Kdyby náhodou Kandidátů nebylo, pořád tu máme dívku jménem Ornella, kterou mi word neustále přepisuje na Othellu. Ornella se svým sociálně určujícím jménem je ještě lepší, než Iveta Bartošová. Ta se sice snaží s tématem, že se kdosi komusi snažil ji prodat (proboha, proč) prorazit, ale má peška, Ornella otěhotněla s manželem známé moderátorky a od té chvíle zásobuje se svou matkou (její rodiče jí naštěstí dali normální jméno) bulvár neuvěřitelnými příběhy, včetně ultrazvuku. Přemítám, zda je to je to fantastická píárová akce někoho (koho?) nebo zda něco takového opravdu chodí volně mezi námi. Inu, kdo ví.
Ovšem nejen Ornellou živ je člověk a tak se dalším letním skorotrhákem stalo přechylování.
Zjevil se tu zákon, který umožní ženě nepřechylovat. Mám přechýlené jméno a nikterak mi to nevadí. Nerada bych dospěla ke Konvalince Průšové či podobným fantaskním kombinacím. Jistěže, existují důvody, proč v některých případech nepřechylovat a ano, nechť se žena rozhodne, jak se bude jmenovat, koneckonců, dnes už se lze přejmenovat jakkoliv. Měla jsem krátkou dobu kolegyni, zblázněnou do středověku a ta vážně uvažovala nad tím, že si změní křestní jméno a bude se jmenovat Kunhuta. Což si, naštěstí, nakonec rozmyslela. Ostatně, příjmení si také může kdokoliv změnit, tak proč s tím dělat ciráty.Už se těším, jak bude v novinách či na obrazovce počítače vypadat například taková Ornella Štika či Petra Fialka. O Jana Zelený nemluvě.Britský tisk se hojně zabývá v okurkové postolympijské sezoně problematikou „X“. Nikoliv tedy porna, na to je moc horko, ale tím, jak si vyložit značku „X“ na konci emailu. Prý se začíná objevovat i ve služební korespondenci, ale příjemci si nejsou jisti, zda to znamená to, co odjakživa, tedy polibek nebo zda je to jen „přátelské“. Podle výzkumu, kterou provedla britská seznamovací agentura, se asi 60 procent lidí přiznalo, že jejich aférka na pracovišti začala písmenkem „X“ v mailu. Čtyřicet procent žen a deset procent mužů dokáže grafické znázornění polibku vtělit i do mailu svému šéfovi a 86 procent se přiznalo, že je běžně užívá v mailu kolegům. Inu, jiný kraj, jiný mrav, naštěstí to sem ještě nedorazilo.Jak se vyrábí celebrita ukázal jednadvacetiletý Brett Cohen, obyvatel New Yorku, který si najal falešnou ochranku a pár paparazziů, aby jej doprovázeli a pak už jen odkráčel na Times Square a tam sledoval, co se bude dít. A dělo se. Vyrazil směrem ze studia NBC, s novináři a ochrankou v patách, načež byl obklopen davem lidí, kteří byli přesvědčeni o tom že jej znají. Na otázku, zda zná jeho nejnovější singl, odpověděl jeden z přihlížejících, že ano a že je skvělý. Někdy realita předčí fantazii.
Ve chvíli, kdy píšu tento sloupek je Julian Assange stále na Ekvádorské ambasádě v Londýně a Britové stále nevědí, jestli tam nemají vtrhnout. Možná chtějí kolonizovat tímto neotřelým způsobem Ekvádor. Ne, že bych byla přesvědčená o tom, že Assange je nějaké zlatíčko, ale hon na něj má poněkud bizarní rozměry. Chápu, že „líknuté“ informace jsou průšvih a že to hoši neradi vodí. Ale jiní to vidí rádi.
Ostatně, Británie. The Sun zveřejnil fotografii nahého prince Harryho, dovádějícího s děvou na večírku, na titulce s tím, že jde o věc tiskové svobody. Ostatní deníky tak neučinily. Pokud se o extempore zmínily či vydaly fotografie, pak jen nahé hrudi (nic moc…). Deník se hodlá hájit tím, že mladší bratr následníka trůnu je veřejná osoba. Některé veřejné osoby bych v českém bulváru nahé fakt viděla nerada…Končící ředitel BBC Mark Thompson zarazil instalaci sochy George Orwella před londýnskou budovu BBC. Autor slavného románu 1984 pracoval pro BBC během druhé světové války. Když baronesa Joan Bakewell, která kampaň za sochu vede, požádala Thompsona o její umístění, bylo jí řečeno, že v žádném případě. Orwell je totiž „příliš levičácký“. Z toho plyne poučení, že nezáleží na tom, jaké má kdo zásluhy, soudit jej bude ten, kdo žádné nemá.
Děti milují tablety víc, než herní konsole. V minulém roce vzrostl počet dětských uživatelů tabletů o 13 procent. Sledují na nich filmy, hrají hry, čtou si a sledují televizní pořady.
K nárůstu jistě přispějí i v Belgii, v níž dvě školy nařídily svým žákům povinně používat iPad. Kdo si jej nechce koupit, může si jej pronajmout. Tomu říkám dobrá obchodní strategie. Těch žáků je skoro osm set. V Asii je prý používání tabletů ve škole běžné. Naprosto nepochybuji, že v takové Jižní Koreji jistě používají iPad.Cenu idiota roku získává estonská firma GasTerm, která ke své propagaci použila fotografii brány koncentráku v Osvětimi s nápisem Arbeit macht frei a současně sdělila, že plynové topení je pohodlné. Je to tak neuvěřitelný počin, že každou chvíli očekávám, kdy mi někdo sdělí, že to je snad jen nějaká kachna. Ale asi není, mladí dynamičtí a tupí kreativci jsou toho schopni. „Často se přece vyprávějí vtipy o tom, že se Hitler musel zhrozit, když dostal účet za plyn,“ omlouval se prý šéf firmy. Jsou věci, které přesahují veškerou imaginaci.Je to s námi horší, než si myslíme….
Irena Ryšánková