Karel Hvížďala píše: „Ve stejný den (m.p. – kdy člen Rady ČT vyzval generálního ředitele ČT k odstoupení) opustil funkci člena kolegia generálního ředitele režisér a pedagog Jiří Svoboda…“. Pan Hvížďala si mohl snadno ověřit, že jsem na funkci člena Kolegia GŘ rezignoval 19. března 2012, tedy o tři měsíce dříve. Zdůvodnění svého odchodu jsem druhého dne zveřejnil prostřednictvím ČTK.

Ze strany Karla Hvížďaly se nejedná o nepravdu marginální. Ve čtenáři jeho textu mohl vzniknout dojem, že mezi mým odstoupením z funkce člena Kolegia a výzvou člena Rady, ThDr. R.Mezulánika, PhD., aby generální ředitel ČT zvážil další setrvání ve funkci, existuje nějaká souvislost.

Jak si lze snadno ověřit, pana GŘ ČT, Petra Dvořáka, jsem k odstupování z funkce nevyzval a ani jsem o tom neuvažoval, jelikož k tomu nemám žádnou kompetenci. Pouze jsem vyjádřil názor, že nemohu být členem Kolegia GŘ České televize za situace, kdy se strukturálním vývojem, zaváděným systémem řízení a programovými preferencemi ČT zásadně nesouhlasím a mé setrvání v Kolegiu by mohlo vyvolávat mylný dojem, že jsem s tím, co se děje ztotožněn.

Pan Hvížďala dále píše: „...Možná, že jde ale o to, že pan Svoboda nebyl komisí vybrán jako šéf jednoho z producentských center…“.

Tato informace je urážející a od základu nepravdivá. O žádnou funkci v ČT jsem se prokazatelně neucházel, do žádného konkurzu jsem se nehlásil a ani hlásit nechtěl a žádná komise ČT proto nemohla o mně ani jakkoli rozhodovat.

Nepravdivé tvrzení pana Hvížďaly se mne osobně dotýká a u mého zaměstnavatele by mi mohlo způsobit újmu. Jsem v trvalém pracovním poměru na Vysoké škole finanční a správní jako kmenový pedagog a garant a nikdy jsem na tom v souvislosti s ČT nemínil nic měnit. Na další vysoké škole, která je pobočkou zahraniční university, jsem členem Vědecké Rady. Pravidelně jsem zván jako oponent docentských a profesorských řízení na vysoké školy na Slovensko. Mé aspirace jsou tím sdostatek naplněny.

Pan Hvížďala si ve skutečnosti nemůže vážně myslet, že bych, byť na okamžik, uvažoval o tom, že opustím prestižní pozici vysokoškolského profesora výměnou za místo subalterního pracovníka kterékoli televize.

S Českou, resp. Československou televizí jsem byl jako autor a režisér spjat od absolvování FAMU 42 let, natočil jsem několik desítek TV inscenací a TV filmů, z nichž některé získaly významná mezinárodní ocenění – naposledy v roce 2009 Hlavní cenu evropských TV vysílatelů CIRCOM za film „Boží duha“, který jsem natočil na motivy románu Jaroslava Durycha. Vývoj České televize mne proto logicky nenechává zcela lhostejným.

Dnes, s odstupem více než tří měsíců, hodnotím své rozhodnutí odstoupit z Kolegia GŘ ČT jako správné, předjímající další vývoj.

Před léty jsem podle románu Vladimíra Körnera natočil mnoha mezinárodními cenami ověnčený film „Zánik samoty Berhof“. Vladimír Körner je pro mne legendou, žijícím literárním velikánem, jakých má česká literatura jen velmi málo. Asi před půl rokem mně nabídl, jako režisérovi, k úvaze krásnou povídku, kterou hodlal zpracovat pro Českou televizi. Když jsem se po měsících o osud této látky zajímal, dozvěděl jsem se, že současná ČT nemá o Vl.Körnera zájem (bylo mi řečeno: Körnera nikdo nechce! Pootočte kormidlo!). Nádavkem k tomu leží Körnerův scénář, který napsal na motivy své prózy „Oklamaný“, v ČT bez povšimnutí.

Minulému vedení ČT jsem vytýkal, že pomíjí jména velkých autorů (z bohatého díla Arnošta Lustiga ČT za posledních deset let nenatočila nic), o dílo Radky Denemarkové (nositelky prestižních mezinárodních cen), či Kateřiny Tučkové…etc. se v ČT nikdo nezajímá. Dnes už ani o Vladimíra Körnera.

Možná v tom ale není úmysl. Možná jen všichni ti manažeři a senior manažeři, jejichž funkce v ČT vznikají, vůbec neví, že taková jména v české kultuře existují.

Jiří Svoboda