Debata se vede o tom,co znamená slovo „bezprostředně“, stejně jako bystrost při argumentaci, že pokud vystoupí ministr, pak otevírá znovu rozpravu.  Což ušlo ministru financí Babišovi, který prohlásil, že jej procedury nezajímají a ani se je nehodlá učit. K čemuž mu, společně s jeho pražskou kandidátkou, srdečně gratuluji.  Dara Rolins  (dříve známá jako Darinka Rolincová) pražskou kandidátku přivítala. No bodejť, když je jejím lídrem žena, které patří většina společnosti,  která se věnuje obchodu s designovým nábytkem „By Dara“.  Prý Prahu ovládly naplaveniny, pravila a  taky řekla, že má ráda kabelky Prada. Tak to jsem ráda. Konečně někdo, kdo je bizarnější, než Hudeček.

Poslanec Stanjura se rozhodl obstruovat poměrně vtipně, čtením knihy „Jistě pane ministře“.  Koalice kreativní hru s jednacím řádem prohrává.

Nikdo z kolegů si také nevšiml zvukového záznamu z inkriminovaného dne, kdy 17 poslanců ČSSD hlasovalo pro návrh poslance Urbana o snížení spotřební daně. V minutě 9:37 Babiš dává nesouhlas k Urbanovu pozměňovacímu návrhu. Od minuty 10:40, tedy už po závěrečném hlasování, poslanec Votava upozorňuje Babiše, že „byl přijat Urban“. V minutě 11:17 se Babiš ptá,  „co je Urban“ a Votava mu vysvětluje, že to je snížení spotřební daně z nafty a benzínu pro všechny,  že on sám se zdržel, ale že to bylo schváleno. Na konci rozpravy pak Babiš řve na sociální demokraty, že když nevědí o čem hlasují, že mají přijít na školení… Jako kdyby on sám něco o pět minut dříve věděl.

Český rozhlas plánuje změny. V Radiožurnálu bude více ekonomiky a Wave bude pro mladé. Pro stále mladé. Sice jsem se do dneška domnívala, že Wave byla pro mladé od samého počátku až do faktické likvidace stanice exponentkou ODS Danou Jaklovou (která zlikvidovala i ředitele rozhlasu Václava Kasíka a společně s několika spojenci jej dovedla  prakticky až ke smrti). Nejspíš mládež stárne a Wave má být stále mladé. Jen aby nakonec nerozdávalo cukrátka před mateřskou školkou. Ale nevadí, věřím, že se to rozhlasu podaří a že za nějakých pět let bude opět lídrem.  Nicméně z textu ČTK jsem se konečně dozvěděla, proč  byli z rozhlasu odejiti náměstek pro strategický rozvoj Jiří Svoboda a analytik strategického rozvoje Filip Rožánek. Ačkoliv jsem se původně dozvěděla neobyčejné množství informací, včetně ztráty důvěry, pravděpodobně, alespoň podle vyjádření generálního ředitele, které ČTK zveřejnila, byli oba úplně tupí. „Kolegové mě ale znají natolik, že vědí, pokud někdo selhává opakovaně nebo se nerozvíjí, může očekávat přesun na jinou pozici, nebo se s ním rozhlas rozloučí. Takový je život, konkurence je silná,“ pravil ten dobrý muž ve funkci generálního ředitele rádia veřejné služby. Takže Filipe, to že jste sbíral novinářské ceny a v zahraničí jste sklízel obdiv, vám bylo houby platné.  Pokud je někdo příliš dobrý, selhává a nerozvíjí se. Možná by se na tom dal založit nový filosofický směr.

Připravovaný nový magazín se starým názvem „Reportér“ začne podle všeho vycházet v polovině září. Má být investigativní a tak lze jen tiše doufat,  že to nebude představitel české investigativní školy, zvané mašličková (aneb co nám kdo přinese v deskách, převázaných mašličkou, to zveřejníme), ale že se bude věnovat skutečné novinářské práci. Poctivě. Pokud ano, přeju mu všechno dobré a ať si ten název zaslouží. Pevně doufám, že ti, kteří jej povedou, ví, co ten název znamená a jakou měl časopis Reportér tradici.

Novým generálním ředitele společnosti Economia se od září stane Roman Latuske, který pracoval na manažerských pozicích v MAFRA. Doufejme, že to neznamená, že se Hospodářsky začnou podobat Mladé Frontě Dnes. Kde jsou ty časy, kdy firmu řídil její majitel Miroslav Pavel, finančního ředitele a prokuristu mu dělal Zdeněk Mrkva. Tehdy měly Hospodářské noviny 120 tisíc čtenářů.  

Média na celém světě se ovšem nezabývají bizarními hádkami v české sněmovně, ani změnami ve vydavatelstvích. Titulkovými „trháky“ je sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou a touha, zejména amerického ministra zahraničí, hodit to na Rusy, zejména na Putina. Patrně americká ekonomika potřebuje povzbudit a tedy zvýšit zbrojní výrobu. Jak z dějin víme, do určitého momentu to funguje, pak se z toho stává poražená mocnost. Ukazuje se ovšem postupně, že Putin za to nemůže, ale hrdélka rozervaná křikem už couvnout nemohou. Vrcholem blbosti byl nizozemský politik, žádající vyhoštění Putinovy dcery, která v zemi dlouhodobě žije. Patrně to letadlo sestřelila osobně. Za mých mladých let se tomuhle říkalo „váleční štváči“.

Jen je škoda, že povstalci odevzdali černé skříňky, protože kdyby ještě chvíli váhali, vydrželo by to v téhle okurové sezoně na dost dlouho. Taky prý povstalci používají kreditky mrtvých. Aniž bych chtěla jakkoliv zpochybňovat smutek pozůstalých či prohlašovat, že povstalci jsou neviňátka, dost by mne zajímalo třeba kde vzali PIN k těm kartám. Nejsem sama, koho to zajímá, v britských sdělovacích prostředcích se o tom začalo už mluvit, byť zatím v diskusích pod články… A za druhé, kde tak asi mohli použít kartu na hlubokém ukrajinském venkově uprostřed války? No nic, pátrat po tom asi netřeba, jistě nám to někdo nějak ideově vysvětlí. Ať žije mejdanová demokracie. Na to nezapomínejme.

Verzí sestřelení přibylo. Vladimír Petránek se domnívá,  že letoun sestřelili proruští separatisté a očekávali, že  donutí Putina k válce nebo jako výraz touhy po pomstě za to, že jim Putin nejde na pomoc. Nápad  se však mohl zrodit  i v hlavách Ukrajinců – stát by za tím mohla snaha o vyostření konfliktu s touhou, aby se do něj zapojila vojska NATO, tvrdí doyen českých žurnalistů a vynikající „kremlolog“.

Ta nejnovější verze praví,  že letoun sestřelila jednotka ukrajinské armády během cvičení PVO, které ovšem původně mělo být se slepými nelétajícími střelami. Místo toho při cvičení se protnula dráha ukrajinského cvičného „terče“ Su-25 s oním Boeingem a raketa kupodivu vystřelila… Naostro. Navíc na nic netušící dopravní letadlo. Su-25 se totiž v tu ránu zdekoval, jako kdyby tam nikdy nebyl. Konstrukce tak šílená, že může být pravdivá. Kdo nebyl v Rusku či na Ukrajině v armádě, nepochopí.

Rusko předalo v úterý veškerá data svého ministerstva obrany o pádu malajsijského dopravního letounu Evropské komisi a od té doby je po výsledcích tiskové konference, při které byly zveřejněny časové záznamy radarů, ticho. Američané mimo prohlášení nezveřejnili nic, ačkoliv nad územím Ukrajiny létají jejich vojenské družice i špionážní  letoun AWACS. Asi vědí naprosto přesně, proč a kdo letadlo sestřelil. Namísto toho náměstkyně ministra zahraničí Spojených států Marie Harf  tvrdí v televizi, že Spojené státy jiné důkazy, než ty ze sociálních sítí, nemají k dispozici a informace „teprve připravují“. Tristní. Přípravu amerických materiálů k publikaci má prý na starosti  ředitel  Národní zpravodajské služby  DNI (bývalý ředitel   Defense Intelligence Agency a náměstek ministra obrany pro zpravodajské služby) generálporučík James Robert Clapper, který už prokazatelně lhal Kongresu ve věci Snowdenem odhalených odposlechů NSA.  Ukrajinský generální prokurátor také tvrdil, že milice raketový systém Buk nemají. Na internetu se pak separatista Sergej Pašenko chlubil fotkou, na které pózuje přímo před tímto raketometem. Upozornil na něj ukrajinský zpravodajský portál obozrevatel.com. Separatisté systém Buk měli, přiznal pak jeden z velitelů. Americké zpravodajské služby dle informace zveřejněné 23. července nemají žádné důkazy o přímém zapojení Ruska do čtvrtečního pádu malajsijského letadla na východě Ukrajiny. Není známo, zda u příslušného raketového zařízení byli nějací Rusové nebo lidé, kteří byli v Rusku vycvičeni. Sdělil anonymní zdroj z tajných služeb.

Nejpravděpodobnější dle mého střízlivého úsudku  je, že malajsijské letadlo sestřelili proruští povstalci systémem BUK. Ale sestřelili ho omylem nebo v opilosti, nikoliv na základě rozkazu. Akorát že jim ho v tu pravou chvíli doručilo kyjevské řízení letového provozu. Prostě – několik náhod a pár provokací se sešlo v jeden čas na jednom místě. Tuto možnost, byť jako spekulativní, uvádí i vojenský analytik Martin Koller v rozhovoru pro Parlamentní Listy.cz, kde  podrobně rozebírá jednotlivé možnosti.
 
Španělského letového dispečera José Carlos Sáncheze z řídící věže letiště Borispol v Kyjevě, který provalil sestřelení letounu dřív, než byly informace o sestřelení oficiálně známy, mezitím propustili z ukrajinského řízení letového provozu, když předtím médiím sdělili, že tam nikdy nepracoval a že ho neznají. Armáda obsadila řídící věž letiště Borispol,  zabavila veškeré záznamy z řídící věže a dosud je neuvolnila. Aby ne, když oligarcha Kolomojskij je vlastníkem ukrajinských aerolinií a má tak vliv i na letecké služby.

Igora Strelkova za jeho vtípek „ptička upála“ by ovšem měli povstalci postavit ke zdi. Stejně jako Kremlem financovanou Russia Today, která přišla s fantaskní domněnkou státní agentury Rosavijacia, že letadlo bylo sestřeleno Ukrajinou při neúspěšném pokusu o atentát na letoun  Vladimira Putina.  Putinův „Air Force One“ se totiž potkal s malajsijským Boeingem v jednom místě a ve stejném koridoru tentýž den. Došlo k tomu nedaleko Varšavy v 33. koridoru ve výšce 10.100 metrů. Prezidentský stroj se zde nacházel v 12:51 moskevského času a Boeing v 11:44 moskevského času. Pravdou je,  že obrysy obou letadel jsou si velmi podobné, stejně jako jejich rozměry. Kamufláž se zdá být z velké dálky prakticky identická. Nicméně řízení letového provozu mělo identifikaci letounu nad Ukrajinou už  správnou a tak je tato hypotéza proměněná na zprávu z těch nejméně důvěryhodných.

Dobré je si v této přestřelce politicko-krizové komunikace ujasnit chronologii.

29. června, Hlas Ruska a ITAR-TASS uvedly,  že doněčtí  povstalci získali přístup k protiraketovému systému Buk  poté, co převzali kontrolu nad základnou ukrajinské protivzdušné obrany   - 156. protiletadlovým raketovým plukem ukrajinské armády.  14. července  byl sestřelen An-26 ukrajinského vojenského letectva. Čím, to se dodnes neví. 16. července „někdo“ sestřelil ukrajinský bitevník Su-25. Ukrajinská vláda uvedla, že to ruská armáda sestřelila letadlo raketou vzduch-vzduch vystřelenou z MiG-29 ze vzdušného prostoru Ruska. Mluvčí ruského ministerstva obrany odmítl tuto zprávu jako „absurdní“. 

Malaysia Airlines vydala podle Eurocontrol prohlášení, že ukrajinské řízení letového provozu ztratilo kontakt s letadlem MH 17  17. července v 14:15  GMT.  Letoun byl v doprovodu dvou ukrajinských stíhaček  3 minuty před tím, než zmizel z radaru.  Už v 14:25 tweetoval   dispečer  Sánchez, že armáda spolu s „cizinci“ převzala kontrolu nad řízením letového provozu  v Kyjevě. O chvíli později pak uvedl,  že ozbrojenci zabavili datové záznamy letu a pokusili se přikázat řídícím letového provozu, co musí říct o sestřelení. O tři hodiny později napsal, že „ministr vnitra věděl, co tu vojáci dělali, ministr obrany ne“. Ve 20:06 GMT pak Carlos tweetoval: „Vojenští velitelé  v místnosti řízení  letového provozu   na kontrolní věži potvrzují, že střela patří ukrajinské armádě.“ Profil byl posléze smazán. Zda přímo Twitterem, nebo samotným Carlosem, se neví. Na internetu se ale neztratí nic. A tak je záznam tweetů @spainbuca zazálohován na serverech po celém světě...

Některé názory na internetu pak dovozovaly, že to  může být i tajná vojenská vzpoura proti ukrajinskému prezidentovi. Americký ministr zahraničí John Kerry v neděli v rozhovoru se stanicí CNN prohlásil, že důkazy svědčí o tom, že raketu proti malajsijskému letadlu odpálili ukrajinští separatisté, kterým zbraň dodalo Rusko.

Reportérka BBC Olga Ivšina a producentka Oksana Voždajeva se rozhodly najít místo, odkud raketa byla údajně vypálena. Vyzpovídali i Vitalije Najdu z odboru kontrarozvědky ukrajinské bezpečnostní služby SBU. Ten jim řekl, že PVO systém BUK-M1, z nichž byl letoun sestřelen, přivezli na Ukrajinu brzy ráno na 17.  července  tahačem do města Doněck, dál jako součást kolony vojenské techniky  na území města Torez, do oblasti Sněžnoje, do okresu Pěrvomajska. Odpal BUKu z uvedené lokality reportérka nepotvrdili, zato se reportérka  od velitele milice města Sněžnoje Sergeje Godovaněce  dozvěděla, že ukrajinská vojenská letadla se ve snaze maskovat před střelbou povstalců schovávají za civilní dopravní letadla, poté bleskově zaútočí a zmizí. Reportérka uvedla na závěr reportáže, kterou BBC vysílala 23.července, že Boeing sestřelen milicemi mohl být, neboť jej mohly mylně považovat za vojenské letadlo.
 
21. července, ruské ministerstvo obrany uspořádalo tiskovou konferenci a prozradilo, že těsně před havárií  se ukrajinský bitevník přiblížil na 3-5 km k  malajskému letadlu, letícímu v tu chvíli ve výšce 10100 metrů a překřížil jeho dráhu. Ovšem Rusové tvrdili, že se tak stalo ve výšce 10 000 metrů a rychlostí 400 km/hod. To ovšem vylučuje rozšířenou informaci o Su-25, neboť ten má dostup pouze 7000 metrů.  Ministerstvo rovněž ukázalo fotografie ruských satelitů a uvedlo, že snímky ukázaly, že ukrajinská armáda přesunula baterie BUK-M1 do oblasti v blízkosti území, ovládaného povstalci, 17. července ráno - ještě před havárií. Pak byla baterie 18. července přemístěna zpět.

 23. července byly  sestřeleny další dva ukrajinské vojenské bitevníky  -  v nadmořské výšce 5200 m. Podle Bezpečnostní rady Ukrajiny  opět „raketami z Ruska“. Zřejmě se tato odpověď stává na Ukrajině standardní.

Bouři na internetu tento týden ovšem nezpůsobilo malajsijské letadlo, ruské PVO ani další stroje sestřelené nad Ukrajinou, ale selfie. Problémem oné fotografie sama sebe, nové obsesi světa, je, že je… z Osvětimi. Breanna Mitchell, patrně poněkud méně bystrá dívka,  se vyfotografovala se širokým úsměvem mezi baráky v Osvětimi  a fotografii vyvěsila na Twitter, kde funguje pod jménem „Princess Breanna“.  Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Dívka, o níž se média zmiňují opatrně jako o „pravděpodobné Američance“ (ukázalo se, že je z Alabamy) prohlásila, že studovala se svým otcem problematiku holocaustu a že neví, proč dělají všichni takovou aféru z toho, že se usmívá v Osvětimi. Vyjádřila nicméně nadšení, že její obrázek způsobil takový ohlas.

Před nějakou dobou způsobilo stejný rozruch selfie čtyř puberťáků před nápisem „Arbeit Macht Frei“  či usmívajících se dívek v Treblince. Časopis The NewYorker tématu věnoval materiál, v němž autorka Ruth Margalit říká: „Éra Instagramu nám přinesla novinku, jíž jsou selfie v koncentračních táborech." Jako fenomén identifikovala izraelskou facebookovou stránku s názvem „Mé nejlepší fotky z Osvětimi“. Stránka obsahuje fotografie izraelských školáků na výletě v Polsku. Jak říká autorka „obrázky, které jsou v rozsahu od předstírání meditace až po žertíky na kolejích, odpovídají vnímání nové generace jako tlupy narcistních a sebestředných lidí, posedlých technologiemi.“

Zakladatelka facebookové stránky sama zažila fenomén izraelských dětí v Polsku na vlastní kůži a proto se rozhodla hledat fotografie s tímto tématem. „Variant  byly nekonečně,“ řekla NewYorkeru. Vytvořila proto profil, na němž fotografie zveřejnila a opatřila vlastními bizarními popisky. Bohužel se ukázalo, že místo toho, aby si lidé uvědomili nevhodnost chování v koncentračních táborech, přicházely žaloby na autorku stránky. Autorka myslela stránku původně jako sarkasmus, protože jí  „připadaly neskutečné ty sexy se tvářící holčičky u krematoria v Osvětimi. Co to asi tak může  znamenat – koukejte, jak vypadám sexy v Osvětimi?“ Upozornila ovšem také na to, že to pravděpodobně není jen chyba oněch dětí, ale i toho, že někteří politici používají holocaust ve svých kampaních a mají jej za agendu, přičemž spoléhají na to, že taková agenda je prakticky nedotknutelná. Stránka sama se nyní stala politikem.

Manžel Rebeky Brooks se rozhodl vstoupit do politiky. A protože jej zklamal David Cameron, rozhodl se, že bude kandidovat za Stranu nezávislosti -  UKIP.  O svém vstupu do strany již hovořil s Nigelem Faragem. Farage  již potvrdil, že Charles Brooks bude kandidovat v roce 2015.
 
Ukazuje se, že se nehroutí jen jistoty novinářské serióznosti tváří v tvář propagandistickým trikům profesionálů doutnajícího druhého kola studené války, ale i morální hodnoty celé nastupující generace. Obojím je vina tekutá morálka dneška, ale i doublespeak politiků všech stran, už ani nepředstírající zájem o lidi a plnění závazků, kterými lidem před volbami slibovali zlepšit vše, na co sáhnou.

Psáno pro prvnizpravy.cz

Irena Ryšánková