může vzít do života? Když bude opravdu potřeba bránit zemi proti nepřátelům, uvědomují si tito mladí, že více než jeden život nemají? Že zabíjení není zábava a že pálit do živého člověka není tak snadné, jak to bez mrknutí oka vypadá v počítači?
Virtuální život může lehce zdeformovat lidské myšlení a rozpoznání reality. Každý totiž musí být zodpovědný za své chování. Ve hře platí, že je potřeba vyhrát za každou cenu. Přenést si toto rčení do života v totožné podobě ale může mít fatální následky. Jak takovou mládež přesvědčit, že opravdu nežijeme ve světě, kde je vše dovoleno, ale je potřeba se řídit pravidly? Velmi těžko. Tím spíše, že se řada mladých a nezletilých oficiálně živí například live komentováním her, jejichž přenos probíhá do celého světa, napojený na miliony dalších online uživatelů.
V současné době se rozvinula debata o branné výchově mládeže a úloze sportu při rozvoji fyzické zdatnosti a technické zručnosti. Ještě nedávno nikdo z nás tuto potřebu nevnímal, ale s přihlédnutím k současné nejednoduché společensko-politické situaci v dnešním globalizovaném a zároveň v mnoha směrech nepřátelsky naladěném světě se rozumní lidé začínají k této významné společenské úloze sportu vracet. Je otázkou, zda si to včas uvědomí i ti, kteří jsou zodpovědní za náš stát a budou to podporovat.
Virtuální život je daleko vzdálený od reality. Důležitá je i mravní výchova. Doufejme, že kdyby opravdu došlo na válečný konflikt, bude tu dost lidí, kteří naši zemi ubrání. Ovšem bez PC myši či joysticku v ruce.