Mohli jsme slyšet překvapivé a poměrně tvrdé výroky o hlouposti, neschopnosti a nekompetentnosti české populace zaujmout kvalifikovaný postoj, kompetentní názor na rozdíl od politiků.

Názory politiků jsou nejen výrazem jejich arogance a nadutosti, ale také překvapivě i hlouposti. Není se co divit, že dospěli k žalostnému stavu, kdy ztratili schopnost reflexe a sebereflexe vzhledem k jejich životní a profesní dráze. Řada z nich ještě před dosažením dospělosti vstoupila do parlamentu, aniž by předtím cokoliv dokázali v jakémkoliv občanském povolání. Jejich sociální a politické zrání probíhalo v sekretariátech politických stran, palácích parlamentu a senátu, vládních a ministerských budovách.

Jako biologové kultivují v laboratořích bakterie, tak český politický systém vykultivoval zvláštního tvora, českého politika, který se dokonale orientuje a pohybuje ve specifickém prostředí tvořeném politikou a organizovaným zločinem. Ani se nemusíme namáhat hledáním zločinnosti české politiky, jednání poslanecké sněmovny permanentně označuje většinu politiků za zločince, včetně předsedy a místopředsedy vlády. Snad by někoho mohlo udivit, že po těchto výrocích nekoná státní zastupitelství? Ovšem to by nesměli mít státní zastupitelé zkušenost s dalším zvláštním tvorem – českým soudcem, který dokáže po předložených důkazech ke spáchanému trestnému činu obžalovaného osvobodit, protože nevidí u obžalovaného „vědomí činu“. Politici tedy mohou loupit, krást, podvádět, vraždit, ovšem ne s vědomím trestnosti těchto činů.  

V čem jsou prohlášení politiků proti národu a referendu hloupá a arogantní? Demokracie zakotvená v naší ústavě znamená vládu lidu, pro lid, prostřednictvím lidu. Zdrojem moci je tedy lid a odvozeně lid propůjčuje moc politikům ve vymezeném segmentu rozhodování a pro vymezený čas. Výroky politiků implicite tento vztah otáčejí, zdrojem a nositelem moci jsou podle nich politici a jejich zvůle může propůjčit lidu nějaká omezená rozhodovací práva.

Politici jsou přesvědčeni o nekompetentnosti a hlouposti lidu, ale vzhledem k tomu, že zaměstnavatelem politiků je lid, měli by politici dokazovat svou kompetentnost, zvláště Ti, kteří z „mateřské školky přešli rovnou do parlamentu“ a nikde a nikdy za nimi nebyly žádné výsledky. Kompetentnost by měli prokazovat politici svým voličům a ne arogantně zpochybňovat politická práva občanů. Když jsme mohli požadovat lustrační vysvědčení, proč bychom nemohli požadovat před poslaneckým slibem od každého poslance provedení inteligenčního testu a psychiatrické vyšetření. Je všeobecně známo, že deprivanti, psychopati a sociopati míří především do politiky. Možná, že zavedení praxe psychiatrického vyšetření politiků je nejsnazší a nejrychlejší cesta k lepšímu světu. Rozhodně by byla zajímavá argumentace politiků, proč si myslí, že jsou schopnější ve vztahu ke každé otázce, ke každému problému než národ. Troufám si tvrdit, že neexistuje téma, problém, či otázka, vůči níž by se nenašlo 200 lidí výrazně schopnějších než je 200 poslanců.

Je jistě zajímavé, že před listopadem a v prvním období po převratu tito politici a jejich předchůdci nemluvili o hlouposti a nekompetentnosti lidu, protože tento lid je vynesl do těchto postů a paláců. Zpochybňovat kompetentnost lidu v tomto období znamená zpochybňovat legitimitu popřevratového vývoje, stávajícího politického systému i současných politiků.

Je zákonité, že politické síly, které nemají moc, se odvolávají na demokracii, jsou stoupenci demokracie a dožadují se jí. Jakmile však moc získají, dělají vše pro to, aby si moc upevňovaly a demokracie jim v tom začne překážet, a proto ji začnou omezovat. Začne cesta od demokracie k totalitě. Tento proces začíná nenápadně, plíživě.  Problém je, že většina lidí si na samém počátku první příznaky totality neuvědomuje anebo je přehlíží. Výroky politiků k nekompetentnosti lidu rozhodovat patří k základní ideově výbavě totalitních systému a diktatur. „Ač nerad musím ve vašem zájmu vládnout, protože já to na rozdíl od vás umím“, je věčný argument diktátorů.  

Tam, kde z taktických důvodů politici občanům ustupují, jedná se o stínohru jako např. připravovaný zákon o referendu. To, jak je zákon napsán, je plivanec do tváře demokracie a lidu a ne posílení demokracie. Pokud výsledky referenda musí schvalovat parlament, tak je zbytečné referendum konat. Rozhodování parlamentu je předvídatelné podle Kapři si rybník nevypustí a Nepodřízne větev, na které sedí.  Politici bez ohledu na příslušnost k politické straně vytvářejí svým způsobem třídu, která má společné zájmy a podle toho se ve skutečnosti chovají, zatímco pro veřejnost hrají hru, v níž mají podle scénáře rozdělené role.

V posledních dnech jsme byli svědky dvou mimořádných politických událostí. Konání britského referenda a usnesení rakouského ústavního soudu o neplatnosti výsledků presidentských voleb v Rakousku. V čem spočívá mimořádnost těchto událostí? Současný západní politický systém trpí krizí důvěry občanů. Málokdo s IQ nad 90 a alespoň se základním vzděláním důvěřuje politickému systému a politikům (ale také médiím) a tyto události jdou ve směru posílení důvěry v politický systém.

Je sice otázkou, zda výsledky referenda budou nakonec naplněny, již byly rozjety všechny manipulační mechanizmy s cílem výsledky zpochybnit. Petice za nové referendum, Skotsko chce zůstat v Evropské unii, hloupí, nevzdělaní staří rozhodli proti vzdělaným chytrým mladým, stoupenci odchodu lhali, poslankyně - odpůrkyně odchodu byla zavražděna atd.

Jakoby situace v Evropě a ve světě byla příznivá k tomu, aby si lidé vzali zpátky moc od elit a jejich politických přisluhovačů.

Chytrý až mazaný president Miloš Zeman podle principů juda, využil stupidní výroky politiků k referendu a jejich hloupost zvýraznil tím, že je vystavil do autu prohlášením, že je pro konání referenda, ač by v referendu hlasoval proti. S Voltairem udělá vše pro to, aby lidé, kteří mají jiný názor než on, ho mohli vyslovit.

Švýcarsko bohatě využívá institut referenda a neznám nikoho, kdo by zpochybňoval demokratičnost švýcarského politického systému. Domnívají se čeští politici, že Češi jsou o tolik hloupější než Švýcaři? Zdá se, že čeští občané a čeští politici nejsou kompatibilní. Buď by měli politici vyměnit občany, nebo občané politiky. Kompromisem by byla legitimizace kompetence českých politiků jejich psychiatrickým vyšetřením a inteligenčním testem.