Investorská poptávka se tak postupně přesouvala ze segmentu státních dluhopisů vyspělých zemí do firemních obligací nebo napříč regiony směrem k ekonomikám rozvíjejícím se. S vyhlídkou toho, že končící měnový stimul americké centrální banky nahradí ta evropská, lze očekávat, že se tento „hon za výnosy“ bude i nadále posouvat do regionů dříve vnímaných jako lehce „exotické“.

Takovou lokalitou by se vzhledem k chystaným změnám na tamním dluhopisovém trhu i očekávané konsolidaci ekonomických fundamentů ve spolupráci s mezinárodními institucemi mohlo stát například Srbsko.

Srbská ekonomika, zotavující se pozvolna z ekonomické recese, bude v následujících letech těžit z ekonomické transformace a postupné konvergence k úrovni Evropské unie, se kterou začátkem roku 2014 zahájila přístupové rozhovory. Srbsko zároveň dosáhlo ohledně podpůrných finančních prostředků dohody s Mezinárodním měnovým fondem, která pomáhá stabilizovat externí nerovnováhu a zároveň zavazuje Srbsko k výrazným reformám v oblasti fiskální a strukturální.

Z historického pohledu z této spolupráce s mezinárodními institucemi evropské rozvíjející se ekonomiky vždy silně těžily. V podobné situaci (ovšem s relativně lepšími fundamenty) se ne zcela dávno nacházely například Rumunsko či Chorvatsko nebo Bulharsko. Od zahájení přístupových rozhovorů až po plnohodnotné začlenění do struktur Evropské unie došlo u těchto zemí k strukturálním reformám a k celkově lepšímu vnímání ze strany mezinárodních investorů. To se odrazilo i v požadovaných výnosech státních dluhopisů, které postupně klesly z úrovní nad 8 % na současných 2 – 4 %.

Srbská centrální banka v současnosti provádí konzervativní měnovou politiku a drží úrokové sazby na (v evropském kontextu) vysoké úrovni (měnově-politická sazba na úrovni 8 %). Díky ekonomické stagnaci, nástupu strukturálních reforem a celoevropskému vývoji zároveň propadla míra inflace, podobně jako v zemích střední Evropy, téměř k nule. To znamená vysoké reálné úrokové sazby, jež na místním nelikvidním obligačním trhu v současnosti převyšují 10 %. Tuto úroveň vnímám jako nadprůměrně atraktivní i s ohledem na rizika srbské ekonomiky a domnívám se, že by v následujících měsících měla postupně klesat (ceny dluhopisů by díky tomu vzrostly). A to i díky snižování úrokových sazeb centrální bankou, aniž by měl výrazněji utrpět kurz dináru. Vzhledem k očekávanému zvýšení likvidity dluhopisového trhu lze předpokládat i zvýšenou poptávku po domácí měně.

Z pohledu dluhopisového investora je, kromě absolutní výše výnosů, velmi zajímavá i chystaná konsolidace lokálního dluhopisového trhu. Na něm nyní existuje velké množství menších emisí, což udržuje trh roztříštěný a nelikvidní. Ministerstvo financí ale nedávno přijalo strategii financování státního dluhu pro následující roky, která plánuje výraznou změnu ve struktuře financování, a to směrem k menšímu počtu objemově větších emisí tak, jak je standardem na vyspělých dluhopisových trzích. Toto opatření vnímáme jako důležitý krok ke zvýšení likvidity trhu, což povede k vyššímu zájmu zahraničních investorů, a díky tomu k poklesu likviditní (rizikové) prémie, a tedy růstu cen dluhopisů.

Je třeba ovšem podotknout, že rizikem zůstává pokračující vysoký deficit běžného účtu a zároveň rozpočtový schodek v případě, že se nepodaří naplnit očekávání fiskální konsolidace a spolupráce s IMF.