USA, Velká Británie, Francie potřebují k případné mezinárodní intervenci v Sýrii souhlas Rady bezpečnosti a zde jim chybí hlasy Ruska a Číny. Západní demokracie chtějí svým angažmá přispět k ukončení násilí, které v Sýrii pomalu přerůstá v občanskou válku. Ukazuje se, že dosavadní mise pozorovatelů OSN žádný výsledek nepřináší. Naopak. Po dalším masakru, tentokrát v městě Houla, Francie, USA, Německo a Velká Británie vyhostily syrské velvyslance. A co na to naše vláda? V rámci své zahraniční politiky se chová, jako by se v Sýrii nic nedělo.

Česká veřejnost dobře ví, o co usilují naši spojenci v NATO. Zároveň zná postoj Ruska a Číny. Co ale netuší, je pozici česká zahraniční politiky. Karel Schwarzenberg podle otevřených zdrojů „vnímá situaci v Sýrii jako občanskou válku, kde není vina jen na jedné straně konfliktu. Nastolení příměří považuje za důležité, není však zastáncem případné zahraniční intervence. Klíčová podle něj bude pozice Ruska, s nímž je třeba vyjednávat, protože má očividný vliv na prezidenta Bašára Asada.“ (ČT24, 31. 5. 2012) Zaujímá tento postoj, i když EU uvalila na Asadův režim embargo (Rozhodnutí rady 2011/782/CFSP).

Karel Schwarzenberg a s ním česká republika tedy nepodporuje tlak USA, Velké Británie, Francie a dalších zemí Západu. Vláda má asi za to, že by se měly chovat jinak, že by měly ustoupit od myšlenky intervence. Nebo Schwarzenbergova slova naznačují, že naše diplomacie již s Ruskem o něčem jedná? Mluvčí Kremlu řekl: „Pozice Ruska je dobře známa, je vyvážená, konstantní a zcela logická" (France24, 1. 6. 2012). A to Karel Schwarzenberg ve svých výrocích zapomíná na Čínu, která také zatím vetuje případnou rezoluci RB OSN. Co šéf české zahraniční politiky radí ve vztahu k ČLR?

Osobně bych mlčel k české toliko pozorovatelské, unavené zahraniční politice, kdybych neměl jinou zkušenost. Když letos 6. března 2012 Karel Schwarzenberg na festivalu Jeden svět předával cenu Homo Homini (Člověk člověku) zástupci syrských lékařů (Doctors Coordinate of Damascus), kteří s nasazením života na vzdor Asadovu režimu zachraňují raněné ve válkou sužované Sýrii, mluvil o statečnosti a o naší podpoře jejich věci. Hezká slova, ale kam se poděly skutky? Máme si snad myslet, že naše zahraniční politika je pokrytecká, na konferencích dojemně statečná a ve skutcích nakonec pouze bázlivá?