Soudem uložený nepodmíněný trest má trojí účinek: kromě samotné sankce je pachatel záměrně izolován od společnosti, aby mohl být převychován. Kromě toho má trest i preventivní charakter a jeho výše má odradit potenciální pachatele. Jestliže budou vězni v třetině nebo v polovině trestu automaticky propuštěni, výchovné i odstrašující účinky trestu to v podstatě eliminuje. Logickým důsledkem bude nárůst kriminality a ještě menší vymahatelnost práva než doposud.

Zkušenosti z roku 1990 ukazují, jak při masovém propuštění vězňů stoupá kriminalita. Lidé v naší zemi už tak dost trpí v důsledku ekonomické krize a neschopností současné vlády. Díky šílenému nápadu ministra Pospíšila by jim přibyla další starost – jak ochránit před kriminálníky své majetky a životy. Toto už lidé v naší zemi dlouho snášet nebudou.

Dlouhodobé přeplněných věznic lze řešit využitím alternativních trestů, jako jsou domácí vězení, obecně prospěšné práce, majetkové sankce nebo zákazy činností. Ty mohou na řadu pachatelů působit stejně účinně jako trest odnětí svobody, ale nezatěžují státní rozpočet. Je alarmující, že za tolik let ministerstvo spravedlnosti nebylo schopno zajistit fungující mechanismus kontroly výkonu trestu domácího vězení, což je hlavní důvod, proč není tato forma trestu soudci využívána.

Pavel Bělobrádek