Zatímco "tradiční" strany mají kandidátky plus minus sestaveny a my alespoň víme, kdo bude na prvních místech, jiné, poněkud, ehm, méně tradiční subjekty, zatím hledají. Prakticky kohokoliv. „Dobrý den, nechtěl byste za nás kandidovat (na primátora, do Senátu)?“. Trochu jako supermarket. Jasno zatím nemá v takové Praze nejen třeba Úsvit, ale zdá se, že se nikdo nepřetrhne ani kvůli ANO. Také bych se nepřetrhla. Jednak by se mi nechtělo jednat s Radkou Kleslovou, která se z ČSSD promptně přesunula do ANO a buduje si tam kádrováckou kariéru. Protože je důležité vědět, kdo kdy a proč opustil loď (no jo, ale co když se ČSSD vzpamatuje? Vezme ji „Slávek" zpátky?) A druhak -  personální vyprázdněnost ANO se ukazuje už na krachu vyjednávání s architektem Kaslem, druhdy realitou vyděšeným primátorem za ODS. Říci ANO ANO je kupodivu horší, ne říct ANO NE. Třeba bude líp. Možná by nové strany mohly trochu zpomalit a nejdříve vybudovat stranické struktury a konzistentní programy.  Hype křivka od Gartnerů neplatí jen pro bombastickou reklamu na IT produkty. V politice končí onen počáteční humbuk stejně -   a komu by se chtělo po jednom politickém období do propasti dějin.

Billboardy budou brzo naplněny dalšími nešťastníky, kteří „nekecají, ale makají“ (ve sněmovně toho zatím moc nepředvedli), případně nám nabídnou „Prahu bez korupce“, "MHD bez plynové masky",  vyřeší zprovoznění tunelu Blanka, zavřou tuneláře a tak vůbec. A pak se den se dnem sejde a developeři zase začnou zastavovat každou volnou plochu. No jo…

Televize chystají letní pořady.  Česká televize bude lehce nostalgická a tak se podíváme na všechny ty bezvadné filmy, které jsme jako děti milovaly.  Na jedničce budou dávat Malý pitaval z velkého města, Hříšné lidi města pražského, Vlak dětství a naděje, Homolkovy… no a Vinnetoua (zajímalo by mne, co na to současné děti, my to milovali, ti o něco mladší pak milovali Sandokana)… No a samozřejmě Angeliku.  A taky koncerty Karla Gotta. Ano, je možné, že někteří filmařští krasoduchové budou ohrnovat nos, ale jiní nebudou a já si zavzpomínám… Na Nově půjdou Chalupáři…

Economia zveřejnila výsledky projektu DV TV- Diskurz TV, televize Daniely Drtinové a Martina Veselovského.  Ta začala „vysílat“ 27. května na webu Aktuálně.cz. Za první týden bylo spuštěno 400 000 videí, 90 procent na webu.  Economia by ráda, aby za rok bylo měsíčních přehrání 7 milionů. Vzhledem k usilovnému promu některých kolegů Drtinové a nezvyklosti garážového projektu byli první měsíc všichni zvědaví. Už nejsou.

Peter Duhan ukončil proces restrukturalizace Českého rozhlasu do digitální doby odchodem personální ředitelky, náměstka generálního ředitele pro strategický rozvoj  Svobody a analytika strategického rozvoje Filipa Rožánka. Podle Rožánka pro nadbytečnost a podle facebookové odpovědi mluvčí ČRo Terezy Krásenské pro ztrátu důvěry. Z rozhlasu tak odešel profesionál a jedna z nejpopulárnějších osobností českého internetu. Filip Rožánek začínal před deseti lety jako mladičký autor serveru svetnamodro.cz. Pokračoval jako redaktor časopisu Redhot, pak dělal šéfa zpravodajství serveru Česká média. Odtud odešel do divize online médií Českého rozhlasu k Miroslavu Bobkovi, kde se věnoval novým mediálním technologiím a digitalizaci DVB-T, multimediálním projektům, v posledních letech pak tvorbě nového obsahu, přípravě vysílání pro děti a startu stanice Junior, školení zaměstnanců a řadě témat strategického rozvoje na konferencích  EBU. Kreativita a neúnavná pracovitost, pochopení étosu veřejné služby, vizionářský pohled, se kterým dokázal realizovat projekty, které zaujaly mladou generaci – to byly klady, které vedly až k jeho ocenění za inovativní žurnalistiku za multimediální projekt Srpen 1968 online a několika cenám generálního ředitele… Ocenil jej i Duhanův předchůdce Václav Kasík.

Jiřího Svobodu Duhan pozval do Prahy z Českých Budějovic, kde šéfoval krajské redakci. Jako jaderný technik začínal jako operátor reaktoru  a posléze vedoucí odboru PR a tiskový mluvčí JE Temelín. V roce 1993, kdy vznikl Český rozhlas, se stal vedoucím jeho obchodního odboru   a později ředitelem úseku komunikace. V roce 1999 působil krátce jako vedoucí hudebního vydavatelství Radioservis. Krátce byl také marketingovým ředitelem výstavní společnosti BVV Brno.

Na české mediální scéně doznívá návštěva jazykovědce, mediologa a filosofa Noama Chomského  (85), emeritního profesora lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu, kterého pravice nekriticky nenávidí za jeho jízlivou kritiku neoliberalismu a globalizace, levice pak nekriticky adoruje za nesmiřitelné analýzy americké propagandy, zejména té proválečné. Přínos Chomského ale není ani tak v kritice kapitalismu, jako v lingvistické dekonstrukci jeho mýtů. Vysmívá se Monroeově doktríně, „gorbymánii", americkým intervencím   zdůvodněným jednou obranou proti Britům, Španělům jindy proti „krutým indiánským divochům", či  „ose zla“. V Praze mluvil tento disident Západu o tom, Co můžeme pochopit?.  Přednášel i na konferenci na Palackého univerzitě v Olomouci, převzal  nejvyšší vyznamenání Akademie věd ČR - čestnou medaili De scientia et humanitate optime meritis  a rozčílil české „kdysidenty“ (to jsou bývalí disidenti, kteří se v novém režimu etablovali tak dokonale, až zapomněli na vše, co kdysi hlásali o lidských právech a svobodě) vyjádřením, že byli protežováni západními velmocemi a měli   privilegované postavení. Až musel kdysident   Ruml konstatovat „Nikdy jsme netvrdili, že jsme nějak zvlášť trpěli…“ Ruml naštěstí chápe, že v latinskoamerických diktaturách ti lidé trpěli daleko víc než ti čeští odpůrci režimu. Přitom Chomsky jako významná postava anarchistického hnutí neříkal při své návštěvě   Česka nic jiného, než co říká a píše už řadu let: „Je nutné zničit naději, idealismus, solidaritu a starost o chudé a utlačované, je nutné nahradit tyto nebezpečné city sebestředným egoismem a všudypřítomným cynismem, který se domnívá, že veškerá změna je k horšímu, takže člověk by pak měl jednoduše přijmout, že státně kapitalistický řád s jeho inherentními nerovnostmi a útiskem je to nejlepší, čeho lze dosáhnout. Ve skutečnosti je v plném proudu široká mezinárodní propagandistická kampaň, která má přesvědčit lidi – zejména mladé – nejen o tom, že by právě toto měli cítit, ale že to takto dokonce už sami cítit chtějí, a že pokud si tento soubor hodnot neosvojí, zůstanou podivnými pozůstatky oné strašlivé doby, která již naštěstí uplynula“, napsal Chomsky pro anarchistický časopis "Black rose". To bylo v roce 1979… Prognostika prověřuje budoucnost. Zda měl Chomsky pravdu,  můžete posoudit sami.

Rána, která byla slyšet během projevu královny Alžběty před členy britského parlamentu, bylo omdlelé páže, které prostě – spadlo… Některé sdělovací prostředky se podivovaly nad tím, že panovnice nehnula brvou a pokračovala v projevu. Co asi tak měla dělat? Vrhnout se na kolena a oživovat, když už někdo oživoval?

Britská média kritizují své mocné. Irák imploduje, na Ukrajině je občanská válka a naši přední politici se druží s hvězdami a létají na luxusní dovolené, zní svorný hlas.  Pravda, těžko chtít po Cameronovi, aby 24 hodin myslel na Irák, ale přece jen se nám ta politika poněkud vzdálila.  I v Česku.

Událostí tohoto týdne se stalo zahájení mistrovství světa ve fotbale. Na zahajovací ceremoniál v Brazílii se údajně dívaly tři miliardy lidí. Řada diváků na celém světě si však stěžovala na to, že zvuk zahájení byl mizerný a že zpěvačkám, ani nikomu jinému nebylo vůbec rozumět.  Obraz naštěstí byl v pořádku a tak polonahou Jennifer Lopez viděli všichni dobře.  Kolik tak mohl stát sponzoring a reklama?

Nejnovějším trendem Instagramu je předvádění se štíhlounkých dívek s tučným jídlem. Žádná z nich to jídlo reálně nekonzumuje, buď něco utěšeně míchají nebo jen tak postávají a předstírají, že nakusují dosud nenakousnutý sendvič.  Jako odpověď na „potravou jako módním doplňkem“ se stal účet You Did Not Eat That (tohle jste nesnědli). Ten přebírá obrázky dívek, protože  jak uvedla zakladatelka účty „mi už bylo špatně z toho,  že pořád vidím naaranžované fotky téměř průsvitných žen, které pózují s kusy pizzy,“ a dodává „Před měsícem jsme viděla mraky bloggerek, které se fotily s dezertem nebo předváděly sluneční brýle s makaronkami. A potom odešly a nic z toho ani neochutnaly.“